Léčivý přípravek Giapreza obsahující angiotensin II pro nitrožilní podání je od roku 2023 registrován v České republice. Článek popisuje mechanismus účinku léčiva, shrnuje současnou vědeckou evidenci jeho účinnosti a bezpečnosti a přináší stanovisko mezioborového panelu k používání angiotensinu II na pracovištích intenzivní péče, především u pacientů s refrakterním vazoplegickým šokem. Text získal záštitu České společnosti intenzivní medicíny, České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a České asociace akutní kardiologie.

Anafylaktoidný tehotenský syndróm je vzácna, ale fatálna pôrodnícka komplikácia, ktorá vedie k náhlemu kardiovaskulárnemu kolapsu, alterácii vedomia, respiračnému zlyhaniu a diseminovanej intravaskulárnej koagulácii [1]. V tejto kazuistike opisujeme prípad 25-ročnej rodičky, u ktorej predoperačné ultrazvukové vyšetrenie potvrdilo intrauterinnú smrť plodu s abrupciou placenty a počas urgentného cisárskeho rezu došlo k náhlemu zlyhaniu vitálnych funkcií. Napriek okamžitej resuscitácii a intenzívnej starostlivosti pacientka zomrela. Pitva potvrdila prítomnosť plodových elementov v pľúcnych cievach, čo definitívne stanovilo diagnózu anafylaktoidného tehotenského syndrómu. Tento prípad ilustruje nepredvídateľnosť anafylaktoidného tehotenského syndrómu a potrebu okamžitej koordinovanej starostlivosti, hoci pravdepodobnosť prežitia ostáva nízka [2]. Najnovšie odporúčania pre manažment tohto syndrómu zdôrazňujú potrebu rýchlej diagnózy a terapie zameranej na kontrolu koagulopatie a podporu obehu [3]. Termín anafylaktoidný tehotenský syndróm bol zavedený, aby nahradil termín embólia plodovou vodou, keďže klinické prejavy tejto jednotky sa viac podobajú na anafylaktický šok než na embolickú udalosť [1, 4, 5].

Kazuistika dokumentuje případ fulminantní bakteremie způsobené Clostridium perfringens u 76letého dosud zdravého muže, která vedla během několika hodin k masivní intravaskulární hemolýze, refrakternímu septickému šoku a úmrtí. Typický CT nález plynu v játrech a laboratorní známky masivní hemolýzy vedly k podezření na toxin-produkující infekci, což bylo post mortem potvrzeno kultivačně i PCR průkazem alfa-toxinu. Kazuistika popisuje extrémně rychlý průběh onemocnění a upozorňuje na nutnost urgentní úvahy o této diagnóze u septických stavů s hemolýzou. V diskuzi analyzujeme patofyziologii, diagnostické možnosti a předkládáme literární přehled dosud publikovaných případů tohoto onemocnění.

Dlouhodobé žilní vstupy jsou dnes již nedílnou součástí komplexní péče o pacienty. Svoji cestu si našly i v oboru anesteziologie a intenzivní medicína. Většina dlouhodobých vstupů je zaváděna ve specializovaných ambulancích, kanylačních centrech, nejčastěji pod odborným dohledem právě anesteziologů. Krátký přehledový článek pojednává o typech dlouhodobých vstupů, možnosti využití v našem oboru a o tunelizaci, která posouvá tzv. exit site do bezpečné zóny a tím, spolu s ultrazvukovou navigací při zavádění, umožňuje ušít vstup přesně na míru pacientovi a odpoutat se od starého dogmatického přístupu pomocí pravidel anatomie.

Ventilátorová pneumonie je jednou z nejčastějších nozokomiálních infekcí na jednotkách intenzivní péče. Celkově se vyskytuje u 1 ze 100 pacientů v intenzivní péči a až u 1 z 10 pacientů na invazivní umělé plicní ventilaci. Frekvence výskytu infekce je ovlivnitelná zavedením účinných preventivních opatření do klinické praxe na základě edukace ošetřujícího personálu. Jedná se o zpravidla jednoduchá opatření, jakými jsou např. uložení pacienta do semirekumbentní polohy, péče o dutinu ústní, kontrola tlaku v obturačním balonku nebo odsávání sekretu ze subglotického prostoru. Cílem textu je poskytnout aktuální doporučení týkající se preventivních opatření pro zabránění vzniku ventilátorové pneumonie a optimalizovat jejich zavádění do klinické praxe.

Hydrogenuhličitan (bikarbonát) je fyziologicky se v organismu vyskytující slabý aniont hrající zásadní roli v regulaci acidobazické rovnováhy. Přestože jsou roztoky o různých koncentracích bikarbonátu sodného běžně využívány ke korekci těžké metabolické acidózy a hyperkalemie, nemáme žádné jednoznačné důkazy o efektivitě této intervence. Podání hypertonického roztoku bohatého na sodík navíc může být pro určitou skupinu pacientů škodlivé. Naopak v řadě méně tradičních indikací zůstává potenciál bikarbonátu v klinické praxi dosud nevyužitý.

Transplantace orgánů je dnes již zavedená léčba, která zachraňuje život či zlepšuje kvalitu života pacientů. Nedostatek orgánů vede transplantační komunitu ke zvýšenému využívání orgánů i od dárců po nevratné zástavě oběhu. Dárcovství po nevratné zástavě oběhu se dnes využívá ve většině zemí rozvinutého světa. Představujeme dva případy úspěšně provedeného odběru orgánů u dárců po nevratné zástavě oběhu v regionální nemocnici s cílem ukázat proveditelnost a podělit se o úspěšnou praxi.

Acidobazická rovnováha je klíčovou součástí homeostázy vnitřního prostředí, nezbytnou pro správnou funkci enzymů, buněčnou signalizaci a syntézu ATP. Fyziologické mechanismy, které udržují stabilní pH extracelulární tekutiny, zahrnují produkci, pufraci a eliminaci kyselin. Organismus neustále generuje jak těkavé (CO₂), tak netěkavé kyseliny (např. laktát, sulfát, fosfát). CO₂ je vylučován plícemi, zatímco netěkavé kyseliny jsou zčásti metabolizovány a zčásti vylučovány ledvinami. Pufrační systémy krve, zejména bikarbonátový pufr, hemoglobin a plazmatické proteiny, umožňují tlumit akutní změny pH. K posouzení acidobazické rovnováhy se používá klasický Henderson­‑Hasselbalchův přístup, založený na poměru [HCO₃^-]/pCO₂, i fyzikálně­‑chemický Stewartův model, který zdůrazňuje roli silných iontů (SID), koncentraci slabých kyselin a pCO₂ jakožto nezávislých determinant acidobazického stavu. Respirační regulace pomocí změn ventilace ovlivňuje pCO₂, zatímco renální regulace upravuje složení moči a umožňuje dlouhodobější korekci pH prostřednictvím amoniogeneze a zpětné resorpce bikarbonátu. Významný je i interorgánový tok substrátů, například glutaminu mezi játry a ledvinami. Infundované tekutiny ovlivňují acidobazický stav v závislosti na obsahu metabolizovatelných organických aniontů. Porozumění těmto principům je klíčové při volbě ventilace, tekutinové terapie a korekci elektrolytových poruch. Cílem terapie by neměla být mechanická normalizace laboratorních hodnot, ale podpora fyziologických adaptačních mechanismů v kontextu základního onemocnění.

Hypotenze po aplikaci spinální (subarachnoidální) anestezie se vyskytuje u většiny rodiček podstupujících císařský řez. Text popisuje mechanismus vzniku hypotenze, shrnuje současnou evidenci léčby této komplikace a přináší konsenzuální stanovisko mezioborového panelu k jejímu řešení. Text získal záštitu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, České gynekologické a porodnické společnosti a České neonatologické společnosti.

Cíl studie: Primárním cílem studie bylo zjistit zkušenosti zdravotníků pracujících na jednotkách intenzivní péče (JIP) s virtuální realitou (VR) v postgraduálním vzdělávání. V rámci sekundárního cíle byly zjišťovány nejčastější očekávání a obavy z použití VR v postgraduálních kurzech.
Typ studie: Observační dotazníková studie.
Typ pracoviště: JIP jakéhokoliv typu nemocnice v České republice.
Materiál a metoda: On­‑line dotazník pro lékaře a nelékařský zdravotnický personál pracující na JIP. Výsledky byly zpracovány metodami deskriptivní statistiky.
Výsledky: Celkem bylo získáno 114 kompletně vyplněných dotazníků. S VR má zkušenosti v rámci vzdělávání 21,6 % respondentů, v rámci demonstrací na konferenci 23,2 % a 55,2 % respondentů se s VR dosud nikdy nesetkalo. Zájem zúčastnit se kurzu využívajícího VR vyjádřilo 87,7 % respondentů (určitě ano, nebo spíše ano). Představa účasti na VR kurzu zaměřeném na trénink komunikace v respondentech nejčastěji vyvolává pozitivní emoce. Případné obavy nejčastěji plynou ze strachu z nahrávání (12,3 % určitě ano, 33,3 % spíše ano), sledování ostatními účastníky (13,2 % určitě ano, 36,8 % spíše ano) a případného odloženého hodnocení jejich výkonu (9,6 % určitě ano, 31,6 % spíše ano). Respondenti nejčastěji uváděli, že by v rámci vzdělávání s využitím VR ocenili témata zaměřená na řešení akutních stavů a málo častých situací, technické dovednosti (provádění různých výkonů a ovládání přístrojů) a nácvik komunikace.
Závěr: Zkušenosti s virtuální realitou stále nejsou velké. Většina zdravotníků by zapojení VR do postgraduálního vzdělávání vítala. VR však vyvolává i obavy, s nimiž je nutné v rámci přípravy a realizace výuky pracovat pro vytvoření bezpečného prostředí.

Úvod: Léčba pooperační bolesti u gynekologických výkonů i nadále představuje závažný problém, jelikož mnoho pacientek pociťuje středně silnou až silnou bolest, a to i navzdory standardním analgetickým postupům. Riziko komplikací, jako je krvácení a prodloužená doba rekonvalescence, se zvyšuje při užití některých analgetik, což zdůrazňuje nutnost optimálních strategií pro zvládání bolesti. Tato studie srovnává účinnost dvou multimodálních analgetických režimů – ibuprofen­‑paracetamol a ketorolak­‑paracetamol – na bolest, koagulaci a hladiny interleukinu-6 (IL-6).  Metody: Byla provedena dvojitě zaslepená studie se 40 pacientkami, které podstoupily gynekologickou operaci. Skupině 1 byl podán intravenózně ibuprofen (400 mg) + paracetamol (1000 mg); skupina 2 obdržela intravenózně ketorolak (30 mg) + paracetamol (1000 mg). Po 6, 24 a 48 hodinách po operaci jsme hodnotili numerickou škálu bolesti (NRS), dobu srážlivosti (CT), dobu krvácivosti (BT) a IL-6.  Výsledky: Skóre bolesti a CT se mezi oběma skupinami významně nelišily. Skupina s ketorolakem vykazovala významný nárůst BT po 24 a 48 hodinách (p < 0,05), zatímco skupina s ibuprofenem měla po 24 hodinách významně nižší hladiny IL-6 (p < 0,05).  Závěr: Oba režimy byly co do zvládání bolesti stejně účinné. Ovšem kombinace ketorolak­‑paracetamol významně prodlužovala dobu krvácivosti, zatímco kombinace ibuprofen­‑paracetamol byla účinnější při redukci zánětu prostřednictvím snížení hladiny IL-6. Tyto rozdíly je třeba brát v úvahu, zejména pak u pacientek s rizikem krvácení.

Miliární plicní tuberkulóza je vzácná, ale závažná forma diseminovaného onemocnění, která může vést k akutní respirační tísni a multiorgánovému selhání. Prezentujeme případ 46letého muže, u kterého se tuberkulóza manifestovala těžkým respiračním selháním s nutností umělé plicní ventilace a následně použití extrakorporální membránové oxygenace. Případ poukazuje na diagnostickou náročnost, složitost péče a terapeutické výzvy s důrazem na individualizovanou farmakoterapii v rámci mezioborové spolupráce.

Dlouhodobý centrální žilní přístup je v současnosti nejčastěji indikován u parenterální výživy, dialýzy nebo chemoterapie. Část nemocných potřebuje katetr opakovaně nebo po dobu delší než jeden rok. Při uzávěrech nebo závažných stenózách v oblasti horní duté žíly může být alternativou zavedení katetru přímo do dolní duté žíly s využitím translumbálního přístupu. Tato technika je relativně složitá, vyžaduje navigaci skiaskopií nebo výpočetní tomografií a spolupráci intervenčního radiologa. Přehledový článek popisuje indikace, techniku provedení a komplikace tohoto přístupu.

„Co nelze měřit, neexistuje,“ prohlásil kdysi lord Kelvin (William Thomson, 1824–1907). Vystihl tím podstatu nejen systematického poznávání vůbec, ale i moderní, důkazy podložené medicíny (EBM). Měření totiž není jen prostým technickým úkonem, nýbrž i základem porozumění, zlepšování a odpovědného rozhodování. Bez naměřených dat zůstáváme v říši domněnek, dojmů a tradic, které se mohou, ale také nemusí zakládat na realitě. Kelvinův výrok má proto obzvláštní význam právě pro anesteziologii, obor, který v současnosti zdůrazňuje kontrolu a vyhodnocování rizik a pyšní se dosaženou úrovní bezpečnosti. Teprve když praxi kvantifikujeme, můžeme ji skutečně porovnávat a kultivovat...

Tento článek shrnuje nové publikované poznatky v oblasti anestezie a perioperační péče u výkonů na srdci a hrudní aortě. Zvláštní pozornost je věnována novým světovým a evropským doporučeným postupům pro výkony s použitím mimotělního oběhu u dospělých a pro otevřené operace srdečních chlopní. Dále jsou zpracovány pokroky ve využití technik regionální anestezie hrudní stěny pro perioperační a pooperační léčbu bolesti, včetně využití ultrazvukové navigace a popisu účinnosti kontinuálních technik. Již tradičně jsou prezentovány nové poznatky v problematice transplantace srdce a pooperační péče v kardiochirurgii. Samostatná část je věnována indikacím a technickým inovacím zavádění mechanických podpor srdeční funkce, včetně analýzy střednědobých a dlouhodobých výsledků. V závěrečné části přehledového článku jsou prezentována nejzajímavější varia v oboru.

Letošní souhrn nabízí objektivní a kritickou diskuzi a také subjektivní pohled a komentář autorů k vybraným publikacím na poli sepse a zejména k jejich významu pro každodenní praxi u lůžka nemocných. Diskutovány jsou studie REMAP­‑CAP Corticosteroid Domain RCT, SCREEN, ADAPT­‑sepsis a HELLO.