Ionizované magnezium (Mg2+) představuje biologicky aktivní frakci celkového sérového magnezia a zásadní elektrolyt s přímým dopadem na buněčné funkce, metabolismus, tvorbu ATP, elektrickou stabilitu myokardu a neuromuskulární přenos. U kriticky nemocných pacientů dochází k výrazným změnám v acidobazické rovnováze, distribuci tekutin a hormonálních regulacích, které činí tradiční stanovení celkového magnezia nedostatečně informativním a potenciálně zavádějícím. Společné stanovisko tří odborných společností shrnuje současné vědecké poznatky a klinické zkušenosti, předkládá odborná doporučení k zavedení rutinního měření Mg2+ v intenzivní péči. Dostupnost stanovení Mg2+ u vybraných skupin pacientů je žádoucí v souvislosti s novými postupy v oblasti intenzivní medicíny a je významně podpořena známým deficitem magnezia v populaci. Stanovování Mg2+ vidíme jako vhodné pro potřeby jednotek intenzivní péče a kriticky nemocných v ČR. Indikaci vidíme hlavně v rámci regionální citrátové antikoagulace a renálního selhání, dále u pacientů se srdečním selháním a rizikem arytmií včetně perioperačních arytmií na komplexních kardiovaskulárních centrech. Dále u diabetiků a septických pacientů a všude, kde v rámci šokových stavů dochází k významným posunům v acidobazické rovnováze s pozitivní bilancí tekutin následovanou deresuscitační fází a eliminací tekutin. Vyšetření by mělo být dostupné rutinně 24/7 v rámci POCT analyzátorů a stanovováno stejně, jako je v současné době stanovováno Ca2+.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,  začátek roku 2026 nabízí ohlédnutí nejen za rokem 2025, ale i za celým funkčním obdobím výboru ČSIM 2021–2025. Podařilo se nám prosadit jednotný dvouletý vzdělávací program odpovídající mezinárodním standardům, a to i přes populistické snahy o jakousi zkrácenou cestu k atestaci, se kterou bychom se ocitli zcela mimo země s rozvinutými systémy zdravotnictví. Lékaři si nově mohou vybrat, zda kurikulum zakončí českou atestací nebo složením Evropského Diplomu v Intenzivní Medicíně (EDIC). Česko se tak stalo členem klubu EDIC Countries a přijalo za svůj nejen ESICM Cobatrice Syllabus, ale i EDIC jako alternativu k domácí atestaci. Do vzdělávacího programu vstupuje každoročně potřebných 20–30 lékařů, což by mělo odpovídat potřebám země při stávajícím status quo, nikoli však v momentě, kdy začnou plátci péče požadovat odbornou způsobilost pro všechny lékaře pracující na celý úvazek na JIP a ARK....

Jako téměř každý rok mého mandátu v roli předsedy výboru, i letos jsem přijal podnět vedoucího redaktora časopisu shrnout probíhající hlavní agendu oboru Anesteziologie a intenzivní medicína (AIM) a činnosti výboru s výhledem do letošního roku. Agendy, která vychází z programového prohlášení výboru a kde výbor pracuje s maximálním možným úsilím k dosažení všeho, co jsme na začátku mandátu výboru v roce 2023 definovali jako strategická témata s jediným cílem – posilování role oboru v klíčových doménách jeho působení – odborný rozvoj, kvalita a bezpečnost péče, vzdělávání a v neposlední řadě prosazování systémových změn...

V polovině ledna tohoto roku nás zasáhla smutná zpráva. V nedožitých 88 letech nás opustila paní primářka Alena Štětková.

Medikační chyby představují významnou příčinu preventabilního poškození pacientů v perioperační péči, zejména u dětské populace, u níž je riziko dávkovacích chyb zvýšeno nutností individuálního přepočtu dávek podle hmotnosti a současnou variabilitou koncentrací léčiv a nízkou tolerancí k dávkovacím odchylkám. Přestože byly zavedeny standardizované bezpečnostní postupy, včetně perioperačního bezpečnostního checklistu Světové zdravotnické organizace, jejich schopnost účinně zabránit chybám ve farmakoterapii zůstává nejednoznačná. Cíl práce: Posoudit funkčnost perioperačních bezpečnostních bariér v prevenci medikačních chyb na základě systematické analýzy reálné nežádoucí události a konfrontovat tato zjištění s dostupnou odbornou literaturou. Typ studie: Retrospektivní systémová analýza kvality péče doplněná cíleným literárním přehledem. Materiál a metoda: Práce analyzuje závažnou medikační chybu u dětského pacienta pomocí analýzy kořenových příčin provedené nezávislým multidisciplinárním týmem pracoviště řízení kvality. Zjištění byla konfrontována s odbornou literaturou zaměřenou na lidské faktory a bezpečnostní bariéry v perioperační péči. Výsledky: Analýza ukázala, že i při formálním dodržení perioperačního bezpečnostního procesu může dojít k selhání klíčových bezpečnostních bariér. Identifikována byla absence strukturované kontroly dávky, jednotek a koncentrace léčiv, chybějící uzavřená komunikační smyčka a neprovedení nezávislé kontroly před podáním léčiva. Závěr: Medikační chyba představovala především selhání systému bezpečnostních bariér. Efektivní prevence vyžaduje cílený redesign perioperačních bezpečnostních procesů se systematickým zahrnutím kontroly farmakoterapie.

Mikromycety jsou významnými oportunními patogeny imunokompromitovaných a kriticky nemocných pacientů. S ohledem na rostoucí zastoupení jedinců léčených imunitu­‑modifikujícími léky stoupá také incidence, morbidita a mortalita těchto život ohrožujících onemocnění. Beta­‑D-glukan a galaktomanan, komponenty buněčné stěny hub označované souhrnně jako fungální antigeny, můžeme detekovat v séru i jiných tělesných tekutinách. Přestože jsou v současné době etablovány jako významná komponenta diagnostického algoritmu fungální invaze, doprovází jejich stanovení řada limitací. Správná indikace a interpretace těchto nekultivačních diagnostických testů je nezbytnou prerekvizitou úspěšné diagnostiky a včasné léčby invazivních mykotických infekcí.

Arteriální hypotenze představuje významný rizikový faktor morbidity a mortality v perioperační i intenzivní péči. Zvýšení srdečního výdeje po tekutinové výzvě však nevede vždy k odpovídajícímu vzestupu arteriálního tlaku, což odráží komplexní interakci mezi srdečním výdejem a arteriálním řečištěm. Dynamická arteriální elastance, definovaná jako poměr variace pulzního tlaku a variace tepového objemu, byla navržena jako funkční parametr schopnosti arteriálního systému převádět změny srdečního výdeje do změn krevního tlaku. Představuje tak parametr schopný predikovat odpověď arteriál­ního řečiště na zvýšený srdeční výdej po navýšení preloadu. Cílem tohoto narativního přehledového článku je shrnout současné poznatky o fyziologickém podkladu dynamické arteriální elastance, metodice jejího měření, jejích limitacích a možnostech klinického využití.

Smrt mozku je provázena dramatickými hemodynamickými a endokrinními změnami, které mohou zásadně ohrozit perfuzi orgánů určených k transplantaci. Po krátké fázi sympatické hyperaktivity dochází k náhlé ztrátě sympatického tonu s rozvojem vazoplegie, relativní hypovolemie a hemodynamické nestability. Současně se často rozvíjí centrální diabetes insipidus v důsledku deficitu arginin­‑vazopresinu, manifestující se polyurií, hypernatremií a osmotickou dysbalancí. Arginin­‑vazopresin (AVP) představuje z patofyziologického hlediska racionální terapeutickou intervenci, neboť kombinuje vazopresorický účinek prostřednictvím receptorů V1a s antidiuretickým působením přes receptory V2. Jeho podání může vést ke snížení potřeby katecholaminů, stabilizaci arteriálního tlaku a současně ke korekci polyurie a hypernatremie. V mezinárodních doporučeních pro péči o dárce orgánů je nízkodávkovaný AVP často uváděn jako preferovaná nebo časně přidávaná léčba zejména při vazoplegické hypotenzi a při současně přítomném centrálním diabetu insipidu. Dostupná klinická evidence je však heterogenní a převážně observačního charakteru. Tento přehled shrnuje patofyziologické důvody užití AVP u dárců po smrti mozku, dostupná data o jeho účinnosti a bezpečnosti a navrhuje praktický algoritmus zahájení, titrace a monitorace léčby v prostředí jednotky intenzivní péče se zvláštním důrazem na odlišení situací vhodných pro AVP a pro desmopresin.

Klinická rozhodnutí v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní medicíně se stále více opírají o přesně definované postupy, kvalitní data a transparentně plánovaný výzkum. V prostředí, kde metodologické nuance mohou zásadně ovlivnit interpretaci výsledků i jejich dopad na klinickou praxi, představuje jasně formulovaný výzkumný protokol základní předpoklad důvěryhodného a reprodukovatelného výzkumu. Kvalita protokolu určuje kvalitu celé studie – od definice výzkumné otázky až po interpretaci výsledků.

Cíl studie: Anesteziologická péče je zatížena určitým stupněm rizika. Sestra jako součást anesteziologického týmu vykonává řadu činností zaměřených na péči o pacienty před, během a po anesteziologické péči. Je proto žádoucí implementovat vhodné strategie řízení rizik i do oblasti anesteziologického ošetřovatelství. Cílem studie bylo definovat činnosti sestry v anesteziologické péči a zhodnotit stupeň rizika nežádoucích událostí u jednotlivých činností. Typ studie: Delphi studie. Deskriptivní studie. Materiál a metoda: 1. fáze výzkumu zahrnovala 2 kola Delphi, panel expertů tvořilo 20 anesteziologických sester s přesahem do managementu nebo vzdělávání v anesteziologii. Jako úroveň konsenzu byla stanovena 80% shoda expertů. Pro vyjádření míry souhlasu byla využita Likertova škála. Ve 2. fázi byl u jednotlivých činností stanoven stupeň rizika nežádoucích událostí dle metodiky Managementu rizik. Experti stanovili pravděpodobnost výskytu a závažnost následků nežádoucí události, následně bylo vypočteno skóre rizika. K vyhodnocení a popisu dat byla využita deskriptivní statistika. Výsledky: Bylo definováno 48 činností prováděných sestrou v rámci anesteziologické péče, následně byly rozděleny do 7 oblastí. 30 (62,5 %) činností bylo experty vyhodnoceno jako vysoce rizikové, 18 jako středně rizikové. Jako vysoce rizikové byly hodnoceny některé činnosti spojené s přípravou pracoviště a pomůcek, monitorací a sledováním, intravenózní aplikací, zajištěním dýchacích cest, týmovou spoluprací, verifikací a preventivními ošetřovatelskými intervencemi. Závěr: Sestry jsou nedílnou součástí anesteziologického týmu a činnosti, které vykonávají v rámci anesteziologické péče, jsou spojeny s vysokým či středním stupněm rizika nežádoucí události. Řízení rizik v anesteziologickém ošetřovatelství je nezbytné pro bezpečnost pacienta.

Doporučené postupy Evropské resuscitační rady z roku 2021 představují nejnovější verzi doporučení pro resuscitaci a první pomoc, která jsou založena na vědeckých důkazech a určena k praktickému používání v Evropě. Obsah vychází z mnoha systematických přehledů, scoping review a aktualizací dostupných důkazů Mezinárodním výborem pro součinnost v resuscitaci (ILCOR). Doporučení zahrnují epidemiologii srdečních zástav, úlohu systémů pro záchranu lidských životů, základní resuscitaci, rozšířenou resuscitaci dospělých, resuscitaci ve specifických situacích, poresuscitační péči, první pomoc, podporu poporodní adaptace novorozenců, resuscitaci dětí, problematiku etiky a vzdělávání.

Cieľ štúdie: Cieľom štúdie bolo stanovenie korelácie medzi neinvazívne ultrasonograficky získanými indexmi krčných ciev a invazívne nameraným centrálnym venóznym tlakom u kriticky chorých detských pacientov.
Typ štúdie: Prospektívna observačná štúdia.
Typ pracoviska: Klinika detskej intenzívnej medicíny univerzitnej nemocnice.
Materiál a metóda: Do štúdie bolo zaradených 77 pacientov od 0 do nedovŕšených 19 rokov so zavedeným centrálnym venóznym katétrom a monitoringom centrálneho venózneho tlaku vyžadujúcich hospitalizáciu na klinike intenzívnej medicíny. Do štúdie boli zaradení spontánne ventilujúci pacienti aj pacienti na umelej pľúcnej ventilácii, hemodynamicky stabilní pacienti aj deti s podporou obehu vazoaktívnymi látkami v nízkej dávke. Každá spojitá premenná (ultrasonografické indexy, vek, výška váha, centrálny venózny tlak) bola sumarizovaná deskriptívnou štatistikou, preskúmaná bola distribúcia premenných a vzájomný vzťah bol kvantifikovaný Spearmanovou koreláciou. Analýza bola realizovaná v celom súbore údajov, ako aj v jednotlivých podskupinách pacientov.
Výsledky: V skupine všetkých meraní má najvyššiu mieru korelácie s centrálnym venóznym tlakom index kolapsibility vena jugularis interna (VJI) v B móde (-0,58, p < 0,001), index kolapsibility VJI v M móde (-0,45, p < 0,001) a pomer VJI v 30- a 0-stupňovej pozícii (0,43, p < 0,001). V skupine spontánne ventilujúcich pacientov bola najvyššia korelácia s centrálnym venóznym tlakom taktiež pri indexe kolapsibility VJI v B móde (-0,51, p < 0,001), u pacientov na umelej pľúcnej ventilácii pri indexe kolapsibility VJI v B móde (-0,55, p < 0,001) a indexe distenzibility VJI v B móde (-0,55, p < 0,001). Korelácia pomeru vena jugularis interna a arteria carotis communis s centrálnym venóznym tlakom bola nízka v skupine všetkých meraní (0,25, p < 0,05), v skupine spontánne ventilujúcich pacientov (0,3, p < 0,05) a žiadna v skupine ventilovaných pacientov (0,04). 
Záver: Výsledky predloženej práce naznačujú, že ultrasonograficky získané indexy krčných ciev môžu predstavovať neinvazívnu, ľahko opakovateľnú bedside alternatívu vyšetrenia centrálneho venózneho tlaku v odhade intravaskulárnej náplne kriticky chorých detských pacientov.

Lepší pochopení rizik spojených s alogenními krevními transfuzemi spolu s rostoucí populací pacientů hledajících chirurgickou péči bez použití krevní transfuze vedly k rozvoji komplexních klinických postupů, které mají za cíl omezit krevní ztráty, šetřit autologní krví, stimulovat krvetvorbu a zlepšit toleranci anémie. Pokroky v operační technice, používaných technologiích, perioperačním managementu a znalostech výrazně přispěly k tomu, že úspěšná léčba bez použití transfuze je reálnou možností, která ale vyžaduje soustředěné úsilí multidisciplinárního týmu zaměřené na pacienta. V tomto přehledu probereme osvědčené bezkrevní postupy pro perioperační management, akutní krevní ztrátu, úraz a peripartální krvácení. Zkušenosti získané z bezkrevní léčby navíc vydláždily cestu k rozvoji konceptu Patient Blood Management, který se stal standardem úspěšné léčby všech pacientů, tedy nejen těch, kterým krev podat nemůžeme.

Embolie plodovou vodou je charakterizována náhlým kardiorespiračním kolapsem v peripartálním období. Představujeme bezprostřední management v situaci, kdy je stěžejní adekvátní rychlá reakce. Rozvoj diseminované intravaskulární koagulace potvrzuje, že diagnóza embolie plodovou vodou je vysoce pravděpodobná. Připomínáme podání kyseliny tranexamové a fibrinogenu, který je při hrazení krevních ztrát preferován před podáním plazmy s cílem snížit riziko objemového přetížení. Omezení tekutin je důležitým principem při terapii plicní hypertenze a pravostranného srdečního selhání. Hlavními pilíři terapie jsou inotropika a plicní vazodilatancia. Přestože je podání koncentrátu C1 inhibitoru v literatuře navrhováno, reálně je jeho podání v kazuistikách popsáno výjimečně. ECMO podpora může být zvažována i u této diagnózy.

Cíl studie: Cílem studie bylo vyhodnotit klinický výsledek pacientů hospitalizovaných pro onemocnění covid-19 ve dvou univerzitních nemocnicích v letech 2021–2022, definovat rizikové faktory a vyhodnotit vliv specifické léčby. Typ studie: multicentrická retrospektivní. Typ pracoviště: anesteziologicko­‑resuscitační pracoviště. Materiál a metoda: Do studie byli zařazeni dospělí pacienti hospitalizovaní pro onemocnění covid-19, u kterých byly sledovány demografické údaje, komorbidity, vakcinace, podpora ventilace a specifická farmakoterapie. Cílem studie bylo zjištění vlivu vybraných rizikových faktorů, farmakoterapie a očkování na klinický výsledek. Výsledky: Soubor tvořilo 3 835 pacientů, medián věku byl 71 let. Za hospitalizace zemřelo 523 (13,6 %) pacientů, 930 (24,3 %) zemřelo do 90 dnů. Z pacientů vyžadujících UPV nebo ECMO zemřelo 53,4 % do 90 dnů. Vyšší smrtnost vykazovali muži, ve skupině mužů starších 65 let s UPV zemřelo 64,3 % pacientů. Většina pacientů (76,2 %) nebyla proti SARS­‑CoV-2 očkována, tito nemocní tvořili 87,4 % zemřelých. Nejvýznamnějšími rizikovými faktory byla obezita, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, ICHS a fibrilace síní, riziko narůstalo s počtem komorbidit. Se zvýšeným rizikem smrti byla spojena léčba antikoagulancii, antitrombotiky a kortikoidy. Léčba remdesivirem a casivirimabem/imdevimabem snižovala riziko smrti, terapie rekonvalescentní plazmou a kortikoidy byla spojena se zvýšenou smrtností. Závěr: Studie potvrdila ochranný vliv očkování vůči těžkému průběhu a úmrtí u hospitalizovaných nemocných s covidem-19. Analýzy prokázaly ochranný efekt očkování proti úmrtí u hospitalizovaných starších pacientů s komorbiditami, vliv očkování u mladších pacientů bez komorbidit nebyl prokázán. U pacientů s nutností UPV/ECMO je ochranný efekt neprůkazný. Hlavními rizikovými faktory byl vyšší věk, mužské pohlaví, komorbidity (nadváha, diabetes mellitus, hypertenze, ICHS).

Spinální (intratékální) aplikace opioidů se stala během posledních desetiletí ověřenou metodou analgezie pro perioperační období. V praxi však stále naráží na obavy z možných komplikací, nutnost zvýšené pooperační monitorace a nedostupnost vhodného komerčního preparátu na tuzemském trhu. S pokračujícím výzkumem v této oblasti se vyvíjí patofyziologický výklad nežádoucích účinků a jejich možná prevence. Stejně tak se vyvíjí i uplatnění spinálních opioidů v klinické praxi. Při vhodném použití se jedná o bezpečnou metodu, která může zlepšit pooperační průběh celého spektra operačních výkonů napříč věkovými skupinami. Zdravotnická zařízení, disponující individuálně připravovaným morfinem pro intratékální aplikaci, se tak při jeho použití mohou těšit nejen benefitům vyplývajícím z kvalitní analgezie pacientů, ale i minimalizaci periferních nežádoucích účinků opioidů. Cílem textu je poukázat na nové poznatky o způsobu použití spinálního morfinu. Zaměřuje se i na preventabilitu nežádoucích účinků a specifika použití u seniorské populace.

Článek přináší vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti léčby akutní bolesti publikována za posledních zhruba 14 měsíců. Věnuje se novinkám v systémové analgezii, postupech léčby bolesti a vybraným mezinárodním doporučením.

Cíl studie: Naším cílem bylo zhodnotit výskyt hemidiafragmatické parézy po selektivní blokádě truncus superior ve srovnání s konvenční interskalenickou blokádou. Design studie: Prospektivní dvojitě zaslepená randomizovaná kontrolovaná studie. Prostředí: Fakultní nemocnice. Materiál a metodika: Šedesát osm pacientů, kteří měli podstoupit artroskopii ramene, jsme rozdělili do dvou stejných skupin. V jedné byla použita ultrazvukem navigovaná interskalenická blokáda a ve druhé skupině byla provedena ultrazvukem navigovaná selektivní blokáda truncus superior. Při obou technikách byl aplikován celkový objem 15 ml 0,25% bupivakainu. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt hemidiafragmatické parézy. Zhodnotili a zaznamenali jsme charakteristiky blokády (trvání výkonu, nástup senzorické blokády a trvání motorické blokády), kvalitu blokády (peroperační hemodynamické parametry, peroperační spotřebu fentanylu a dobu do prvního žádosti o analgetikum) a výskyt komplikací. Výsledky: Výskyt hemidiafragmatické parézy v interskalenické skupině byl signifikantně vyšší než u selektivní blokády truncus superior (76,5 % vs. 38,2 %) s hodnotou p 0,001, přičemž kompletní paréza byla přítomna u 44,1 % v interskalenické skupině ve srovnání s 11,8 % ve skupině se selektivní blokádou truncus superior (p 0,002). Doba trvání výkonu (min) byla významně delší ve skupině se selektivní blokádou truncus superior než ve skupině interskalenické (6,97 ± 0,67) resp. (6,48 ± 0,69), přičemž ve zbývajících charakteristikách blokády a parametrech kvality blokády nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly. Rovněž nebyly hlášeny významné komplikace. Závěr: Ačkoli ultrazvukem navigovaná interskalenická a selektivní blokáda truncus superior byly z hlediska kvality analgezie rovnocenné, selektivní blokáda truncus superior byla spojena s významně nižším výskytem hemidiafragmatické parézy.

Alveolo-arteriální diference kyslíku (P_(A-a)O₂) popisuje rozdíl mezi alveolární a arteriální tenzí kyslíku. Primární význam kalkulace P_(A-a)O₂ je rozlišení mezi extra- a intra- pulmonálními příčinami hypoxemie. Do popředí zájmu se P_(A-a)O₂ opětovně dostala v souvislosti s pandemií koronavirovou infekcí SARS-CoV-2 (covid-19), kdy se hledaly relativně jednoduché metody triáže pacientů a terapeutických postupů. V prostředí intenzivní péče, kde je často zřejmé, zdali se jedná o extrapulmonální nebo intrapulmonální příčinu hypoxemie, je P_(A-a)O₂ využívána spíše k hodnocení míry závažnosti, dynamiky a terapeutických intervencí u stavů spojených s plicním postižením, než k původnímu rozlišení plicních a mimoplicních příčin hypoxemie. Tento přehledový článek si klade za cíl představit soubor publikované literatury, která se věnuje využití kalkulace P_(A-a)O₂ v prostředí intenzivní péče.

Extáze (MDMA - 3,4-methylenedioxymethamphetamin) je syntetický amfetamin s výraznými stimulačními účinky, jehož prevalence užívání mezi lidmi do 20 let věku setrvale stoupá. Pro prvouživatele se z pohledu rizika výskytu závažných komplikací v podobě extrémní hyperpyrexie, rhabdomyolýzy, disseminované intravaskulární koagulopatie (DIC) a otoku mozku jedná o nejnebezpečnější drogu. Prezentovaná kazuistika popisuje fatální intoxikaci MDMA u mladého muže se vstupně extrémní hyperpyrexií nad 42 °C s perakutním rozvojem rhabdomyolýzy, multiorgánového selhání a DIC, je diskutována diagnostika a použité léčebné postupy včetně kontroverzní role dantrolenu v této indikaci nebo užití adsorbéru v rámci mimotělní eliminace. Algoritmy pro léčbu intoxikace MDMA dosud neexistují, léčba je hlavně symptomatická se zaměřením na snížení tělesné teploty a multiorgánovou podporu, jako hlavní prognostický parametr se jeví vstupní teplota tělesného jádra nad 42 °C, stupeň rhabdomyolýzy a vznik DIC.

Veno-venózní extrakorporální membránová oxygenace (VV ECMO) je metoda mimotělní podpory zajišťující adekvátní okysličení a eliminaci oxidu uhličitého. Touto metodou jsme schopni poskytnout chirurgickou léčbu vysoce selektovaným pacientům, kteří by jinak nemohli podstoupit hrudní operaci (tracheální/karinální chirurgie, rizikové ventilace jedné plíce z důvodu předchozí resekce plic nebo těžkého postižení plic). Tato série kazuistik představuje naše zkušenosti s elektivní a akutní hrudní chirurgií asistovanou VV ECMO (kromě transplantace plic a kardiochirurgie).

Ošetřovatelská péče o centrální žilní katétry prošla v posledních letech významnými změnami díky novým materiálům, které snižují riziko infekce, zlepšují komfort pacienta a umožňují méně časté převazy. Klíčovou inovací je použití bezstehových fixačních systémů, které při zachování dostatečné stability fixace eliminují traumatizaci kůže stehy. Další metody, jako transparentní krycí fólie, krytí s postupným uvolňováním chlorhexidinu a uzávěr místa vpichu pomocí kyanoakrylátového lepidla, dále snižují bakteriální kolonizaci a riziko infekce. Tento přehledový článek se zaměřuje na jednotlivé materiály a správné postupy při primárním ošetření katétru a jeho následných převazech.

V článku je popsána varianta již zavedené blokády erector spinae plane block (ESPB) pro oblast hrudníku. Aplikační místo je mezi fascie m. illiocostalis a m. serratus posterior superior. Lokální anestetikum (LA) je u této modifikace aplikováno mezi fasciemi m. iliocostalis a m. serratus posterior superior. Distribuce lokálního anestetika je mediálním směrem shodná s distribucí anestetika při erector spinae plane blokádě (ESPB). Směrem laterálním je průkaz šíření aplikovaného LA až do střední axilární čáry. Rozsah analgezie je obdobný jako u ESPB. Aplikační místo je dobře identifikovatelné a leží povrchněji a ve větší vzdálenosti od páteřních struktur než aplikační místo pro ESPB. Blokáda si bude hledat indikace hlavně v pooperační analgezii, u zlomenin žeber, při algických obtížích v oblasti působení blokády a v léčbě chronické bolesti.