Úvod. Annexiny patří do rodiny proteinů vázajících fosfolipidy, které se během apoptózy reverzibilně, specificky a s vysokou afinitou váží na buňky exprimující fosfatidylserin. Tento jev může mít význam v patogenezi časných pooperačních kardiálních komplikací.  Cílem studie bylo analyzovat vliv anestetické strategie na dynamiku annexinu V během aortokoronárního bypassu (CABG) s kardiopulmonálním bypassem (KPB), jakož i závislost přímých klinických výsledků na expresi annexinu V. Materiál a metody. Do studie bylo zařazeno 30 pacientů s ischemickou srdeční chorobou, kteří podstoupili aortokoronární bypass s KPB. Podle anestetického režimu byli všichni pacienti rozděleni do dvou skupin: studijní skupina (13 pacientů) – multimodální anestezie s nízkou dávkou opioidů; a kontrolní skupina (17 pacientů) – anestezie s vysokou dávkou opioidů. Stanovení hladiny annexinu V v krvi bylo provedeno před KPB a po uzávěru sterna. Výsledky. Hladina annexinu V byla na konci operace ve skupině multimodální anestezie s nízkou dávkou opioidů 1,5krát (tj. signifikantně) nižší než ve skupině anestezie s vysokou dávkou opioidů. Mezi hladinami annexinu V a IL-6A byla zjištěna negativní korelace slabé síly (r = −0,117, p = 0,523). Jednorozměrná analýza rozptylu ukázala, že pacienti, kteří měli v po­operačním období syndrom nízkého minutového výdeje, měli po KPB signifikantně vyšší hladinu annexinu V (p = 0,001). Závěr. Použití multimodální anestezie s nízkou dávkou opioidů je charakterizováno nižší hladinou annexinu V ve srovnání s anestezií s vysokou dávkou opioidů. 

Cíle studie: Posoudit a dvoufázově ověřit efektivitu originálního nástroje ARS pro plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním v klinické praxi, zjistit, zda existují rozdíly mezi experty a lékaři v posuzování nástroje, a určit, ve které oblasti je nástroj hodnocen jako nejvíce užitečný a prospěšný. Typ studie: Průzkum; deskriptivní a korelační studie. Typ pracoviště: Oddělení anesteziologie, resuscitace, intenzivní péče, neurologie, interní medicíny a infekční oddělení fakultních a okresních nemocnic. Materiál a metoda: Soubor zahrnoval 10 expertů s rozsáhlými klinickými zkušenostmi a 20 lékařů z klinické praxe, kteří použili nástroj ARS a vyplnili evaluační dotazník hodnotící kritéria tohoto nástroje. Data byla analyzována pomocí deskriptivní analýzy, analýzy hlavních komponent, korelační analýzy a t­‑testů. Výsledky: Pro naprostou většinu lékařů i expertů byl ARS časově nenáročný a srozumitelný, v souhrnných kritériích snížení kognitivní zátěže a usnadnění komunikace však experti hodnotili nástroj významně pozitivněji než lékaři testující nástroj v praxi (Cohenovo d = 1,70 a 1,14, p < 0,01). Lékaři s kratší délkou klinické praxe hodnotili ARS jako více nápomocný pro redukci kognitivní zátěže, tento vztah však nebyl významný (Spearmanovo ρ = -0,37, p = 0,13). Celkově vyšší hodnocení nástroje ARS v tomto ohledu převažovalo mezi lékaři z oddělení, na kterých ještě nemají zavedené postupy rozhodování o péči v závěru života (d = 1,86, p < 0,001). Závěr: Nástroj ARS byl hodnocen experty i lékaři se zkušeností v klinické praxi jako srozumitelný, časově nenáročný a v řadě ohledů užitečný. Jeho využívání může zkvalitnit proces plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním.

Monitorování počítačem zpracovaného EEG (pEEG) se v současnosti používá ve čtyřech indikacích. Přínos byl prokázán u zkrácení dob probouzení a zotavení a ke snížení rizika nechtěné bdělosti v průběhu anestezie technikou TIVA, kdežto v indikacích prevence příliš hluboké anestezie a personalizace vedení anestezie je prozatím sporný. Intuitivně se zdá, že personalizované vedení anestezie s využitím údajů nejenom z pEEG, ale i z dalších základních monitorů by výsledky zlepšit mohlo. Příslušné studie ještě probíhají. Pro personalizaci anestezie jsou vhodné právě spektrogramy, které se získávají Fourierovou transformací syrové EEG křivky. Ve spektrogramech jsou mezi jednotlivými anestetiky výrazné rozdíly, které jsou podmíněny různým mechanismem účinků a různým ovlivněním neuronových okruhů v mozku. Užitečné jsou rovněž parametry jako mediánová frekvence a frekvence spektrálního okraje (Spectral Edge Frequency). Spektrogramy zobrazují monitory, které jsou v ČR již běžně dostupné, jako SedLine Sedation Monitor, Conox či přístroje BIS novější generace. K titraci antinocicepce v anestezii lze využít nejen pEEG, ale i další parametry ze základního monitorování, jako jsou compliance dýchacího systému, rozdíl mezi vdechovanou a vydechovanou koncentrací kyslíku, Surgical Plethysmography Index z pulzní oxymetrie. Změny EEG při stárnutí a využití spektrogramů v úvodu, při vedení a probouzení z anestezie budou předmětem třetí části tohoto souboru článků.

Cíl studie: Paliativní péče v závěru života je nezbytnou součástí komplexního přístupu k pacientům na jednotkách intenzivní péče (ICU, Intensive Care Unit). Cílem průzkumu bylo identifikovat subjektivní popis a praxi péče v závěru života na ICU v České republice. Typ studie: průřezová, dotazníková studie Materiál a metodika: Respondenty byli zdravotničtí pracovníci (lékař, sestra) s profesní praxí na ICU během pandemie COVID-19 (Coronavirus Disease 2019). Elektronický dotazník (40 položek) byl distribuován prostřednictvím odborných společností ČR zdravotníkům, kteří byli přímo zapojeni do péče o pacienty s COVIDEM-19. Vyhodnocení dat bylo provedeno pomocí deskriptivní statistické analýzy. Výsledky: Analyzováno bylo 313 vyplněných dotazníků. Respondenti uvedli až 15 různých pojmů pro označení péče v závěru života, nejčastěji byl uveden pojem paliativní péče (75,1 %, n = 235). U podpůrné terapie byla nejčastěji uvedena úprava dle potřeb pacienta, a to zejména navýšení sedativ. Naopak paušálně bylo uvedeno vysazení nejčastěji parenterální (35,8 %, n = 112) a enterální (17,3 %, n = 54) výživy. V rámci managementu orgánové podpory bylo uvedeno ukončení eliminačních metod (69,7 %, n = 218) a katecholaminů (60,4 %, n = 189). Nejméně se ukončovala umělá plicní ventilace (24,6 %, n = 77), zajištění dýchacích cest endotracheální kanylou (11,5 %,n = 36) a tracheostomickou kanylou (2,9 %, n = 9). Další vzdělávání v paliativní péči by uvítala většina dotazovaných. Závěr: Paliativní péče v závěru života je zásadním tématem nejen během pandemie COVID-19. Používaná terminologie v ČR i samotná praxe se mohou významně lišit. Pro vzdělávání a výzkum vedoucí ke sjednocení postupů na ICU je tak stále významný prostor.

Tento text přináší informace o vzniku nové výzkumné iniciativy pro paliativní medicínu a etiku v intenzivní péči pod názvem RIPE-ICU (Research Initiative in Palliative Care and Ethics in the Intensive Care Unit).

V současné době se klade stále větší důraz na to, aby vědec nejen publikoval, ale hlavně na to, aby byl citován. Svět akademického výzkumu a publikací je v posledních letech napaden nekvalitními a komerčními časopisy, které napodobují seriózní recenzované vědecké časopisy. Tyto časopisy často parazitují na jménech prestižních odborných časopisů a uvádějí, že mají vysoký impakt faktor. Cílem práce je představit, co to je impakt faktor a jak ho lze ověřit, aby publikující autor neodeslal článek do časopisu, do kterého nechtěl.

Po desítkách let používání spotřeba suxamethonia zjevně klesá. Anesteziologové - nejen oni - se s tímto farmakem časem naučili pracovat. Vnímají jeho kontraindikace, nikoliv nevýznamné vedlejší účinky a stále upřednostňují jeho užití tam, kde předpokládáný benefit převažuje nad možnými riziky. Dostupná data ukazují, že suxamethonium je stále užíváno, byť se okruh jeho indikací zúžil. Stále je významně používáno při bleskovém úvodu do anestezie či nutnosti rychle zajistit dýchací cesty, v ORL a stomatochirurgii, při léčbě elektrošoky, při zvládání některých komplikací během anestezie. Jako u všech myorelaxancií je pro bezpečnost nemocných nutné objektivně zhodnotit odeznění jeho účinku, zvláště když antidotum neexistuje. Námitka, že se jedná o depolarizační blokádu neobstojí. Metody ke sledování jejího odeznění jsou v praxi použitelné a technické prostředky pro tento účel existují a jsou dostupné.

V posledním desetiletí jsou akademičtí pracovníci a vědci zahlcováni maily z méně kvalitních a komerčních časopisů, aby v nich publikovali. Jelikož je vědecká kvalita autorů posuzována podle metrik jako je impakt faktor, autoři stále hledají nové příležitosti k publikování. Tato situace nahrává vydavatelům, kteří používají nekalé praktiky. Pokud autoři do takového časopisu práci pošlou, nejenže nemají článek v kvalitním časopise, ale také přijdou o nemalé finance.

Letos slaví krásné 125. narozeniny dvě sloučeniny, které se obě zrodily téměř ve stejnou dobu v laboratořích firmy Bayer. Ačkoliv obě látky vznikly i stejnou metodou - acetylací, jejich pověst i osudy jsou diametrálně odlišné. Jako u biblických bratří Kaina a Abela, jedna z nich získala prokletí a druhá je stále oslavována jako dobrodiní pro lidstvo. V létě r. 1897 byla syntetizována kyselina acetylsalicylová - acylpyrin a o několik dní později diacetylmorfin - heroin (obr. 1). Je přitom zajímavé, že na samém začátku byla preferována látka druhá. O tom, který preparát je vhodný pro komerční využití, primárně rozhodoval profesor Dreser, vedoucí farmakologické části firmy Bayer. Ten acylpyrin zprvu odmítnul jako obecně neužitečný a navíc s možnou kardiotoxicitou, ale diacetylmorfin nadšeně přivítal z hlediska jeho obchodního potenciálu. Veřejnost totiž urgentně potřebovala nový lék především na potlačení kašle, který sužoval mnoho lidí v důsledku bronchitid, tuberkulózy, astmatu a pneumonie a současně by nebyl návykový jako morfin [1].

V článku autor prezentuje soubor komentovaných prací publikovaných v roce 2022 ve světové literatuře, které mají významný vztah k oboru urgentní medicína. Ve výběru nejsou uvedeny práce z prostředí přednemocniční neodkladné péče.

Článek přináší výběr zajímavých základních výzkumů, klinických studií, nových doporučení, nové definice bolesti, nový typ nociplastické bolesti a zcela nový typ postcovidové bolesti hlavy. Zpracovány jsou pouze zahraniční a relevantní zdroje.

Rok 2022 se publikačně již plně vrátil do standardu. To především znamená, že pro anesteziology je celosvětová pandemie viru SARS­‑CoV-2 již zapomenuta, a dominantním tématem je opět bezpečnost anestezie. K tradičnímu hledání odpovědí na otázky, jestli bychom měli spíše preferovat regionální nebo celkovou anestezii a u jakých výkonů, a jaká je nejlepší prevence PONV, se ale nově přidává další s tím spojené téma - pooperační delirium a pooperační kognitivní dysfunkce. Přestože obě tyto entity mají na celkový perioperační průběh zcela zásadní význam, stále jim není věnována dostatečná pozornost. A to přestože především u starších pacientů je již prokázáno, že ovlivňují významně perioperační morbiditu i mortalitu. A k překvapení mnohých recentní data ukazují, že jejich výskyt není zdaleka tak závislý na typu anestezie, jako na kvalitě jejího provedení. Cílem tohoto textu je ve zkratce shrnout některé klíčové publikace v oblasti anesteziologie, a upozornit na práce, které by neměly uniknout pozornosti.

Článek si klade za cíl odpovědět na otázku, které z četných prací publikovaných s tématikou regionální anestezie má dosah do běžné klinické praxe v českých zemích. Vedle výsledků velkých studií a zajímavých článků uvádíme v návaznosti na přehled z loňského roku [1] zcela recentní výsledek konsenzuálního procesu expertů o identifikaci anatomických struktur u blokád střední a vyšší obtížnosti. Domníváme se, že logika tohoto koncenzu nabízí návod na standardizaci výuky ultrazvukové asistence v regionální anestezii.

Z pohledu medicíny založené na důkazech (Evidence­‑based medicine - EBM) přinesl rok 2022, vzhledem k ustupující pandemii SARS­‑CoV-2, opět komplexní spektrum článků, publikací a doporučení. Cílem článku Rok 2022 - Anestezie a intenzivní péče v pediatrii je upozornit čtenáře na klíčové publikace v oblasti dětské anesteziologie a intenzivní péče, které by neměly uniknout jejich pozornosti s ohledem na jejich význam pro běžnou každodenní klinickou praxi a kvalitu jejich zpracování.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie v porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje dopady pandemie covidu-19 na porodnickou anestezii. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v peripartálním období.

V průběhu roku 2022 se světová intenzivní medicína postupně začala navracet do normálních kolejí, ačkoli jsme stále mohli pozorovat dopady pandemických vln onemocnění covid-19. V literatuře jsme mohli zaznamenat jednak publikace výzkumných studií "násilně ukončených" pandemií, ale již také nové práce. V tomto přehledovém článku přinášíme výběr těch pravděpodobně nejzajímavějších publikovaných článků v oblasti jak obecné intenzivní medicíny, tak se zaměřením na kardiovaskulární problematiku.

Cíl studie: Stanovit podíl pacientů se zhoršením kognitivních funkcí při předanestetickém vyšetření u seniorů ≥ 60 let podstupujících plánované operace v cévní chirurgii a prozkoumat, zda se kognitivní funkce liší u jednotlivých kategorií cévních operací. Druhotným cílem bylo ověřit, zda je takové vyšetření kognitivních funkcí proveditelné a pro pacienty přijatelné.
Typ studie: Prospektivní observační studie.
Typ pracoviště: Oddělení cévní chirurgie fakultní nemocnice.
Materiál a metoda: Po souhlasu etické komise byli do studie mezi 1. 7. 2017 - 30. 6. 2018 zařazováni po sobě jdoucí senioři ≥ 60 let indikovaní k plánovaným cévně chirurgickým výkonům. Vyloučeni byli pacienti s diagnózou demence či mentální retardace, se závažnými poruchami smyslů, neschopností použít dominantní ruku či s jazykovou bariérou. Ke zjištění kognitivní funkce byl použit krátký screeningový Clock-in-the-Box (CIB) test. Výsledným parametrem byla četnost možné kognitivní dysfunkce podle CIB skóre ≤ 5 bodů (rozmezí 0-8). Významnost rozdílů mezi kategoriemi cévních výkonů byla hodnocena χ² testem, P ≤ 0,05.
Výsledky: Zařazeno bylo 122 pacientů, analyzováno 100, 63 mužů, průměrný věk 70,7 ± 7 let, vzdělání nejvýše střední 93, ASA nejčastěji 3. Možná kognitivní dysfunkce u jedné třetiny (34 pacientů), rozdíly mezi různými kategoriemi cévních výkonů (aorta, tepny dolních končetin, karotické endarterektomie, varixy) byly nevýznamné. Test je při předanestetickém vyšetření proveditelný, pacienty nezatěžuje, považují ho za užitečný a podstoupili by ho v případě potřeby znovu.
Závěr: Třetina pacientů podstupujících plánované výkony cévní chirurgie vykazuje podle testu kreslení hodin (Clock-in-the-Box test) preexistující zhoršení kognitivních funkcí. Test je dostatečně krátký, takže je při předanestetickém vyšetření proveditelný a pro pacienty přijatelný.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie v porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje dopady pandemie COVID-19 na porodnickou anestezii. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v peripartálním období.

Akutní hypoxemické respirační selhání (které se vyskytuje i při závažném průběhu onemocnění COVID-19) vyžaduje kyslíkovou léčbu. Invazivita a intenzita zvolené terapie odpovídá stavu pacienta a dostupným technickým prostředkům. Pokud dojde k náhlému výskytu velikého počtu nemocných s hypoxickým selháním, může být dostupná materiální a/nebo lidská kapacita pro poskytování účinné kyslíkové terapie přetížena.

Multimodální analgezie je založena na předpokladu, že benefity kombinace léků převáží nad riziky. Perioperační podávání gabapentinoidů má významné nežádoucí účinky. Gabapentinoidy v kombinaci s opioidy vykazují dokonce vyšší respirační riziko než samotné opioidy. Rutinní perioperační podávání gabapentinoidů již není doporučeno. Je velmi nepravděpodobné, že by nové klinické studie ohledně hodnocení analgetického benefitu gabapentinoidů na pooperační bolest poskytly nějaké nové důkazy.

Článek podává přehled objevu a využití chloroformu jako inhalačního anestetika a látek, které mu předcházely nebo ho následovaly, a také osob, které se do této historie významně zapsaly. Prvá část popisuje tři nejstarší inhalační anestetika: éter, oxid dusný a chloroform.

Článek je pokračováním cyklu o významu fascií pro regionální anestezii. Tato kapitola se pokouší vnést do souladu anatomickou strukturu dolní končetiny s požadavky na regionální anestezii. Základní studovanou strukturou jsou hluboké fascie v oblasti stehna - fascia lata a hluboké myofasciální struktury. Fascia lata rozděluje svalstvo stehna do tří kompartmentů. Mohutnost fascia lata znemožňuje průnik lokálního anestetika do jiného kompartmentu, než do kterého bylo podáno. Lokální anestetikum se šíří pouze v myofasciálních prostorech jednotlivých kompartmentů. Větve n. femoralis inervují přední kompartment. Mediální kompartment je inervován větvemi nervus obturatorius a zadní kompartment zásobuje nervus ischiadicus. Druhá část textu je věnována detailnějšímu rozboru oblastí vhodných pro aplikaci regionální anestezie v oblasti stehna.

Zavedenie centrálneho venózneho katétra patrí medzi neoddeliteľné súčasti terapie a monitorovania kriticky chorých pacientov na jednotkách intenzívnej starostlivosti. Aj keď sa vďaka využívaniu ultrasonografickej kontroly výrazne zvýšila úspešnosť a bezpečnosť zavádzania, naďalej ide o invazívny výkon spojený s rizikom mnohých komplikácií. K zriedkavým neskorým komplikáciám patrí migrácia - vycestovanie konca prvotne v správnej pozícii zavedeného katétra. Presný mechanizmus migrácie nie je známy. V predloženom texte opisujeme prípad raritnej migrácie centrálneho venózneho katétra zavedeného cestou vena jugularis interna dextra pôvodne do pravej srdcovej predsiene naspäť do pravej jugulárnej vény u 4,5-ročného dievčaťa s polytraumou.

U 66leté pacientky s terminální chronickou obstrukční plicní chorobou hospitalizované na standardním oddělení byl po náhlé progresi dušnosti na skiagramu hrudníku zjištěn pneumotorax, při ultrazvukové kontrole před hrudní drenáží však nebyl pneumotorax nalezen a od drenáže bylo proto upuštěno. Byla zhotovena výpočetní tomografie hrudníku s nálezem syndromu mizející plíce, vysvětlující rentgenový obraz. Kazuistika upozorňuje na syndrom mizející plíce a ilustruje komplementárnost různých zobrazovacích metod při diagnostice pneumotoraxu u pacientů s komplikovanými nitrohrudními nálezy.