Cíl studie:
Karotická endarterektomie je používaná k řešení částečného uzávěru krkavic. Donedávna byla prováděna v celkové anestezii (CA). Nyní se využívá i blokáda cervikálního plexu (CB). Umožňuje monitorování vědomí a motoriky v průběhu operace a včasnou diagnostiku a intervenci při nastupující mozkové hypoxii. Cílem studie bylo porovnat vliv dvou anesteziologických postupů na peroperační a časný pooperační stav pacientů.
Typ studie:
Prospektivní randomizovaná klinická studie.
Název a sídlo pracoviště:
Klinika anesteziologie a resuscitace fakultní nemocnice.
Materiál a metoda:
Bylo hodnoceno 80 pacientů, kteří podstoupili karotickou endarterektomii (40 v CA, 40 v CB). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle prvního šestičíslí rodného čísla: liché - CB, sudé - CA. Sledované parametry: neurologický stav, systolický a diastolický tlak, srdeční frekvence, farmakologické intervence, komplikace v souvislosti s anestezií a operací, spokojenost pacienta, délka operačního výkonu, délka pobytu na JIP a délka hospitalizace.
Výsledky:
Ve skupině pacientů s CB byla při operaci často přítomna hypertenze (u 16 pacientů s nutností farmakologické korekce), v CA hodnoty tlaku více kolísaly a byly nižší (u 15 pacientů podání vazopresorů). Doba operačního výkonu byla srovnatelná (90 min. CB, 88 min. CA). Stejná byla i doba pobytu na JIP (3,2 dne CB, 3,3 dne CA). Doba pooperační hospitalizace byla kratší u CB 7,25 dne proti 7,5 dne v CA. Přemostění a. carotis intraarteriálním zkratem během operace bylo nutno použít u CA 35krát (87,5 %), u pacientů v CB 6krát (15 %).
Závěr:
Cervikální blokáda umožňuje kvalitní a levné monitorování neurologického stavu během operace, překonává kontraindikace přidružených interních onemocnění, zajišťuje lepší hemodynamickou stabilitu. Pro ochranu dostatečného průtoku mozkem při nasazení karotické svorky je důležité udržet dostatečně vysoký střední arteriální tlak, což je snazší při použití metody CB.

Popisujemepřípad 47letého pacienta bezvýznamných komplikujících onemocnění, který měl obtěžující sluchové halucinacepo 24 hodinách léčby 10 mg morfinu s. c., 6krát denně podávaných po probatorní laparotomii. Slyšel harmonickou hudbuve spojení se slabými zvukovými impulsy z okolí, jako hluk zářivek a monitorů. V některých případech měl po zavření očíi zrakové vjemy. Jako příčina tohoto stavu bylo pravděpodobně podávání morfinu, protože po jeho záměně tramadolem sehalucinace do 24 hodin vytratily. Podobné případy byly popsány jen v několika kazuistikách, jejich příčina není známa.

Cíl studie:
Postavení anesteziologa jako nezávislého lékařského specialisty a jeho význam v očích pacientské veřejnostibyly zkoumány v řadě studií. Práce z anglicky hovořících zemí udávají, že jen 54-89 % pacientů podstupujících operaci sedomnívá, že anesteziolog má lékařské vzdělání; v německy hovořících zemích je to přes 90 %. Cílem této práce bylo zjistitnázory a postoje českých pacientů.Typ studie: Dotazníkové šetření.Název a sídlo pracoviště: Anesteziologicko-resuscitační klinika fakultní nemocnice.Materiál a metody: Pacienti podstupující plánovaný operační výkon v celkové anestezii byli den před operací požádáni, abyještě před návštěvou svého anesteziologa vyplnili připravený dotazník.V jeho první části byly položeny dotazy na postaveníanesteziologa, jeho práci a odpovědnost při operaci. V další části byly zkoumány postoje dotazovaných k informovanostipřed výkonem, důležitosti anesteziologa během operace a k pooperační bolesti, a představy o průběhu anestezie.V posledníčásti byly pak zjišťovány některé demografické údaje.Výsledky: Bylo získáno 121 vyplněných dotazníků ze 150 rozdaných. 92 % dotázaných identifikovalo anesteziologa jakolékaře. 62 % pacientů odhadovalo, že délka vzdělání kvalifikovaného anesteziologa od ukončení středoškolského studiaobnáší 6 let, 17 % pak 9 let. Podle 36 % dotázaných pracuje anesteziolog výhradně na operačním sále. Do pracovní náplně anesteziologa patří i provádění regionální anestezie (podle 77 % dotázaných), resuscitace a léčba urgentních stavů (53 %),péče o pacienty na jednotkách intenzivní péče (49 %), pooperační analgezie (41 %), porodnická analgezie (28 %), léčbachronické bolesti (14 %). 94 % pacientů se domnívalo, že anesteziolog bude přítomen po celou dobu operace, 40 % simyslelo, že je lékařem celého perioperačního období. 92% dotázaných považovalo anesteziologa odpovědného za úvod doanestezie, 84 % za bezpečné vyvedení z anestezie, 69 % za bezbolestnost během výkonu, 54 % za zdravotní stav pacientaběhem operace, 17%za podávání léků, tekutin a krevních přípravků a 14% za léčbu eventuálních komplikací. 40% pacientů bylo názoru, že anesteziolog je během operace podřízen chirurgovi. Přes 90% dotazovaných považovalo anesteziologa za lékaře. Povědomí o jeho odpovědnosti je však relativně malé

Cíl studie:
Analýza údajů o podání rFVIIa v České republice u pacientů bez hemofilie.
Typ studie:
Analýza prospektivně sledovaných údajů počítačové databáze.
Materiál a metody:
Data registru Uniseven od jeho vzniku v roce 2001 do 31. 5. 2005.
Výsledky:
V průběhu sledovaného období bylo do registru vloženo 197 případů podání rFVIIa, z toho bylo 180 případů podání rFVIIa u ZŽOK, v 17 případech byl rFVIIa podán v rámci profylaxe/prevence krvácení. Nejčastější důvodem podání rFVIIa bylo ZŽOK u traumat a v průběhu chirurgických výkonů z jiné indikace než trauma, v 66,5 % bylo podání rFVIIa v indikacích ZŽOK spojeno s přežitím pacientů v souvislosti s danou epizodou, průměrná dávka byla 98 μg/kg, medián 100 μg/kg. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou podání rFVIIa byli nemocní s krvácením v průběhu chirurgického výkonu z jiné indikace než trauma; účinnost podání vyjádřená v procentech přeživších nemocných byla 55%, průměrná dávka byla 94 μg/kg, medián 100 μg/kg. Potřeba krevních derivátů a transfuzních přípravků byla signifikantně redukována při srovnání období před podáním rFVIIa a po něm. Podání rFVIIa s cílem prevence krvácení bylo použito v 17 případech, průměrná dávka rFVIIa byla 37 μg/kg, medián 13 μg/kg, úmrtí a trombembolické komplikace spojené s podáním rFVIIa nebyly zaznamenány v žádném z uvedených případů.
Závěr:
Analýza údajů z registru Uniseven podporuje vysokou účinnost a bezpečnost podání rFVIIa v řadě klinických situací. Podání rFVIIa u pacientů, jejichž epizody ZŽOK jsou zaznamenány v registru, vedlo k signifikantnímu poklesu počtu podaných transfuzních jednotek erytrocytů, plasmy, množství koloidních roztoků a dávky vazopresorů.

Jednodenní hospitalizace se staly nedílnou součástí soudobé zdravotnické péče.Práce zachycuje průběh pobytu dětských pacientů,který začínánávštěvou anesteziologické ambulance,pokračuje příjmem,anestezií,vlastním chirurgickým výkonem a končí propuštěním dítěte.Shrnuje zvyklostia poznatky pracoviště Dětské nemocnice v Brně,a to z pohledu anesteziologické sestry.Ambulantní chirurgie byla v nemocnici zavedena v roce 1996.

Cílená a pečlivá předoperační příprava nemocných je významným faktorem v prevenci závažných perioperačních komplikací. Základním cílemanesteziologické ambulance je zkvalitnění předoperační přípravy při současné snaze o snížení počtu vyžádaných doplňujících vyšetření s jejichpřesunem do ambulantní složky. Činnost ambulance přispívá k omezení počtu odložených výkonů v důsledku nedostatečného vyšetření nebo z důvodusuboptimální kompenzace stavu v bezprostředním předoperačním období. Indikací pro vyšetření v anesteziologické ambulanci je ambulantní povahaplánovaného výkonu, rozsáhlý operační výkon se zvýšeným perioperačním rizikem a přítomnost závažného komplikujícího onemocnění. V průběhujednoho roku na ambulanci KAR v Hradci Králové bylo vyšetřeno 1384 nemocných. Vzhledem ke stupni perioperačního rizika bylo u 7 nemocnýchdoporučeno provedení výkonu pouze z "vitální indikace", u deseti nemocných byl odložen termín operace, u sedmi nemocných byl výkon pro vysokériziko zrušen. Práce popisuje vlastní činnost ambulance a hodnotí její přínos pro pacienty, operační obory a anesteziology.