Plicní edém z negativního tlaku (negative pressure pulmonary edema - NPPE) je poměrně vzácnou komplikací ane-steziologické péče, která prakticky není v české literatuře zmíněna. Jde o typ nekardiálního plicního edému, jehož příčinou je změna tlakových poměrů v hrudníku při obstrukci dýchacích cest. Bývá popisován nejčastěji u zdravých mladých mužů schopných vyvinout extrémní dechové úsilí. Prevalence je v různých zdrojích uváděna okolo 0,1 % celkových anestezií, nediagnostikovaný výskyt bude pravděpodobně mnohem častější. Přestože jde o dobře popsanou nozologickou jednotku, která je při včasné agresivní intervenci léčitelná téměř bez následků, prodlení či chybná diagnóza mohou vést rychle k hypoxickému poškození či smrti. V článku přinášíme kazuistiky několika pacientů, kteří byli s NPPE jako pravděpodobnou příčinou dechového selhání hospitalizováni v poslední době na našem pracovišti.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie a intenzivní péče v gynekologii a porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje výsledky mezinárodní studie OBAAMA-INT, která zmapovala anesteziologickou praxi na porodním sále v České republice a na Slovensku. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v těhotenství.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací v oblasti anesteziologie za rok 2019 s potenciálním dopadem do klinické praxe.

Rozvoj operačních technik vyžaduje zavádění nových postupů v oblasti anesteziologické péče. V neuroanestezii je kladen důraz na tzv. multimodální přístup k vedení anestezie.
Použití dexmedetomidinu umožňuje rozšířit indikace pro resekce tumorů v elokventních oblastech i o pacienty s očekávaným obtížným zajištěním dýchacích cest, zejména při reintubaci v poslední fázi operace. Také snížení výskytu a závažnosti delirantních stavů ve fázi probuzení v průběhu operace je umožněno nahrazením celkové anestezie sedací s použitím dexmedetomidinu. Významné jsou také výsledky první prospektivní studie, zabývající se bezpečností elevace hlavy s ohledem na vznik a závažnost žilní vzduchové embolie, a studie srovnávající celkovou anestezii se sedací při vědomí u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou (výsledky analýzy podskupin studie DEFUSE 3).
Z neurointenzivní péče prezentujeme výsledky studie zkoumající vliv podání kyseliny tranexamové na rozsah a klinický výsledek nemocných se spontánním intracerebrálním krvácením (studie CRASH-3), dopady zavedení tzv. minimální invazivní intervence u spontánního intracerebrálního krvácení (studie MISTIE 3) a studii bezpečnosti transfuzí u těžkého poranění mozku (studie TRAHT). V neposlední řadě uvádíme nová doporučení v péči o těžké úrazy mozku v dospělém věku (SIBICC).

Cílem tohoto článku bylo předložit čtenářům stručnou a přehlednou formou výběr publikací týkajících se intenzivní medicíny vydaných v období od ledna 2018 do října 2019, které považujeme za důležité. Ve výběru je dána přednost randomizovaným studiím (RCT), méně jsou zmíněny observační studie a výjimečně souhrnné články. Nové guidelines a metaanalýzy nekomentujeme. Uvědomujeme si, že výčet publikací je individuální a zcela jistě není kompletní. Snad ale pro základní orientaci v tom, co je v intenzivní medicíně nového, prospěje. Formální stránku jsme pojali tak, že za citací publikace je uvedena její krátká charakteristika a hlavní výsledky. Na závěr každé kapitoly pak následuje náš osobní komentář, kterým charakterizujeme dopad příslušných studií na současnou praxi.

Etika v intenzivní péči představuje řadu témat, která odrážejí mimo jiné i demografický, politický, sociální a kulturní vývoj ve společnosti. Článek se zabývá stěžejními diskutovanými oblastmi, jako jsou problematika paliativní péče, otázky spojené s koncem života pacientů v IP a především vztah intenzivní péče a křehkých pacientů ve vysokém věku.

Autoři předkládají aktuální pohled na roboticky asistovanou chirurgii v České republice.

Cíl studie:
Perioperační hypotermie je u dětí častou komplikací celkové anestezie. Primárním cílem bylo ozřejmit výskyt hypotermie u pacientů ve věku 0-18 let indikovaných k operačnímu výkonu s předpokládanou délkou více než 30 minut na našem pracovišti. Sekundárním cílem bylo zjistit rizikové faktory hypotermie.
Soubor a metoda:
Prospektivní observační unicentrická studie probíhala od 1. 5. 2017 do 8. 12. 2017 na Klinice dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno. Zařadili jsme 366 dětských pacientů, u kterých jsme sledovali výskyt tělesné teploty pod 36,5 °C a pod 36,0 °C.
Výsledky:
Teplota tělesného jádra < 36,5 °C byla pozorována u 66 % pacientů. U pacientů ve skupině do jednoho roku to bylo u 73 %, ve skupině novorozenců u 87 %. Teplota tělesného jádra pod 36,0 °C byla u celého souboru změřena ve 36 %, u pacientů mladších než jeden rok ve 41 % a ve skupině novorozenců u 63 %. Ve skupině pacientů s otevřením tělní dutiny jsme ve srovnání s ostatními zaznamenali signifikantně častěji pokles tělesné teploty pod 36,5 °C. Jako statisticky významný faktor rozvoje hypotermie jsme identifikovali teplotu operačního sálu.
Závěr:
Incidence hypotermie pod 36,0 °C byla u našich pediatrických pacientů 36 %. Jako rizikovou skupinu pro výskyt pooperační hypotermie jsme identifikovali pacienty podstupující výkon s otevřením tělní dutiny a pacienty nízkých věkových kategorii.

Cíl studie:
Paliativní léčba se stala nedílnou součástí intenzivní medicíny. Cílem prezentované práce je objektivizovat reálně probíhající proces změny intenzivní léčby na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit svoji vůli a popsat faktory, které tento proces v praxi ovlivňují.
Typ studie:
Monocentrická retrospektivní analýza dokumentů.
Typ pracoviště:
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, fakultní nemocnice.
Materiál a metoda:
Celkový výzkumný vzorek představoval zdrojovou dokumentaci 100 nemocných splňujících předem stanovená kritéria. Zkoumány byly písemné záznamy v lékařské a ošetřovatelské dokumentaci popisující proces změny intenzivní léčby na léčbu paliativní. Statistické zpracování zjištěných dat bylo realizováno pomocí statistického softwaru STATISTICA 12 na hladině významnosti 5 %.
Výsledky:
Rozhodnutí o kategorizaci léčby bylo zrealizováno u 60 % nemocných do 5. dne hospitalizace. V 59 % případů se jednalo o kategorii nerozšiřování orgánové podpory. Rozhovor s příbuznými byl realizován u 93 % nemocných, do 5. dne hospitalizace u 58,10 % pacientů. V nižší míře, u 38 %, byla zjištěna realizace konference ošetřovatelského týmu a pouze v 13 % i přítomnost sester.
Závěr:
Zdravotnická praxe se řídí aktuálními doporučeními, která jsou dle našich zjištění v praxi na daném pracovišti uplatňována. Výsledná zjištění tak mohou být přínosná pro další zkvalitnění zdravotnické péče.

NOAC (Non-vitamin K Oral Anticoagulants) jsou v současné době stále častěji užívané preparáty k prevenci a léčbě tromboembolie. Jejich obliba spočívá v praktickém perorálním podání, bez nutnosti monitorovat jejich efekt. V naší kazuistice popisujeme případ 81letého muže s paroxysmální fibrilací síní léčeného dabigatranem, u kterého došlo ke kumulaci léčiva a rozvoje život ohrožujícího krvácení do trávicího traktu. Uvedený pacient byl námi léčen nejprve pomocí koncentrátu protrombinového komplexu a poté selektivním antagonistou dabigatranu idarucizumabem. Hlavní poučení z kazuistiky je existence fenoménu návratu antikoagulační aktivity kumulovaného NOAC po odeznění účinku antagonisty.

Článek podává základní přehled významných historických událostí spojených s letopočty končícími na číslo osm. Speciálně je věnován pěti výročím: prvnímu popisu úmrtí po podání celkové anestezie chloroformem v r. 1848, podání prvé spinální (nyní subarachnoidální) anestezie s použitím kokainu Dr. Augustem Bierem v r. 1898, prvému popisu intravenózní regionální anestezie týmž autorem v r. 1908, zahájení průmyslové výroby diacetylmorfinu (heroinu) v r. 1898 a prvnímu modernímu přístroji na analýzu krevních plynů Johnem W. Severinghausem v r. 1958.

Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je charakterizován opakovanými epizodami částečného nebo úplného uzavření horních cest dýchacích během spánku. Pacienti s OSA mají zvýšené riziko hypertenze, městnavého srdečního selhání, plicní hypertenze, diabetu a cévní mozkové příhody. OSA představuje významné riziko pro úvod do celkové anestezie i pro celé perioperační období. OSA je nezávislý rizikový faktor obtížné ventilace obličejovou maskou i obtížné intubace. Diagnostickým problémem u pacientů s OSA je určení místa, kde dochází k obstrukci dýchacích cest. Lokální nález se významně liší při vědomí a ve spánku. Cílem tohoto přehledového článku je diskutovat o nejbezpečnějším způsobu sedace, který zároveň napodobuje přirozený spánkový vzorec, a tím zajišťuje maximální validitu spánkové endoskopie (DISE - drug-induced sleep endoscopy).

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, její první vydání jako učební text je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem.
Předkládaný text je vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do pěti částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální blokády, Celková anestezie I a Celková anestezie II). Každá z jednotlivých částí je doprovázena naším komentářem, který uvádí původní text do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice je poplatná německé a vídeňské škole.

Zajištění dýchacích cest u dětského pacienta je rizikovým momentem pediatrické anestezie. Vzhledem k relativně menšímu počtu pacientů a operačních výkonů ve srovnání s dospělou populací a současnou centralizací pediatrické anestezie má většina anesteziologů pouze malé zkušenosti s airway managementem u dětí. Společně s absencí Evidence-based medicine (EBM) dat a doporučení to často vede k tomu, že anestezie u dětí je vedena podle "eminence-based" principu (na základě zkušenosti lokální autority - staršího lékaře), což může mít negativní vliv na výsledný outcome. Cílem autorů bylo přiblížit odborné veřejnosti aktuální dostupná EBM data a doporučení týkající se kontroverzních témat airway managementu pediatrických pacientů, bleskového úvodu do celkové anestezie a volby tracheální kanyly s obturační manžetou nebo bez manžety během anestezie a perioperačního období.

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, její první vydání jako učební text je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem.
Předkládaný text je vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do pěti částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální blokády, Celková anestezie I a Celková anestezie II). Každá z jednotlivých částí je doprovázena naším komentářem, který uvádí původní text do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice je poplatná německé a vídeňské škole.

V roce 2012 bylo v České republice konstituováno první mezinárodně spolupracující Centrum fetální medicíny (CFM), které se specializuje na diagnostiku a léčbu závažných komplikací v průběhu intrauterinního vývoje plodu. Program CFM se koncentruje zvláště na problematiku vícečetných těhotenství (transfuzní syndrom u monochoriálních dvojčat, selektivní intrauterinní růstová restrikce, anémie-polycytemie syndrom apod.) a in utero operabilních vrozených vývojových vad (např. kongenitální diafragmatická hernie, rozštěpové vady neurální trubice).
Logickým požadavkem invazivní léčby plodu in utero je úzká multidisciplinární spolupráce včetně optimalizace superspecializovaných anesteziologických postupů u matky a plodu. Anesteziologické postupy fetální medicíny mohou zásadním způsobem ovlivnit úspěšnost intrauterinní léčby, a proto je anesteziologická péče nenahraditelnou integrální součástí komplexní péče o kriticky nemocné plody.
Cílem práce je prezentovat aktuální možnosti a postupy při anestezii/analgosedaci plodu v průběhu intrauterinních výkonů.

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, její první vydání jako učební text je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem.
Předkládaný text je vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do pěti částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neuroaxiální blokády, Celková anestezie I a Celková anestezie II). Každá z jednotlivých částí je doprovázena naším komentářem, který uvádí původní text do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice je poplatná německé a vídeňské škole.

Cíl studie:
Zjistit, kolik pacientů podstupujících předanestetické vyšetření (PAV) má chytrý telefon a jaký je podíl pacientů ochotných podstoupit PAV nebo jeho část s využitím telefonu nebo jiné formy elektronické komunikace.
Typ studie:
Observační prospektivní multicentrická cross-sectional.
Typ pracoviště:
Anesteziologické ambulance pěti fakultních/krajských nemocnic.
Materiál a metoda:
Do studie byli zařazováni pacienti podstupující PAV před plánovaným operačním výkonem s požadavkem anesteziologické péče. U každého pacienta byly dotazníkovou formou zaznamenány údaje: věk, pohlaví, nejvyšší dosažené vzdělání a odpověď na otázky - "používáte internet?", "máte přístup na e-mail?", "máte chytrý telefon?", "pokud by byla možnost provedení PAV přes internet a nemusel jste jít kvůli tomu do zdravotnického zařízení, využil/a byste dané možnosti?". Byly použity deskriptivní statistické metody.
Výsledky:
Byla analyzována data od 1685 pacientů. Vlastnictví chytrého telefonu udáválo 957 pacientů (57 %), dostupnost internetu 1330 pacientů (79 %), vlastnictví e-mailového účtu 1260 pacientů (75 %). Ochotu absolvovat PAV s využitím internetu udávalo 536 pacientů (32 %). Ochota k provedení PAV přes internet byla významně vyšší u pacientů s VŠ vzděláním (164 z 343, 48 %).
Závěr:
Vybavenost mobilními technologiemi a přístup k internetu byly zjištěny u více než poloviny dotazovaných pacientů. Ochota k PAV bez osobního kontaktu s lékařem byla vyšší u pacientů s vysokoškolským vzděláním.

Cíl:
Rapid sequence induction (RSI) jako soubor klinických postupů a opatření s cílem minimalizovat riziko aspirace a desaturace během úvodu do anestezie je součástí každodenní anesteziologické praxe. Vzhledem k aktuálně chybějícímu národnímu (českému) a mezinárodnímu doporučení je praxe RSI variabilní. Cílem dotazníkového šetření bylo zhodnotit variabilitu RSI u čtyř modelových situací (dospělý pacient s náhlou příhodou břišní /NPB/, dětský pacient s NPB, těhotná pacientka indikovaná k elektivnímu císařskému řezu v celkové anestezii a geriatrický obézní pacient s hiátovou hernií).
Typ studie:
Dotazníkové šetření (survey).
Materiál a metoda:
Dotazník byl rozeslán členům České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a současně účastníkům lékařské sekce VIII. konference akutně.cz 2016. Výsledky byly hodnoceny metodami deskriptivní statistiky (MS Excel).
Výsledky:
Do akce se zapojilo celkem 164 lékařů (procento získaných odpovědí - 12,5 %). V indikacích RSI a taky v jednotlivých krocích postupu byla identifikována vysoká variabilita jak u lékařů v předatestační přípravě, tak u lékařů s ukončenou specializací.
Závěr:
Výsledky poukazují na variabilitu v provedení RSI u jednotlivých klinických scénářů (dospělý, dítě, těhotná). Zavedení doporučení založených na evidence-based medicine (EBM) a standardizace RSI postupu může vést ke zvýšení bezpečnosti pacientů během anesteziologické péče.