V článku autor prezentuje soubor komentovaných prací publikovaných v roce 2025 ve světové literatuře, které mají významný vztah k přednemocniční neodkladné péči. Ve výběru nejsou uvedeny práce z prostředí urgentních příjmů.

V článku autor prezentuje soubor komentovaných prací publikovaných v roce 2025 ve světové literatuře, které mají významný vztah k oboru urgentní medicína. Ve výběru nejsou uvedeny práce z prostředí přednemocniční neodkladné péče.

Rok 2025 přináší významné rozšíření neurobiologických konceptů chronické bolesti, zejména díky zavedení dopaminergní modulace jako nového terapeutického rámce. Článek shrnuje klíčové poznatky v oblasti mezinárodních iniciativ, farmakoterapie, nefarmakologických metod, klinických doporučení a neurobiologických mechanismů bolesti. Navazuje na strukturu a styl přehledu "Rok 2024 v léčbě bolesti" a ukazuje, jak nové poznatky formují současnou i budoucí praxi léčby bolesti.

Tato práce přináší neúplný přehled randomizovaných studií, systematických přehledů a metaanalýz publikovaných za posledních 12 měsíců z oblasti celkové anestezie. Nejvíce zmiňovaná témata, a proto autory vybraná, jsou bezopioidní a opioidy šetřicí anestezie, nové přístupy k zajištění dýchacích cest, remimazolam jako stabilní a reverzibilní hypnotikum, multimodální profylaxe PONV, personalizovaná monitorace hloubky anestezie a modely umělé inteligence v anesteziologii. Celkově se text věnuje posunu k bezpečnější, individualizované a datově řízené anestezii.

Článek přináší přehled nejzásadnějších publikací uplynulého roku. Shrnuje klíčové poznatky a nové trendy, které mají přímý dopad na klinickou praxi anesteziologů a na péči o kriticky nemocné děti, a pomáhá čtenářům rychle se zorientovat v nejnovějším vývoji oboru. Vybrané práce jsou vysoce kvalitní a jejich výsledky mohou být okamžitě aplikovány v klinické praxi. Článek tak slouží jako praktický průvodce pro lékaře a zdravotnický personál pracující v pediatrické anestezii a intenzivní péči.

Přehledový článek přináší nejzajímavější informace z dostupné literatury o regionální anestezii užitečné pro denní praxi. Vedle nových informací a upřesnění postupů a indikací v ultrazvukem navigovaných periferních blokádách, přináší informace z recentního doporučení o přístupu k pacientům na antikoagulační léčbě.

Cíl studie: Covid-19 je asociován s vysokým rizikem trombembolické nemoci (VTE) a toto riziko je dále zvýšené u pacientů v kritickém stavu. Zvýšené hladiny D­‑dimerů jsou prediktorem těžkého průběhu onemocnění covid-19. Data o výskytu VTE, letalitě kriticky nemocných s covidem-19 a jejich asociaci s dávkou profylakticky podávané antikoagulace nebyla dosud v Česku publikována. Provedli jsme retrospektivní analýzu nemocných s covidem-19 přijatých na pracoviště intenzivní péče. Primárním cílem bylo zjištění incidence nově vzniklé hluboké žilní trombózy během pobytu na JIP. Sekundárními cíli bylo zjištění incidence plicní embolie a žilního trombembolismu (hluboká žilní trombóza anebo plicní embolie), počtu epizod závažného krvácení, doby pobytu na JIP, letality na JIP, 28denní, 90denní a 180denní letality a doby trvání umělé plicní ventilace. Typ studie: Retrospektivní observační studie. Typ pracoviště: Jednotky intenzivní péče krajské nemocnice. Materiál a metoda: Byla provedena retrospektivní analýza zdravotnické dokumentace pacientů hospitalizovaných pro covid-19 na 4 jednotkách intenzivní péče krajské nemocnice v době mezi zářím 2020 a dubnem 2021. Pro analýzu byli zařazováni pacienti splňující následující zařazovací kritéria: věk minimálně 18 let, hlavní diagnóza covid-19, hospitalizace na JIP a absence VTE při příjmu na JIP. Výsledky: Byla analyzována zdravotnická dokumentace 330 pacientů. Bylo identifikováno 44 případů (13,3 %) nově vzniklé VTE. Celkem 9 pacientů mělo diagnostikovanou plicní embolii, 31 pacientů hlubokou žilní trombózu a 4 pacienti hlubokou žilní trombózu současně s plicní embolií. 274 pacientů mělo předepsánu standardní profylaktickou dávku enoxaparinu, 56 pacientů dostávalo dávku intermediární nebo terapeutickou. ICU, 28denní, 90denní a 180denní letalita byly 27 %, 32 %, 44 %, respektive 47 %. Letalita nebyla statisticky významně asociována s dávkou antikoagulancia. Byla zjištěna významná asociace mezi hladinou D­‑dimerů a letalitou. Závěr: Nalezená incidence trombembolismu v souboru kriticky nemocných s covidem-19 byla vysoká. Zvýšené hladiny D­‑dimerů byly jednoznačně asociovány s 30denní, 90denní i 180denní letalitou. Zvýšené dávkování nízkomolekulárního heparinu nebylo spojeno s nižší incidencí trombembolismu, ani nižší letalitou a nelze jej doporučovat.

Pacienti cévní chirurgie jsou vystaveni riziku tzv. sekundárního traumatu, které vzniká na podkladě patologických změn způsobených nejdříve ischemií a následně reperfuzí. Ischemicko­‑reperfuzní syndrom v důsledku oxidativního stresu a vystupňované buněčné smrti pak podstatnou měrou přispívá k vysoké perioperační morbiditě a mortalitě těchto pacientů. Ve snaze o snížení negativního dopadu těchto procesů, byla vyvinuta řada opatření, k nimž patří i koncept vzdálené ischemické prekondice. S ohledem na analogii mezi patofyziologií ischemické prekondice a poruch dýchání ve spánku můžeme usuzovat na menší dopad ischemicko­‑reperfuzních změn u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe.

V současnosti je u pacientů s oběhovým selháním při tekutinové resuscitaci preferován koncept předpovědi tzv. fluid responsiveness (Fresp), tedy schopnosti odhadnout, zda srdce odpoví na tekutinovou výzvu zvýšením srdečního výdeje. Mezi hemodynamické parametry používané k předpovědi Fresp patří variace tepového objemu (stroke volume variation - SVV) a variace pulzního tlaku (pulse pressure variation - PPV), jejichž spolehlivost již potvrdila řada klinických studií. Především v prostředí intenzivní péče, ale také na operačním sále, se setkáváme s mnoha stavy, které činí interpretaci PPV/SVV nespolehlivou či zcela nemožnou. Prvním úskalím může být již volba monitorovací techniky, kdy mezi jednotlivými přístroji existují rozdíly jak ve spolehlivosti měření, tak ve výši ideálních prahových hodnot. Dobře prozkoumanými limitujícími faktory jsou vliv malého dechového objemu nebo nízká plicní compliance, které se ale dají efektivně překonat pomocí tzv. tidal volume challenge, tedy dočasným zvýšením dechového objemu. Naproti tomu spontánní dechová aktivita použití PPV/SVV zcela vylučuje. Jasný závěr zatím nepanuje v otázce falešné pozitivity PPV/SVV u pacientů s pravostrannou srdeční dysfunkcí. V případě levostranné dysfunkce je prediktivní hodnota PPV/SVV zřejmě nižší než u zdravých jedinců, v klinické praxi je ale metoda stále využitelná. Studie zabývající se intraabdominální hypertenzí zatím přináší konfliktní výsledky, zdá se ale, že navyšování nitrobřišního tlaku vede také k nutnosti navýšení ideálních prahových hodnot. Také změna variace po podání tekutinové výzvy (ΔPPV/ΔSVV) se jeví slibným nástrojem k ověření účinku tekutinové terapie.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie v porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje dopady pandemie covidu-19 na porodnickou anestezii. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v peripartálním období.

Článek přináší vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti léčby akutní bolesti publikována za poslední rok. Věnuje se novinkám v systémové analgezii, postupech léčby bolesti a vybraným mezinárodním doporučením.

Sepse představuje heterogenní dynamický syndrom, jehož podstatou je závažná orgánová dysfunkce způsobená dysregulovanou odpovědí hostitele na infekci. Klíčovou úlohu v reakci na infekční inzult hraje patofyziologie imunitního systému, jak vrozená, tak získaná imunitní odpověď při rozvoji sepse či septického šoku, který představuje nejtěžší formu této nozologické jednotky. Nekontrolovaná a pozdě diagnostikovaná infekce může fatálně ovlivnit i doposud zdravé jedince, zvýšeně náchylní jsou chroničtí pacienti s komorbiditami. Dramaticky nejvíce ohroženou skupinu představují kriticky nemocní pacienti všech věkových skupin se selháváním základních životních funkcí na jednotkách intenzivní péče. Rychlá a efektivní diagnostika hrozícího rozvoje septického stavu je pro zvládnutí nemoci a dobrý klinický výsledek rozhodující. Současná medicína využívá celou řadu diagnostických možností od stále důležité a neopomenutelné pečlivé anamnézy až po nejsložitější laboratorní, funkční či zobrazovací metody. Výraznou pomoc při časném rozpoznání sepse představují biomarkery, které by ideálně měly být komplexní pro časnou diagnostiku, prognózu, stratifikaci rizika onemocnění a jeho léčbu. Autoři v prezentaci předkládají výsledky studií zaměřené na dva parametry, které jsou levné, rychle dostupné a jsou součástí rutinně indikovaného vyšetření krevního obrazu s diferenciálním rozpočtem krevních buněk. Frakce nezralých trombocytů a granulocytů jsou předmětem zájmu klinických i výzkumných pracovníků při předpovědi zánětlivého procesu i v predikci tíže onemocnění a mortality. Následující text shrnuje dosavadní poznatky o nezralých formách krevních destiček a nezralých granulocytech v problematice sepse u pacientů v prostředí intenzivní péče.

Pooperační delirium je jednou z nejčastějších pooperačních komplikací u pacientů nad 65 let. Prevence vzniku deliria by měla začít už v anesteziologické ambulanci, identifikací rizikových pacientů a snahou optimalizovat stav před výkonem. Během operačního zákroku by měla být monitorována hloubka anestezie, minimalizovány dávky opioidů a využívány kombinované metody anestezie. Po výkonu je stěžejní automatická implementace nefarmakologických preventivních a léčebných postupů. Farmakologické postupy se používají jako metoda poslední volby u agitovaných a agresivních pacientů s hyperaktivní formou deliria. V současné době nejsou doporučené postupy v diagnostice, prevenci a léčbě deliria v klinické praxi rutinně využívány. Cílem článku je popsat aktuální možnosti prevence a léčby pooperačního deliria.

Článek si klade za cíl zjistit, jakým způsobem přistupovali k tišení bolesti během operace lékaři před objevem éterové anestezie. Z dostupných pramenů se zdá, že ačkoliv chirurgické postupy jsou staré nejméně 6 tisíc let, snaha nalézt metodu, jak potlačit bolest s nimi spojenou, se v evropské a islámské kultuře objevuje až ve středověku, a to spíše sporadicky. Podobně zmínky o používání anestezie některými lékaři starověké Indie a Číny jsou pravděpodobně spíše mýty než realita. Zdá se, že současná anesteziologická mantra o pradávné snaze lidstva potlačit bolest během chirurgického ošetření neplatí a spíše lze věřit tvrzení, že tehdejší lidé v porovnání s obdobím po nástupu humanismu a rozvoji věd byli k bolesti více tolerantní, obzvláště pokud se týkala někoho jiného. Ačkoliv již od starověku byly známé rostlinné výtažky použitelné k tišení bolesti, byly omezené na konzervativní léčbu různých onemocnění, nikoliv na anestezii během operace a základním postupem byla fixace pacienta. Ve článku jsou citované údaje o zachovaných lékařských textech s možnou souvislostí použití anestezie od starověkých kultur Mezopotámie, Egypta, Číny a Indie přes antické Řecko a Řím, středověké a islámské státy a Evropu až do 19. století.

Akutní poškození ledvin (AKI, acute kidney injury) významně ovlivňuje morbiditu a mortalitu pacientů. AKI představuje velmi heterogenní syndrom, který nadále zůstává velmi častým problémem, jemuž musí lékaři v urgentní a intenzivní péči čelit. Rok 2023 na poli publikací v oblasti nefrologie kritických stavů nelze označit za přelomový, přesto se i v této oblasti objevilo několik zajímavých článků týkajících se širokého okruhu témat od diagnostiky AKI, nutnosti porozumění odlišných fenotypů AKI, patofyziologie AKI v sepsi (SA­‑AKI, sepsis­‑associated acute kidney injury), po konsenzuální stanovisko k léčbě AKI, včetně náhrady funkce ledvin či očišťovacích metod obecně, včetně nezanedbatelných rizik, která mimotělní metody s sebou přináší. Článek je stručným souhrnem těchto novinek.

Bolest a delirium patří mezi časté problémy u pacientů v intenzivní péči. Jejich výskyt přispívá ke vzniku orgánových komplikací a ke zvýšené morbiditě a mortalitě těchto pacientů. Hodnocení bolesti u pacientů s deliriem je obtížné z různých důvodů. Pro její hodnocení se doporučuje použití validovaných nástrojů, které jsou v tomto přehledovém článku rozebrány. Úkolem ošetřujícího personálu je včasná identifikace bolesti a deliria a zahájení cílené terapie.

Tento přehledový článek nabízí souhrn nejdůležitějších nově publikovaných poznatků v oblasti kardiovaskulární problematiky v akutních stavech publikovaných v roce 2023. Zároveň se snažíme zasadit tyto nové poznatky do kontextu předchozích znalostí, abychom se vyhnuli zbytečnému efektu kyvadla. Tato publikace si tedy neklade za cíl změnit náš každodenní přístup, ale nabídnout čtenářům přehled zaznamenání hodných informací, které mohou být v rámci další péče zvažovány.

Perioperační a pooperační péče u výkonů na srdci a hrudní aortě přináší velkou řadu specifických situací rozdílných od ostatních operačních oborů. Ve většině světových zemí je kardioanesteziologie samostatnou subspecializací. Obecně v moderní kardiochirurgii dochází k tendenci posouvat se k méně invazivním výkonům, s použitím parciálních sternotomií, minitorakotomií, torakoskopií nebo hybridních přístupů za spolupráce s intervenčními kardiology. Tento přehledový článek komentuje novinky v oboru za poslední rok. Jsou diskutována témata miniinvazivní kardiochirurgie, recentní doporučené postupy v perioperační péči, nové lékové studie, aplikace tekutin a krevních derivátů. Samostatná část je věnována komplexní léčbě plicní hypertenze. Dále jsou prezentovány výsledky studií, které se týkají mechanických srdečních podpor, transplantace srdce, pooperační a intenzivní péče u kardiochirurgických nemocných.

Stejně jako v předchozích letech se i tento rok snažíme v přehledovém článku seznámit čtenáře s novinkami, které byly publikovány v průběhu posledních 12 měsíců. Vedle zajímavých témat farmakologické podpory oběhu se v letošním přehledovém článku budeme více věnovat několika národním a mezinárodním doporučením. Překlad těchto doporučení neuvádíme in extenso, ale spíše se snažíme zdůraznit některé podstatné body, které případně zasazujeme do kontextu stávajících odborných znalostí.

Současná klinická doporučení týkající se lačnění pediatrických pacientů doporučovala po mnoho let, bez výraznějších úprav v posledních desetiletích, konzervativní režim. Aktuální publikace však popisují liberální přístup jako ten, u nějž nebyla zaznamenána u pacientů zvýšená četnost výskytu aspirace nebo regurgitace. Cílem tohoto doporučeného postupu Evropské společnosti anesteziologie a intenzivní péče (European Society of Anaesthesiology and Intensive Care, ESAIC), prvního zaměřeného výhradně na předoperační lačnění dětských pacientů, je předložit souhrnná a na důkazech založená doporučení, která pomohou lékařům, poskytovatelům zdravotní péče, pacientům a rodičům.
Bylo vybráno šest hlavních témat pro rešerši literatury: studie srovnávající liberální a konzervativní režimy, vliv složení potravy, vliv komorbidit, využití ultrazvuku žaludku v klinické praxi, validace využití ultrazvuku žaludku pro sledování objemu žaludečního obsahu a vyprazdňování žaludku, časná pooperační výživa. Rešerše byla provedena profesionálním knihovníkem ve spolupráci s pracovní skupinou ESAIC.
Hlavními výsledky jsou zkrácení doby lačnění po příjmu čirých tekutin na 1 hodinu před výkonem, po kojení na 3 hodiny před výkonem a povolení časného pooperačního perorálního příjmu; s důkazy kategorie GRADE 1C/1B. Dostupné důkazy poukazují na možný přínos využití ultrazvuku žaludku pro klinická rozhodování, a dále, že lehká snídaně může být dobře tolerována, pokud je její příjem kontrolován. Je zapotřebí dalšího výzkumu v těchto oblastech, stejně jako podrobnějšího zhodnocení vlivu specifik jednotlivých pacientů a faktorů souvisejících s terapií na vyprazdňování žaludku.

Hygiena dutiny ústní je v běžném životě rutinním každodenním rituálem a nedílnou součástí péče o orální zdraví. V nemocničním prostředí závisí na soběstačnosti pacienta, v prostředí intenzivní péče je pak pacient zcela odkázán na její vykonávání ošetřujícím personálem. Péče o dutinu ústní včetně orální dekontaminace má nezastupitelnou roli v prevenci ventilátorové pneumonie. Ošetřovatelské postupy v této oblasti ale nejsou jednotné a často zahrnují používání antiseptických roztoků na bázi chlorhexidinu, což je ve světle současných poznatků kontroverzní, a proto již není pro rutinní použití doporučeno. Odpověď na otázku, zda je každodenní používání chlorhexidinu v dutině ústní pro naše kriticky nemocné pacienty bezpečné a jaká by byla nejvhodnější alternativa, stále neznáme.

V neustále se vyvíjejícím prostředí akutní medicíny je optimalizace vizit na jednotkách intenzivní péče (JIP) zásadní pro poskytování vysoce kvalitní péče o pacienty. Tento přehledový článek shrnuje současné poznatky týkající se postupů vizit na jednotkách intenzivní péče a nabízí ucelený přehled strategií a přístupů, které prokázaly lepší výsledky u pacientů. Věnuje se vhodnému složení týmu vizity, způsobu provedení, využití klinických nástrojů a technologií k zefektivnění celého procesu.

Tato práce analyzuje prostorová uspořádání jednotek intenzivní péče pro dospělé (JIP), které vznikly v České republice v roce 2023 v rámci výzvy REACT 98. Bylo provedeno srovnávací hodnocení 17 JIP, které porovnává konstrukční prvky těchto jednotek s posledními doporučeními Evropské společnosti intenzivní medicíny z roku 2011. Šetření se zaměřuje na klíčové parametry, jako je prostorové uspořádání, kapacita lůžek, plocha vyhrazená kolem lůžka pacienta, přístup k přirozenému světlu, dostupnost toalety pro nemocného, prostor pro rodinné příslušníky. Studie konstatuje, že většina hodnocených projektů ve sledovaných parametrech navrhovaná doporučení nenaplňuje a nelze je vnímat jako příklady ideální praxe či vzorové modely architektonické evoluce. Pro budoucnost je důležité, aby vývoj uspořádání JIP odpovídal současným lékařským poznatkům, respektoval doporučení a pomáhal v dosažení optimálního prostředí JIP, které je klíčové pro zlepšení péče o pacienty.