Cíl studie:
Postavení anesteziologa jako nezávislého lékařského specialisty a jeho význam v očích pacientské veřejnostibyly zkoumány v řadě studií. Práce z anglicky hovořících zemí udávají, že jen 54-89 % pacientů podstupujících operaci sedomnívá, že anesteziolog má lékařské vzdělání; v německy hovořících zemích je to přes 90 %. Cílem této práce bylo zjistitnázory a postoje českých pacientů.Typ studie: Dotazníkové šetření.Název a sídlo pracoviště: Anesteziologicko-resuscitační klinika fakultní nemocnice.Materiál a metody: Pacienti podstupující plánovaný operační výkon v celkové anestezii byli den před operací požádáni, abyještě před návštěvou svého anesteziologa vyplnili připravený dotazník.V jeho první části byly položeny dotazy na postaveníanesteziologa, jeho práci a odpovědnost při operaci. V další části byly zkoumány postoje dotazovaných k informovanostipřed výkonem, důležitosti anesteziologa během operace a k pooperační bolesti, a představy o průběhu anestezie.V posledníčásti byly pak zjišťovány některé demografické údaje.Výsledky: Bylo získáno 121 vyplněných dotazníků ze 150 rozdaných. 92 % dotázaných identifikovalo anesteziologa jakolékaře. 62 % pacientů odhadovalo, že délka vzdělání kvalifikovaného anesteziologa od ukončení středoškolského studiaobnáší 6 let, 17 % pak 9 let. Podle 36 % dotázaných pracuje anesteziolog výhradně na operačním sále. Do pracovní náplně anesteziologa patří i provádění regionální anestezie (podle 77 % dotázaných), resuscitace a léčba urgentních stavů (53 %),péče o pacienty na jednotkách intenzivní péče (49 %), pooperační analgezie (41 %), porodnická analgezie (28 %), léčbachronické bolesti (14 %). 94 % pacientů se domnívalo, že anesteziolog bude přítomen po celou dobu operace, 40 % simyslelo, že je lékařem celého perioperačního období. 92% dotázaných považovalo anesteziologa odpovědného za úvod doanestezie, 84 % za bezpečné vyvedení z anestezie, 69 % za bezbolestnost během výkonu, 54 % za zdravotní stav pacientaběhem operace, 17%za podávání léků, tekutin a krevních přípravků a 14% za léčbu eventuálních komplikací. 40% pacientů bylo názoru, že anesteziolog je během operace podřízen chirurgovi. Přes 90% dotazovaných považovalo anesteziologa za lékaře. Povědomí o jeho odpovědnosti je však relativně malé

Cíl studie:
Analýza údajů o podání rFVIIa v České republice u pacientů bez hemofilie.
Typ studie:
Analýza prospektivně sledovaných údajů počítačové databáze.
Materiál a metody:
Data registru Uniseven od jeho vzniku v roce 2001 do 31. 5. 2005.
Výsledky:
V průběhu sledovaného období bylo do registru vloženo 197 případů podání rFVIIa, z toho bylo 180 případů podání rFVIIa u ZŽOK, v 17 případech byl rFVIIa podán v rámci profylaxe/prevence krvácení. Nejčastější důvodem podání rFVIIa bylo ZŽOK u traumat a v průběhu chirurgických výkonů z jiné indikace než trauma, v 66,5 % bylo podání rFVIIa v indikacích ZŽOK spojeno s přežitím pacientů v souvislosti s danou epizodou, průměrná dávka byla 98 μg/kg, medián 100 μg/kg. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou podání rFVIIa byli nemocní s krvácením v průběhu chirurgického výkonu z jiné indikace než trauma; účinnost podání vyjádřená v procentech přeživších nemocných byla 55%, průměrná dávka byla 94 μg/kg, medián 100 μg/kg. Potřeba krevních derivátů a transfuzních přípravků byla signifikantně redukována při srovnání období před podáním rFVIIa a po něm. Podání rFVIIa s cílem prevence krvácení bylo použito v 17 případech, průměrná dávka rFVIIa byla 37 μg/kg, medián 13 μg/kg, úmrtí a trombembolické komplikace spojené s podáním rFVIIa nebyly zaznamenány v žádném z uvedených případů.
Závěr:
Analýza údajů z registru Uniseven podporuje vysokou účinnost a bezpečnost podání rFVIIa v řadě klinických situací. Podání rFVIIa u pacientů, jejichž epizody ZŽOK jsou zaznamenány v registru, vedlo k signifikantnímu poklesu počtu podaných transfuzních jednotek erytrocytů, plasmy, množství koloidních roztoků a dávky vazopresorů.

Jednodenní hospitalizace se staly nedílnou součástí soudobé zdravotnické péče.Práce zachycuje průběh pobytu dětských pacientů,který začínánávštěvou anesteziologické ambulance,pokračuje příjmem,anestezií,vlastním chirurgickým výkonem a končí propuštěním dítěte.Shrnuje zvyklostia poznatky pracoviště Dětské nemocnice v Brně,a to z pohledu anesteziologické sestry.Ambulantní chirurgie byla v nemocnici zavedena v roce 1996.

Cílená a pečlivá předoperační příprava nemocných je významným faktorem v prevenci závažných perioperačních komplikací. Základním cílemanesteziologické ambulance je zkvalitnění předoperační přípravy při současné snaze o snížení počtu vyžádaných doplňujících vyšetření s jejichpřesunem do ambulantní složky. Činnost ambulance přispívá k omezení počtu odložených výkonů v důsledku nedostatečného vyšetření nebo z důvodusuboptimální kompenzace stavu v bezprostředním předoperačním období. Indikací pro vyšetření v anesteziologické ambulanci je ambulantní povahaplánovaného výkonu, rozsáhlý operační výkon se zvýšeným perioperačním rizikem a přítomnost závažného komplikujícího onemocnění. V průběhujednoho roku na ambulanci KAR v Hradci Králové bylo vyšetřeno 1384 nemocných. Vzhledem ke stupni perioperačního rizika bylo u 7 nemocnýchdoporučeno provedení výkonu pouze z "vitální indikace", u deseti nemocných byl odložen termín operace, u sedmi nemocných byl výkon pro vysokériziko zrušen. Práce popisuje vlastní činnost ambulance a hodnotí její přínos pro pacienty, operační obory a anesteziology.