Cíl:
Studie je zaměřena na získání recentních epidemiologických údajů o "Hospital Acquired Pneumonia (HAP)" u pacientů v intenzivní péči pro určení vhodného postupu pro empirickou antimikrobiální terapii.
Typ pracoviště:
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny; Anesteziologicko resuscitační oddělení.
Typ studie a metoda:
Studie byla navržena jako prospektivní, multicentrická a observační. Zachycené spektrum bakteriálních původců, včetně určení citlivosti k antimikrobiálním přípravkům, bylo porovnáno s referenčním postupem iniciální empirické antibiotické terapie u časné a pozdní HAP.
Výsledky:
Bylo zařazeno 317 pacientů, po zhodnocení úplnosti dat soubor obsahoval 201 pacienta, 159 mužů a 42 žen. Průměrný věk 59,9 roku let. Získáno bylo 260 validních vzorků sekretu z dolních cest dýchacích. Časná HAP byla zachycena u 26 (12,9 %), pozdní u 175 (87,1 %) pacientů. DNA analýzou byl u většiny původců HAP (74,0 %) prokázán jedinečný restrikční profil. Adekvátní empirická iniciální antibiotická terapie byla zaznamenána u 59,7 % pacientů. Bylo identifikováno celkem 22 bakteriálních species jako etiologických agens, pouze u 6 z nich byla četnost záchytu vyšší než 5 % (Klebsiella pneumoniae - 20,4 %, Pseudomonas aeruginosa - 20,0 %, Escherichia coli - 10,8 %, Enterobacter spp. - 8,1 %, Staphylococcus aureus - 6,2 % a Burkholderia cepacia komplex - 5,8 %). Převažovaly gramnegativní bakterie (86,1 %). U pacientů s časnou HAP byl významně vyšší výskyt kmenů Staphylococcus aureus (26,9 %) a Haemophilus influenzae (15,4 %). U pozdní HAP dominovaly kmeny Pseudomonas aeruginosa (21,8%) a Klebsiella pneumoniae (21,4 %).
Závěr:
Referenční postup iniciální empirické antibiotické terapie časné a pozdní HAP vyhovuje zachycenému spektru bakteriálních původců a jejich citlivosti k antimikrobiálním přípravkům u sledované skupiny pacientů.

Autoři představují komentovanou část učebnice chirurgie z roku 1921, její první vydání jako učebního textu je z roku 1917. Úvodní část této historické publikace se věnuje anesteziologii a překvapuje svým rozsahem.
Předkládaný text je vzhledem ke svému rozsahu rozdělen do 5 částí (Úvod, Místní anestezie, Intravenózní regionální anestezie a neurooaxiální blokády, Celková anestezie I a Celková anestezie II). Každá z jednotlivých částí je doprovázena naším komentářem, který uvádí původní text do historického kontextu s tehdejším vývojem oboru anesteziologie a popisuje okolnosti vzniku jednotlivých postupů. Učebnice je poplatná německé a vídeňské škole.

Zvýšené riziko hluboké žilní trombózy v těhotenství je dáno jak fyziologickými změnami během gravidity, tak přidruženými rizikovými faktory. Vrozené i získané trombofilní stavy riziko trombembolických komplikací (VTE) v graviditě významně zvyšují. Samotná míra rizika záleží na typu trombofilního stavu, osobní a rodinné anamnéze hluboké žilní trombózy u rodičky. U těhotných s trombofilií je i vyšší riziko těhotenských komplikací, mezi ně patří časné a pozdní ztráty těhotenství, růstová retardace plodu, placentární abrupce a preeklampsie. Na základě předchozí anamnézy výskytu hluboké žilní trombózy, těhotenských komplikací a typu trombofilie jsou doručována profylaktická opatření spočívající v antikoagulační terapii a v rámci profylaxe těhotenských komplikací i podávání nízko dávkované ASA. Cílem této terapie je snížit riziko hluboké žilní trombózy a tím potenciálně velmi nebezpečné plicní embolie a u těhotenských komplikací zvýšit pravděpodobnost narození živého dítěte. Na druhou stranu rodička se zavedenou antitrombotickou terapií je náročnější z hlediska anesteziologické péče a je třeba s tím počítat při vedení porodu a i z hlediska plánování vhodné porodnické anestezie a analgezie.

Akutní komprese trachey nebo velkých bronchů v průběhu celkové anestezie může vést velmi rychle k rozvoji život ohrožující hypoxie, pokud není ihned poskytnuta alternativní metoda oxygenace. Kazuistika popisuje průběh a řešení náhlé poruchy průchodnosti dolní části trachey a hlavních bronchů na operačním sále u mladého pacienta, který byl indikován k exstirpaci hluboké krční uzliny v celkové anestezii. Během výkonu došlo k nárůstu inspiračních tlaků, významnému snížení dechových objemů a desaturaci, která byla způsobena kompresí dýchacích cest masou lymfomu v předním mediastinu. Pro zlepšení oxémie byl pacient oxygenován skrze tenkou odsávací cévku, poté byl urgentně připojen na ECMO a pro definitivní vyřešení stenózy distální trachey a bronchů mu byl implantován Y stent. Tři roky po výkonu je základní onemocnění v remisi a pacient se těší dobrému zdraví.

Hypotenze po úvodu do celkové anestezie (CA) je každodenním problémem anesteziologické praxe. Cílem tohoto přehledového článku je shrnutí informací z literatury věnující se této problematice. V textu se diskutuje o praktických aspektech absolutních hodnot krevního tlaku, zároveň je pozornost věnována i relativním hodnotám poklesu tlaku po úvodu do CA, které již vyžadují intervenci. Hypotenze po úvodu do CA je spojena se zvýšením pooperační mortality a prodlouženou dobou hospitalizace. Dále představuje jeden z malého množství ovlivnitelných faktorů pooperační morbidity a mortality.

Sdělení přináší aktuální pohled Sekce pro porodnickou anestezii a analgezii ČSARIM (SPAA ČSARIM) na podávání anestezie u výkonů z neporodnické indikace u těhotných. Článek se nejprve zabývá jednotlivými riziky spojenými s podáním anestezie u těhotné ženy. Následuje zhodnocení jednotlivých fází perioperačního procesu ve vztahu k anestezii u těhotné pro výkony z neporodnické indikace. Na závěr jsou uvedeny příklady anesteziologického managementu u konkrétních typů výkonů, se kterými se může anesteziolog setkat nejčastěji.

Cíl studie:
Kvantifikovat výskyt poresuscitačních traumat u pacientů po neúspěšně resuscitaci.
Typ studie:
Retrospektivní observační.
Pracoviště:
Krajská zdravotnická záchranná služba.
Materiál a metoda:
Do studie bylo zahrnuto 107 pitvaných pacientů po kardiopulmonální resuscitaci po netraumatické náhlé zástavě oběhu za rok 2015. U této skupiny jsme vyhledali pacienty, kteří měli v pitevním protokolu popsané závažné poresuscitační trauma. U těchto pacientů jsme provedli analýzu výjezdové dokumentace v systému ZZS. Tuto skupinu jsme dále porovnávali s celkovým počtem 394 kardiopulmonálních resuscitací v témže období.
Výsledky:
U 61 pitvaných pacientů po resuscitaci (tj. 57 %, respektive vztaženo k celkovému počtu resuscitací 15,5 %) byly při pitvě nalezeny traumatické změny, které nelze vykládat jinak, než jako následek kompresí hrudníku. Zároveň není možné považovat za jedinou příčinu nešetrnou laickou resuscitaci, 23 (37,7 %) resuscitací s traumatem bylo totiž provedeno pouze složkami integrovaného záchranného systému, ani biologická křehkost pacienta, protože 37 (60,7 %) těchto resuscitací proběhlo u pacientů mladších 70 let.
Závěr:
Je nutné další vzdělávání jak laiků, tak i zaměstnanců integrovaného záchranného systému s požadavkem přizpůsobení resuscitačního úsilí tělesné konstituci pacienta, zvláště u posádek záchranné služby. Další výzkum resuscitačních traumat je nezbytný.

Přehledná práce se zabývá definicí akutního poškození ledvin a dalších souvisejících nozologických jednotek, kritérii funkce a RIFLE, respektive AKIN klasifikací, novou jednotkou nazývanou subklinické poškození ledvin a biomarkery poškození ledvin.
Mezi problémy vyšetření funkce ledvin je - spolu s návrhem jejich řešení - uveden problém měření a odhadu glomerulární filtrace (GFR), problém srovnatelnosti a návaznosti měření kreatininu, urey a cystatinu C v séru, problém porovnatelnosti různých hodnot odhadu GFR včetně použití odhadu GFR v intenzivní péči, problém bazální hodnoty sérového kreatininu, biologické variability při interpretaci a konečně problém výběru a měření biomarkeru poškození ledvin.

Cíl studie:
Cílem práce je zhodnocení efektu nově zaváděných preventivních opatření na incidenci ventilátorových pneumonií v průběhu let 2008-2013.
Typ studie:
Unicentrická prospektivní observační studie.
Typ pracoviště:
JIP fakultní nemocnice.
Materiál a metoda:
Do studie byli zahrnuti nemocní hospitalizovaní na oddělení intenzivní péče od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2013. Byly prospektivně zaznamenávány následující údaje: počet pacientů na umělé plicní ventilaci, počet pacientů na umělé plicní ventilaci trvající déle než 48 hodin, počet ošetřovacích dnů, počet ventilátorových dnů, počet případů ventilátorové pneumonie. Dále byla od roku 2011 pravidelně hodnocena compliance k preventivním opatřením vzniku ventilátorové pneumonie, iniciálně 1krát týdně, následně 1krát měsíčně pomocí pravidelných auditů, intermitentně byla od roku 2010 hodnocena compliance hygieny rukou ve spolupráci s nemocničním epidemiologem nehlášenými audity.
Výsledky:
Zaváděné preventivní postupy, včetně systematické edukace nemocničního personálu a zlepšování compliance se zavedenými preventivními postupy potvrzené opakovanými audity dodržování preventivních opatření vzniku ventilátorových pneumonií, příznivě ovlivnily výskyt tohoto onemocnění na úroveň srovnatelnou nebo lepší, než jsou hodnoty v evropských zemích zapojených do databáze European Center for Disease Prevention and Control.
Závěr:
Zavedením jednoduchých postupů lze snížit incidenci této závažné komplikace zdravotní péče.

V roce 1970 byla otevřena nová dětská nemocnice v Praze-Motole. Jako první bylo uvedeno do provozu Dětské stomatologické oddělení s dvanácti lůžky. Prof. Jaroslav Komínek, přednosta kliniky, zajistil svému lékaři stáž na ARO. Vedoucí tohoto oddělení prim. Miloslav Drapka byl zakladatelem dětské anesteziologie v Československu. První pokusy s celkovou anestezií v oboru dětské stomatologie nebyly příliš úspěšné. Výkony v dutině ústní bez zajištění dýchacích cest intubací představovaly značné riziko. Autor uvádí vývoj postupů od orotracheálních po nazotracheální intubační techniky s tamponádou orofaryngu. Popisuje vhodný dýchací systém s vodním ventilem s malým odporem, formy parenterální premedikace, analgosedace a perorální premedikace před ambulantními operacemi. Ketaminová anestezie umožnila plošné provádění sanací chrupu u hospitalizovaných a ambulantních dětských pacientů. V závěru jsou podány informace o požadovaných předoperačních vyšetřeních, předoperační přípravě a speciálních zvláštnostech v anesteziologických postupech v dětské stomatologii.

Cíl studie:
Hodnocení efektu léčby poporodního krvácení pomocí rFVIIa u 80 pacientek zaznamenaných v klinickém registru UniSeven letech 2004-2009.
Typ studie:
Retrospektivní, observační, multicentrická.
Typ pracoviště:
JIP, ARO a gynekologická pracoviště nemocnic II. a III. typu v ČR.
Materiál a metody:
Registr UniSeven je mezinárodní akademický projekt Masarykovy univerzity v Brně, zaměřený na záznam klinických a laboratorních údajů souvisejících s podáním rFVIIa (NovoSeven) v "nehemofilických" indikacích. Data spojená s léčbou peripartálního krvácení u 80 žen byla analyzována z pohledu klinického (efektivita a bezpečnost) a laboratorního.
Výsledky:
V našem souboru bylo u 97,5 % žen s život ohrožujícím krvácením dosaženo pomocí podání rFVIIa kontroly krvácení. Byla nalezena statistická závislost mezi nutností opakování podání rFVIIa a velikostí první dávky. U 53 žen (66,3 %) stačila k zástavě krvácení pouze jediná dávka rFVIIa. U ostatních pacientek bylo třeba podat 2 a více dávek léku. První dávka rFVIIa byla u pacientek, které vyžadovaly druhé a další podání, signifikantně nižší (96,6 µg/kg) oproti případům, kde stačilo jen jedno podání léku (110,6 µg/kg; p = 0,048). Mortalita spojená s život ohrožujícím poporodním krvácením byla v našem souboru 2,5 %. U žádné z pacientek nebyla zaznamenána trombemoblická komplikace hodnocená jako nežádoucí účinek léčby rFVIIa. U 74,3 % pacientek, kterým byl rFVIIa podán před zvažovanou hysterektomií, se podařilo díky této léčbě hysterektomii zabránit, a tak zachovat fertilitu.
Závěr:
I na základě zde prezentovaných dat byl vypracován doporučený postup pro léčbu život ohrožujícího krvácení v České republice.

Autoři se z pohledu hematologa zaměřují na nejčastější a mnohdy palčivé otázky týkající se podávání inhibitorů krevního srážení při léčbě septického pacienta, které denně vyvstanou nad lůžkem nemocných se sepsí. Na základě aktuálních informací dostupných v literatuře je pak formulováno doporučení pro podávání jednotlivých komerčně dostupných koncentrátů inhibitorů krevního srážení, zejména antitrombinu (AT), proteinu C (PC), aktivovaného proteinu C (aPC) a heparinů.

Cíl studie:
Karotická endarterektomie je používaná k řešení částečného uzávěru krkavic. Donedávna byla prováděna v celkové anestezii (CA). Nyní se využívá i blokáda cervikálního plexu (CB). Umožňuje monitorování vědomí a motoriky v průběhu operace a včasnou diagnostiku a intervenci při nastupující mozkové hypoxii. Cílem studie bylo porovnat vliv dvou anesteziologických postupů na peroperační a časný pooperační stav pacientů.
Typ studie:
Prospektivní randomizovaná klinická studie.
Název a sídlo pracoviště:
Klinika anesteziologie a resuscitace fakultní nemocnice.
Materiál a metoda:
Bylo hodnoceno 80 pacientů, kteří podstoupili karotickou endarterektomii (40 v CA, 40 v CB). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle prvního šestičíslí rodného čísla: liché - CB, sudé - CA. Sledované parametry: neurologický stav, systolický a diastolický tlak, srdeční frekvence, farmakologické intervence, komplikace v souvislosti s anestezií a operací, spokojenost pacienta, délka operačního výkonu, délka pobytu na JIP a délka hospitalizace.
Výsledky:
Ve skupině pacientů s CB byla při operaci často přítomna hypertenze (u 16 pacientů s nutností farmakologické korekce), v CA hodnoty tlaku více kolísaly a byly nižší (u 15 pacientů podání vazopresorů). Doba operačního výkonu byla srovnatelná (90 min. CB, 88 min. CA). Stejná byla i doba pobytu na JIP (3,2 dne CB, 3,3 dne CA). Doba pooperační hospitalizace byla kratší u CB 7,25 dne proti 7,5 dne v CA. Přemostění a. carotis intraarteriálním zkratem během operace bylo nutno použít u CA 35krát (87,5 %), u pacientů v CB 6krát (15 %).
Závěr:
Cervikální blokáda umožňuje kvalitní a levné monitorování neurologického stavu během operace, překonává kontraindikace přidružených interních onemocnění, zajišťuje lepší hemodynamickou stabilitu. Pro ochranu dostatečného průtoku mozkem při nasazení karotické svorky je důležité udržet dostatečně vysoký střední arteriální tlak, což je snazší při použití metody CB.