Publikovaná doporučení Algoritmus diagnostiky maligní hypertermie v České republice [1] vzniklá v gesci Národního institutu kvality a excelence zdravotnictví Ministerstva zdravotnictví ČR (NIKEZ, https://nikez.mzcr.cz) jsou již třetím dokumentem ve formátu NIKEZ, který vznikl ve spolupráci a s odbornou garancí České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP (ČSARIM), a chci i touto cestou poděkovat autorskému kolektivu za jejich práci v tak významném tématu – klinický výskyt maligní hypertermie (MH) je sice extrémně vzácný, prevalence genetické dispozice k MH tak vzácná ale není [2, 3]...

Cíl: Obtížný periferní intravenózní přístup (DIVA) postihuje významnou část dospělé populace a představuje problém na straně pacienta i personálu. V Čechách dosud chybí validované predikční nástroje pro identifikaci DIVA. Cílem studie bylo identifikovat dostupné škály, porovnat jejich vlastnosti a posoudit možnosti jejich zavedení do praxe.

Inhalačná trauma je častou a potenciálne život ohrozujúcou komplikáciou u pacientov s popáleninami, ktorá významne zvyšuje mortalitu. Vzniká v dôsledku inhalácie dymu, toxických splodín horenia, horúcich plynov alebo chemikálií. Inhalačná trauma môže postihovať rôzne anatomické časti dýchacieho systému alebo vplyvom toxických látok pôsobiť aj systémovo. Diagnostiku komplikujú variabilné symptómy u pacientov a absencia diagnostických kritérií, pričom zlatým štandardom ostáva bronchoskopia. V tomto krátkom prehľadovom článku sumarizujeme aktuálne poznatky o patofyziológii, epidemiológii, diagnostike a terapeutických možnostiach inhalačnej traumy u dospelých aj detských pacientov.

Maligní hypertermie (MH) je vzácné, dědičné, život ohrožující farmakogenetické onemocnění vyvolané některými běžně používanými anestetiky. Cílem přehledového článku je shrnout z praktického hlediska novinky a aktuální doporučené postupy v oblasti MH, aby se v nich anesteziolog-intenzivista v denní praxi snadno zorientoval. Teoretický úvod je pouze stručný, slouží k získání bazálního povědomí o problematice MH. Prioritně se podíváme na nejčastější situace ve všech oblastech našeho oboru, kdy se lékař s MH může setkat. Zaměříme se na anesteziologickou ambulanci a rozpoznání rizikových faktorů. Na operačním sále je stěžejní příprava anesteziologického pracoviště u MH rizikových pacientů a řešení akutní MH krize. V rámci intenzivní péče probereme pokračování v terapii MH krize a zmíníme i situace, kdy je v případě nevysvětlitelné rhabdomyolýzy dobré o MH uvažovat. Odvolávat se při tom budeme na nejnovější doporučení European Malignant Hyperthermia Group (EMHG) a ve zkratce okomentujeme jejich implementaci v našich podmínkách, např. doporučení týkající se dostupnosti dantrolenu. Neopomeneme ani přístup k těhotné v riziku MH. Závěrem nastíníme výhled do budoucnosti, který odráží aktuálně probíhající vývoj a změny v pohledu na problematiku MH a ozřejmíme, proč je tolik potřebná centralizace péče o pacienty v riziku MH.

Sepse jako život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená deregulovanou imunitní odpovědí na infekci zůstává celosvětově jednou z největších hrozeb v oblasti lidského zdraví, a i přes značné pokroky v diagnostice a léčbě je každý rok celosvětově příčinou 11 milionů úmrtí. Pouze polovina přeživších pacientů dosáhne 2 roky po prodělání sepse plného zotavení, jedna třetina v daném období zemře a zbylá jedna šestina trpí dlouhodobými zdravotními problémy, které označujeme jako post­‑sepsis syndrom (PSS). Ten zahrnuje obtíže tělesné - únavu, svalovou slabost, dysfagii, chronické bolesti; psychické - úzkosti, deprese, posttraumatickou stresovou poruchu, a kognitivní - poruchy paměti, pozornosti a snížení kognice. I když byla popsána řada dílčích změn, které po sepsi přetrvávají po dlouhou dobu, ucelené patofyziologické změny, které by vysvětlily vznik tohoto syndromu, nejsou zatím dostatečně známy. Hovoří se o tzv. syndromu perzistujícího zánětu, imunosuprese a katabolismu (PICS). Ještě méně toho víme o možnostech léčby pacientů s PSS. Tento přehledový článek má za cíl shrnout dostupná aktuální fakta o PSS a pomoci dostat tento syndrom do všeobecného povědomí odborné společnosti.

Terapeutické monitorování léčiv (TDM) představuje klíčový nástroj v optimalizaci antibiotické terapie u kriticky nemocných pacientů. Variabilita farmakokinetiky a farmakodynamiky (PK/PD) v této populaci často vyžaduje individualizovaný přístup, který přesahuje standardní dávkovací schémata. Včasná implementace TDM, zejména během prvních 48 hodin léčby, je zásadní pro dosažení cílových terapeutických koncentrací antibiotik. Správná strategie podávání, využití prodloužených nebo kontinuálních infuzí podávaných antibiotik, hraje významnou roli v dosažení optimálních PK/PD parametrů. Na našem fakultním pracovišti déledobě pozorujeme vysokou variabilitu dosažených koncentrací u β­‑laktamových antibiotik, což podporuje širší zavedení TDM do rutinní klinické praxe.

Cíl studie: Bolest u pacientů na jednotce intenzivní péče (JIP) představuje významný klinický problém vyžadující systematický přístup k léčbě, i ke sledování a vyhodnocení přítomnosti, případně intenzity, bolesti. Pacienti jsou často imobilizováni, vystaveni invazivním výkonům a dalším stresorům ovlivňujícím intenzitu bolesti. Schopnost pacientů verbálně vyjádřit míru bolesti bývá omezená. Efektivní hodnocení intenzity, ale i dalších ukazatelů bolesti je klíčové pro zajištění komfortu pacienta i pro prevenci komplikací spojených s neléčenou bolestí. Cílem je zjistit postoje a znalosti nelékařských zdravotnických pracovníků v péči o pacienta s bolestí na JIP v České republice. Typ studie: průřezová dotazníková studie. Typ pracoviště: Pracoviště intenzivní péče (ARO, JIP) České republiky. Materiál a metoda: Kvantitativní průřezová studie za použití standardizovaného dotazníku KASRP (rozděleného na tři hlavní oblasti: demografické údaje, úroveň vědomostí a postojů k léčbě bolesti a praktické zkušenosti z klinické praxe konkrétního pracoviště). Výsledky: Ve studii bylo analyzováno 207 (100 %) respondentů, z čehož tvořily ženy 88 % (n = 182). Vizuální analogová škála (VAS) byla nejčastěji zmiňovaným nástrojem pro hodnocení bolesti u pacientů schopných verbální komunikace (62,6 %; n = 129). Prokázána byla rozdílná úroveň vědomostí a postojů mezi zdravotnickými pracovníky. Vyšší úroveň znalostí prokázali respondenti s vyšším vzděláním (p = 0,001) a absolvovaným specializačním vzděláním (p = 0,00298). Lišila se úroveň znalostí dle typu pracoviště, přičemž nejlepší znalosti prokázali respondenti z následné intenzivní péče (p = 0,000549). Závěr: Průřezová studie z pracovišť intenzivní péče v ČR odhalila rozdíly ve znalostech zdravotnických pracovníků, ovlivněné především vzděláním, typem pracoviště a dosaženou specializací v oboru. Ověřeny byly rozdíly v deklarovaných nástrojích pro hodnocení bolesti. Zjištěné rozdíly zdůrazňují nutnost systematického vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu a otevírají prostor pro další výzkum v oblasti hodnocení bolesti.

Úvod: Spánek je nezbytnou součástí lidského zdraví a jeho kvalita může být ovlivněna řadou faktorů. Cíl: Cílem této studie bylo zjistit míru úzkosti u pacientů hospitalizovaných na jednotce intenzivní péče (JIP), analyzovat její vztah s kvalitou spánku a identifikovat environmentální faktory, které tuto kvalitu narušují. Metodika: Multicentrická průřezová studie realizována na různých JIP šesti vybraných nemocnic v České republice. Byl použit spánkový dotazník na JIP péče (SICQ) a Beckův inventář úzkosti, které hodnotily kvalitu spánku a míru úzkosti hospitalizovaných pacientů. Výsledky: Studie se zúčastnilo 267 pacientů hospitalizovaných na JIP. Vyšší úroveň úzkosti byla statisticky významně spojena s horší kvalitou spánku (r = -0,41; p < 0,001), přičemž úzkost vysvětlovala 19,6 % variability kvality spánku. Subjektivní hodnocení kvality spánku (škála 0–10) bylo nejnižší po první noci (4,5 ± 2,5) a bylo zlepšeno uprostřed pobytu na JIP (5,3 ± 2,1) a dále zlepšeno na jeho konci (5,8 ± 2,2); hodnocení však nedosáhlo úrovně kvality spánku v domácím prostředí (7,0 ± 2,3). Pozitivní korelace byla zjištěna mezi kvalitou spánku v domácím prostředí a na JIP (r = 0,342; p < 0,001). Denní spavost a špatný spánek spolu korelovaly (r = 0,206; p < 0,001). Environmentální faktory JIP měly negativní vliv na kvalitu spánku (Ra = -0,804 až -0,114), vysvětlily 13,7 % variability kvality spánku. Závěr: Vyšší míra úzkosti, horší spánek před hospitalizací, větší denní spavost a nepříznivé environmentální faktory JIP nepříznivě ovlivňují subjektivní kvalitu spánku na JIP.

I přes pokroky v diagnostice a terapii zůstává sepse celosvětově závažným problémem současného zdravotního systému. V posledních desetiletích prodělala úroveň vědění na poli sepse výrazný posun směrem k cílené léčbě zaměřené na ovlivnění imunitní reakce, a to ve snaze tlumit časný hyperinflamační stav, ale také ovlivnit pozdější imunoparalýzu. I když tato sepsí indukovaná imunosuprese není zatím dostatečně popsána, je zřejmé, že jí charakterizují snížené funkce vrozené i získané imunity, které přímo korelují s horší prognózou pacientů. V souvislosti s tímto zjištěním se objevuje několik farmakologických možností imunostimulace, které mají za cíl znovu nastolit imunitní rovnováhu pacientů a zlepšit jejich prognózu. V následujícím textu přinášíme stručný přehled aktuálních možností léčby a zároveň největší možné výzvy, které nás v zavedení této terapie mohou potkat.

Péče v závěru života v prostření intenzivní péče představuje komplexní klinickou, právní a etickou výzvu, v níž srozumitelný a správně používaný jazyk a terminologie hrají klíčovou roli pro kvalitu rozhodování i mezioborovou spolupráci. Tento článek představuje návrh dokumentu, který reaguje na potřebu sjednocení a aktualizace terminologie v oblasti péče v závěru života v České republice. Cílem je reflektovat dynamický vývoj v mezinárodním odborném diskurzu a ukotvit terminologii v českém klinickém, právním a etickém kontextu. Dokument je výsledkem konsenzuálního procesu, který probíhal metodou modifikované Delphi techniky. Na tvorbě se podílela multidisciplinární skupina odborníků včetně intenzivistů, anesteziologů, paliatrů, právníků a bioetiků. Zohledněny byly i připomínky externí oponentní skupiny. Výstupem je návrh aktualizované terminologie, která je systematicky strukturovaná do tematických oblastí (např. přiměřenost péče, sdílené rozhodování, limitace léčby) a doplněná o definice v souladu s klinickou praxí. Dokument poskytuje eticko­‑právní rámec rozhodování v závěru života a přehled vhodné terminologie. Klade důraz na srozumitelnost, etickou konzistenci a respekt k autonomii pacienta. Jeho cílem je podpořit klinickou i akademickou debatu a nabídnout základ pro další vývoj vzdělávacích materiálů, doporučení a legislativních rámců v oblasti intenzivní a paliativní medicíny.

Cíl: Nadměrná akumulace tekutin během tekutinové resuscitace je asociována se zvýšenou mortalitou a orgánovou dysfunkcí. Příslibem personalizace léčby tekutinami je maximální benefit a minimální škodlivé dopady infuzní terapie. To zahrnuje predikci účinku infuze a rozvahu nad jejím objemem a složením s ohledem na klinickou situaci. Ve světle nedávných změn paradigmatu metabolismu laktátu proto diskutujeme současné poznatky o koncepci maloobjemové intravenózní resuscitace roztokem hypertonického laktátu sodného (HSL). Design: Narativní přehled současné literatury základního, aplikovaného a klinického výzkumu relevantního k problematice tekutinové resuscitace hypertonickým roztokem. Metoda: Vyhledání prostřednictvím databáze PubMed a Google Scholar dle klíčových slov, spolu s rešerší citací. Výsledky: Celkem bylo vyhledáno 569 výsledků v PubMed a 721 výsledků v Google Scholar. Vzhledem k narativnímu charakteru tohoto přehledu nebylo provedeno formální hodnocení kvality důkazů pomocí standardizovaných metod. Neprotokolizovaný výběr literatury byl proveden dle konsenzu autorů a založen na odborné relevanci, typu studie a dostupnosti plného textu. Limitace rešerše jsou vysvětleny v diskuzi. Závěr: Hypertonický roztok laktátu sodného by mohl být slibnou alternativou v portfoliu stávajících resuscitačních tekutin s potenciálem optimalizovat cirkulující objem a zlepšit bioenergetiku srdeční práce, a to bez nadměrné tekutinové a chloridové nálože. Úroveň evidence o účinnosti HSL u pacientů v septickém šoku je však zatím velmi omezená a zamezuje implementaci HSL do klinické praxe. Navzdory exponenciálnímu nárůstu počtu studií s HSL v posledních letech zůstává ke konečnému zhodnocení účinku a bezpečnosti nezbytné provést robustní randomizované studie navržené v souladu s nejnovějšími poznatky základního výzkumu metabolismu laktátu.

Monitorace srdečního výdeje a dalších parametrů jako součást rozšířené hemodynamické monitorace představuje pokročilý nástroj pro včasnou detekci oběhových poruch, které nejsou zjistitelné pomocí běžného sledování vitálních funkcí. Takové poruchy mohou vést k nedostatečné dodávce kyslíku do tkání a k následné deterioraci stavu pacienta. Rozšířená monitorace je indikována u pacientů, kteří nereagují na iniciální terapii, a v perioperačním kontextu pak u rizikových pacientů podstupujících vysoce rizikové chirurgické výkony. Volba způsobu monitorace srdečního výdeje může představovat výzvu vzhledem k počtu dostupných technologií, které se liší invazivitou i spektrem poskytovaných parametrů. Cílem tohoto článku je přinést přehled dostupných kontinuálních metod rozšířené monitorace hemodynamiky, zhodnotit jejich výhody, limitace, a ulehčit jejich adekvátní indikaci dle klinického stavu pacienta.

Prevalence psychiatrických onemocnění celosvětově stoupá, nyní jimi trpí každý pátý člověk. Proto se můžeme setkávat s pacienty užívajícími psychiatrickou medikaci v naší klinické praxi téměř denně. Tento článek se detailně věnuje specifikům anesteziologické péče u psychiatrických pacientů, se zaměřením na farmakologické interakce psychofarmak a jejich rizika spojená s kombinací léčiv podávaných v rámci anestezie. Taktéž je věnována pozornost možnostem minimalizace potenciálních komplikací v průběhu perioperačního období.

Chirurgická léčba je primární modalitou u pacientů s časnou fází karcinomu plic. Nejčastějšími příčinami perioperační morbidity a mortality u těchto pacientů jsou pooperační plicní komplikace. Zlatým standardem pro predikci těchto komplikací zůstává již dlouhá léta vrcholová spotřeba kyslíku (VO2). V poslední době však byly validovány nové parametry, které rovněž umožňují odhadnout riziko komplikací. Mezi ně patří ventilační efektivita (sklon VE/VCO2) a analýza vydechovaného CO2. Oba parametry prokázaly vynikající schopnost predikovat vznik pooperačních plicních komplikací, a to i v případech, kdy vrcholový VO2 selhal. V tomto článku shrnujeme současný stav poznání v oblasti predikce rizika plicních komplikací, s důrazem na nejnovější zjištění.

Rok 2025 přinesl významné poznatky v oblasti kardiovaskulární problematiky intenzivní a perioperační medicíny. Výzkum se zaměřil především na individualizaci oběhové podpory, optimalizaci perfuzních cílů a přesnější hodnocení rizika. V terapii cirkulačního šoku převažuje trend k fyziologicky orientovaným, personalizovaným strategiím s důrazem na hemodynamické fenotypy a vyvážení mezi objemovou terapií, vazopresory a mechanickou podporou oběhu. Rozšiřují se důkazy pro selektivní využití pokročilých metod, jako jsou mechanické srdeční podpory, a to včetně použití v rámci extrakorporální kardio­‑pulmonální resuscitace. V perioperační medicíně se důraz přesouvá k systematickému hodnocení funkční kapacity a biomarkerů, které umožňují přesnější predikci kardiovaskulárního rizika bez nutnosti rutinních testů. Farmakologický výzkum potvrzuje bezpečnost cílené kontroly srdeční frekvence u septických pacientů a hledá nové přístupy k antikoagulaci při mechanické podpoře oběhu. Současný vývoj tak směřuje k preciznější fenotypizaci, integraci moderní monitorace a racionálnímu využití pokročilých terapií. Individualizace léčby a nákladová efektivita se stávají hlavními principy moderní kardiovaskulární péče v intenzivní medicíně.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie v porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje nové výzvy v oblasti porodnické anestezie včetně užití AI a simulací v této oblasti. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v peripartálním období.

V dosavadním průběhu roku 2025 bylo publikováno množství originálních prací s tématikou akutního respiračního selhání (acute respiratory failure, ARF), včetně podpory respiračních funkcí formou umělé plicní ventilace (UPV) nebo veno­‑venózní formy extrakorporální membránové oxygenace (VV ECMO). Cílem tohoto textu je seznámit čtenáře s vybranými pracemi, které podle autorů mohou být zajímavé nejen pro vědecky aktivní kolegy, ale i pro lékaře v klinické praxi. Tento přehledový článek je rozdělen na několik sekcí, z nichž první zahrnuje randomizované práce nebo post hoc analýzu prací již publikovaných dříve. Druhá část je věnována velkým prospektivním observačním studiím a pracím vycházejícím z registrů. Poslední část se pak zabývá diagnostickými a prognostickými studiemi. Rešerše článků byla prováděna pomocí AI klienta (SciSpace). Byl použit prompt obsahující požadavek na přítomnost článků humánní medicíny, zabývajících se ARF v kritické péči, publikovaných ve vysoce impaktovaných oborových časopisech v dosavadním průběhu roku 2025. Vyloučeny byly přehledové články. Vyhledaná databáze byla seřazena AI podle relevance z pohledu nosného tématu. Další proces byl již standardní selekcí a popisem vybrané literatury. Z původních 100 získaných výsledků pak bylo vybráno 15 dostupných full textů, které jsou popsány v tomto textu.

Článek přináší vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti léčby akutní bolesti publikována za posledních zhruba 14 měsíců. Věnuje se novinkám v systémové analgezii, postupech léčby bolesti a vybraným mezinárodním doporučením.

Cíl studie: Covid-19 je spojen s výrazně zvýšeným rizikem makrovaskulárních a mikrovaskulárních trombotických komplikací, přítomných zejména u kriticky nemocných pacientů s těžkou formou onemocnění. Antitrombotická profylaxe je důležitou součástí terapie a během pandemie byla aplikována různými preparáty a dávkovacími schématy. Neexistuje dostatek dat porovnávajících různé možnosti antitrombotické terapie u těchto pacientů. Primárním cílem studie bylo retrospektivní zhodnocení počtu dnů strávených mimo jednotku intenzivní péče (ICU­‑free days), počtu dnů strávených mimo nemocnici (hospital­‑free days), krvácivých a tromboembolických komplikací u kriticky nemocných s covid-19 pneumonií, kteří dostávali vstupně vyšší dávky antikoagulační terapie buď ve formě subkutánní (s. c.) aplikace nízkomolekulárního heparinu (LMWH), nebo ve formě kontinuální intravenózní (i. v.) infuze nefrakcionovaného heparinu (UFH). Sekundárním cílem bylo porovnání jejich 30denní mortality. Typ studie: Retrospektivní kohortová studie. Typ pracoviště: Jednotka intenzivní péče (JIP) fakultní nemocnice. Materiál a metoda: Byla provedena retrospektivní analýza zdravotnické dokumentace kriticky nemocných pacientů s covid-19 asociovanou pneumonií a akutním respiračním selháním, přijatých na JIP od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2022, kteří dostávali minimálně od druhého do osmého dne vyšší dávky antikoagulační terapie buď ve formě s. c. aplikace nadroparinu, anebo i. v. infuze UFH. Výsledky: Celkově bylo do analýzy zahrnuto 153 pacientů. Medián počtu ICU­‑free days do 30. dne byl ve skupině LMWH 15 dní, ve skupině UFH 12 dní (p = 0,1932), medián počtu hospital­‑free days do 60. a 90. dne byl ve skupině LMWH 5,5 dní a ve skupině UFH 0 dní (p = 0,5511), resp. 26 dní a 23 dní (p = 0,6590). Rozdíl v zastoupení tromboembolických komplikací nebyl významný (1,96 % v LMWH skupině a 7,84 % v UFH skupině, p = 0,2732), nezávažné krvácivé komplikace byly častější v LMWH skupině (11,76 %, resp. 0,98 %, p = 0,0058). Podle modelu logistické regrese nebyl nalezen významný vliv antikoagulační terapie na 30denní mortalitu. Závěr: Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami v četnosti tromboembolických komplikací, počtu ICU­‑free days, počtu hospital­‑free days. Druh antikoagulační terapie neměl vliv na 30denní mortalitu podle modelu logistické regrese. Ve skupině LMWH byla zjištěna vyšší četnost nezávažných krvácivých komplikací, zatímco četnost závažných se nezvýšila.

Cíl studie: Tato studie hodnotí adherenci k použití trakční dlahy v přednemocniční péči u pacientů s podezřením na zlomeninu diafýzy stehenní kosti, se zaměřením na pacienty transportované do centra vysoce specializované traumatologické péče I. typu. Typ studie: Retrospektivní observační. Typ pracoviště: Urgentní příjem fakultní nemocnice, zdravotnická záchranná služba. Materiál a metoda: K retrospektivní analýze byla využita data z registru úrazů centra vysoce specializované traumatologické péče I. typu a databáze zdravotnické záchranné služby z období od ledna do prosince 2023. V obou databázích bylo iniciálně vyhledáno 391 pacientů. Do studie bylo zařazeno 46 pacientů s aplikovanou trakční dlahou v přednemocniční péči z důvodu podezření na zlomeninu stehenní kosti jakékoli lokalizace a 8 pacientů se zlomeninou diafýzy stehenní kosti bez aplikované trakční dlahy. Vyřazeni byli pacienti, u nichž nebyla potvrzena zlomenina diafýzy stehenní kosti a současně nebyla aplikována trakční dlaha a kteří zemřeli před předáním na urgentním příjmu. Sledován byl věk a pohlaví, mechanis­mus úrazu, Injury Severity Score, doba trvání přednemocniční fáze, podání analgetik v přednemocniční péči, provedení operačního výkonu v prvních 24 hodinách od úrazu, přítomnost dalších závažných poranění, potřeba podání krevní transfuze v přednemocniční péči nebo na urgentním příjmu, délka hospitalizace a mortalita. Následně byla zhodnocena senzitivita a specificita indikované aplikace trakční dlahy u pacientů se zlomeninou diafýzy femuru. Výsledky: Hodnoceno bylo 54 pacientů, 34 (63 %) mužů, medián věku byl 39 let (IQR 26;73), převažoval vysokoenergetický mechanismus úrazu. Injury Severity Score bylo 11 (IQR 9;25), 40 % pacientů bylo polytraumatizovaných. Přednemocniční fáze trvala v mediánu 59 min (IQR 47;72 min). Všem pacientům byla podána analgetika přednemocničně, všichni polytraumatizovaní dostali časně krevní transfuzi. Délka hospitalizace byla 15 dnů (IQR 9;26 dnů). Mortalita byla 3,7 %. Senzitivita správné indikace aplikace trakční dlahy v PNP u pacientů se zlomeninou diafýzy stehenní kosti byla v naší studii 92 %, specificita 97 %. Závěr: Trakční dlaha je v současnosti běžnou pomůckou užívanou ke stabilizaci zlomeniny diafýzy stehenní kosti v přednemocniční péči i na urgentním příjmu. Při jejím použití je důležité pečlivě zvažovat kontraindikace a lokalizaci zlomeniny pro efektivní použití v souladu s doporučením výrobce konkrétní trakční dlahy. Výzvou zůstává zhodnocení úrovně zlomeniny na místě úrazu. Soustavná edukace významně ovlivňuje rozpoznání a vhodnou indikaci pro aplikaci trakční dlahy a je odrazem vysoké specificity i senzitivity aplikace trakční dlahy u pacientů se zlomeninou diafýzy femuru v našem souboru.

Nově vzniklá fibrilace síní je u pacientů se septickým šokem častá a zhoršuje hemodynamiku ztrátou síňové kontrakce, zkrácením diastolického plnění, poklesem srdečního výdeje a zvýšením plnících tlaků. V tomto kontextu je fibrilace síní spojena s delší dobou hospitalizace, vyšším rizikem ischemické cévní mozkové příhody a zvýšenou mortalitou. Patogeneze je multifaktoriální a kombinuje predispozice pacienta se spouštěči související s kritickým onemocněním, včetně nadměrného uvolnění katecholaminů, elektrolytové poruchy, dysregulace autonomního nervového systému, systémového zánětu, změn preloadu a afterloadu. Tyto faktory společně zvyšují arytmogenní potenciál a predisponují k rozvoji nově vzniklé fibrilace síní. Echokardiografie u lůžka pacienta umožnuje personalizovat diagnostiku, léčbu i prevenci. Parametry zaměřené na levou síň napomáhají odhadu rizika fibrilace síní, predikci udržení sinusového rytmu a zvolení vhodné strategie (kontrola rytmu vs. kontrola frekvence). Systematické, individualizované hodnocení levé síně spolu s posouzením diastolické a systolické funkce obou komor by mělo být nedílnou součástí péče o kriticky nemocné se septickým šokem. Přehled zároveň nabízí praktický algoritmus u lůžka pacienta pro stratifikaci a volbu terapie.

Lumbální spinální stenóza (M48.06) je časté degenerativní onemocnění páteře, jehož výskyt výrazně narůstá s věkem a které může představovat závažný rizikový faktor při provádění centrálních nervových blokád. Centrální blokády, zejména subarachnoidální anestezie, se u mnoha ortopedických výkonů včetně totální endoprotézy kolenního kloubu považují za metodu volby. Jejich použití u pacientů se stenózou páteřního kanálu však vyžaduje zvýšenou obezřetnost. Autor to dokládá kazuistikou pacientky popsanou v pravomocném rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, u níž došlo po totální endoprotéze kolenního kloubu provedené po neúspěšném pokusu o epidurální anestezii v celkové anestezii k rozvoji těžkého a trvalého neurologického deficitu na podkladě dekompenzované multietážové lumbální spinální stenózy. Probírá případ z klinického i právního hlediska. Diskutuje o významu včasné diagnostiky a o možných patofyziologických mechanismech neurologického poškození, zejména o roli objemového efektu v zúženém páteřním kanálu, poruchách perfuze nervových struktur. Zdůrazňuje nutnost pečlivého předanestetického vyšetření, důsledného pooperačního sledování neurologických funkcí a neodkladného řešení nově vzniklých neurologických příznaků. Lumbální spinální stenóza by měla v anesteziologické praxi kvůli bezpečnosti pacientů vyvolávat zvýšenou ostražitost. Vhodnou volbou může být u některých pacientů i moderní celková anestezie s multimodální analgezií a periferními nervovými blokádami.

Publikace v Nature Medicine redefinuje biologii kriticky nemocných pacientů a otevírá cestu k přesně cílené imunoterapii sepse a vybraných kritických stavů.