V článku autor prezentuje soubor komentovaných prací publikovaných v roce 2022 ve světové literatuře, které mají významný vztah k přednemocniční neodkladné péči.

V článku autor prezentuje soubor komentovaných prací publikovaných v roce 2022 ve světové literatuře, které mají významný vztah k oboru urgentní medicína. Ve výběru nejsou uvedeny práce z prostředí přednemocniční neodkladné péče.

Z pohledu medicíny založené na důkazech (Evidence­‑based medicine - EBM) přinesl rok 2022, vzhledem k ustupující pandemii SARS­‑CoV-2, opět komplexní spektrum článků, publikací a doporučení. Cílem článku Rok 2022 - Anestezie a intenzivní péče v pediatrii je upozornit čtenáře na klíčové publikace v oblasti dětské anesteziologie a intenzivní péče, které by neměly uniknout jejich pozornosti s ohledem na jejich význam pro běžnou každodenní klinickou praxi a kvalitu jejich zpracování.

Rok 2022 se publikačně již plně vrátil do standardu. To především znamená, že pro anesteziology je celosvětová pandemie viru SARS­‑CoV-2 již zapomenuta, a dominantním tématem je opět bezpečnost anestezie. K tradičnímu hledání odpovědí na otázky, jestli bychom měli spíše preferovat regionální nebo celkovou anestezii a u jakých výkonů, a jaká je nejlepší prevence PONV, se ale nově přidává další s tím spojené téma - pooperační delirium a pooperační kognitivní dysfunkce. Přestože obě tyto entity mají na celkový perioperační průběh zcela zásadní význam, stále jim není věnována dostatečná pozornost. A to přestože především u starších pacientů je již prokázáno, že ovlivňují významně perioperační morbiditu i mortalitu. A k překvapení mnohých recentní data ukazují, že jejich výskyt není zdaleka tak závislý na typu anestezie, jako na kvalitě jejího provedení. Cílem tohoto textu je ve zkratce shrnout některé klíčové publikace v oblasti anesteziologie, a upozornit na práce, které by neměly uniknout pozornosti.

Použití ECMO metod v posledních letech zaznamenalo významný rozmach především kvůli pandemii SARS­‑CoV-2. Mnoho pracovišť, která měla s ECMO jen malé, nebo žádné zkušenosti, aktuálně vlastní příslušnou přístrojovou techniku a jsou schopna tuto metodu použít v reálné klinické praxi. Pronační poloha (PP) se z původní pozice záchranné intervence dostala na přední místo mezi metodami, které by měly být již standardně použity u pacientů s těžkou formou akutního respiračního selhání. Kombinace pronace a ECMO podpory měli v posledních letech značnou pozornost. Z tohoto důvodu se tento text, ač rokem v přehledu 2022, stručně ve své první části zabývá shrnutím medicíny založené na důkazech publikací za posledních několik let věnujících se tomuto tématu. Použití PP i v jiných klinických stavech než v rámci umělé plicní ventilace (UPV), např. u pacientů při vědomí na neinvazivní ventilační podpoře, je popsáno v další části tohoto textu. Dalším tématem je práce týkající se správného nastavení UPV v při použití PP a vliv PP u těhotných pacientek s covidem-19. Inhalační preparáty a jejich užití k sedaci pacientů na UPV aktuálně patří k často diskutovaným tématům v rámci optimalizace intenzivní péče. Naopak ventilátorem indukovaná dysfunkce hlavních dýchacích svalů, především bránice, je v rámci kritické péče závažným tématem již delší dobu. V rámci UPV, ale i při použití extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) je pacient vystaven riziku hyperoxemie. Negativní vliv tohoto stavu v rámci UPV, ale i během ECMO podpory, je závěrečným tématem tohoto článku.

Intenzivní medicínou v roce 2022 v odborné literatuře ještě nadále rezonovala doznívající pandemie onemocnění covidu-19. Přesto se na poli nefrologie kritických stavů objevilo několik zajímavých vědeckých publikací, jejichž obsah stojí za zmínění. Tento souhrnný článek si klade za cíl čtenáře provést těmi nejzásadnějšími z oblasti nefrotoxicity, akutního poškození ledvin a mimotělních očišťovacích metod.

V průběhu roku 2022 se světová intenzivní medicína postupně začala navracet do normálních kolejí, ačkoli jsme stále mohli pozorovat dopady pandemických vln onemocnění covid-19. V literatuře jsme mohli zaznamenat jednak publikace výzkumných studií "násilně ukončených" pandemií, ale již také nové práce. V tomto přehledovém článku přinášíme výběr těch pravděpodobně nejzajímavějších publikovaných článků v oblasti jak obecné intenzivní medicíny, tak se zaměřením na kardiovaskulární problematiku.

Článek přináší autorským kolektivem vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti anesteziologie v porodnictví publikována v posledním roce v České republice i v zahraničí. Shrnuje dopady pandemie covidu-19 na porodnickou anestezii. Dále se věnuje novinkám v systémové a neuroaxiální porodnické analgezii, anestezii u císařského řezu a náhlým stavům v peripartálním období.

Kardioanesteziologie a pooperační péče v kardiochirurgii má svá specifika, která ji odlišují od ostatních oborů. Poslední dva roky poznamenané pandemií covidu-19 byly spojeny s útlumem kardiochirurgické elektivní operativy. V současnosti dochází opět ke zvýšení počtu operačních výkonů. Jsou testovány nové léky, publikovány nové doporučené postupy, jsou prováděny inovativní a hybridní operační postupy, které mají za cíl snížit invazivitu pro pacienta. Cílem tohoto přehledu je představit čtenářům důležité výstupy publikací týkajících se kardioanestezie, pooperační péče v kardiochirurgii a použití mimotělních podpor oběhu za poslední rok.

Letošní souhrn diskutuje významné publikace v oblastech antibiotické léčby, tekutinové terapie, metabolické resuscitace, mimotělních hemoadsorpčních metod, kontroly teploty a shrnuje nové pokroky v subfenotypizaci kriticky nemocných v sepsi.

Článek přináší výběr zajímavých základních výzkumů, klinických studií, nových doporučení, nové definice bolesti, nový typ nociplastické bolesti a zcela nový typ postcovidové bolesti hlavy. Zpracovány jsou pouze zahraniční a relevantní zdroje.

Článek si klade za cíl odpovědět na otázku, které z četných prací publikovaných s tématikou regionální anestezie má dosah do běžné klinické praxe v českých zemích. Vedle výsledků velkých studií a zajímavých článků uvádíme v návaznosti na přehled z loňského roku [1] zcela recentní výsledek konsenzuálního procesu expertů o identifikaci anatomických struktur u blokád střední a vyšší obtížnosti. Domníváme se, že logika tohoto koncenzu nabízí návod na standardizaci výuky ultrazvukové asistence v regionální anestezii.

Průběh nákazy onemocněním „covid-19“ v České republice se podle všech ukazatelů (ke dni 14. 2. 2022) nachází na sestupné trajektorii. Nicméně, bez ohledu na další vývoj lze jednoznačně konstatovat, že polovina funkčního období (2019–2022) stávajícího výboru ČSARIM byla vyplněna problematikou covidu-19. Proto jakýkoliv pohled zpět, jakákoliv analýza uplynulého roku musí zákonitě obsahovat téma „ČSARIM a covid-19“. Komplexní posouzení role našeho oboru, fungování ČSARIM a jejího výboru a práce lékařů či sester naší odborné komunity při zvládání a řízení zejména nemocniční péče ukáží v plném rozsahu až další roky, přesto si dovolím v pozici předsedy výboru ČSARIM již nyní vlastní pohled a využívám podnět vedoucího redaktora časopisu k sepsání textu o směrování ČSARIM v dalších letech.

Úvod: Navzdory existenci mnoha doporučených postupů v managementu traumat jsou traumata stále vedoucí příčinou smrti u mladých věkových skupin a mortalita se v České republice za posledních 10 let nesnížila. Nadále není zcela jasně definovaná problematika oběhové stability, indikace podání plné krve, rutinní využití jednotlivých zobrazovacích metod a prioritizace jednotlivých kroků péče. Rozhodli jsme se prostřednictvím dotazníkové studie zmapovat podobu iniciální péče o traumatizované pacienty napříč Českou republikou v rámci 12 traumacenter a najít společnou definici oběhové stability pacienta, která je klíčová pro posloupnost jednotlivých diagnosticko­‑terapeutických kroků. Metodika: Vytvořili jsme dotazníkovou multicentrickou studii a oslovili klinická pracoviště všech traumacenter v České republice. Otázky byly zaměřeny na postup při ošetření traumatizovaných pacientů. V květnu 2022 byl dotazník zaslán vedoucím lékařům všech 12 traumacenter v České republice stanovených dle aktuálního Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Na základě odpovědí byly vytvořeny doplňující otázky. Vedoucí lékaři traumacenter odpovídali dle vlastního uvážení a aktuální situace na svém pracovišti. Získané odpovědi jsme zpracovali metodou popisné statistiky. Výsledky: V osmi centrech je vedoucím trauma týmu traumatolog. Nejčastěji (ve čtyřech centrech) tvoří trauma tým šest osob. Plnou krev podává pouze pět pracovišť, ačkoliv si sedm z 12 center myslí, že má indikaci k podávání u traumatizovaných pacientů. Oběhovou stabilitu lze definovat jako systolický tlak nad 80–90 mmHg bez vasopresorické podpory a srdeční frekvenci pod 120/min, hraniční stabilitu jako stav, kdy je k udržení systolického TK nad 80–90 mmHg potřeba vasopresorická podpora a srdeční frekvence je 120–130/min a nestabilitu, kdy ani použití vasopresorů nevede ke stabilnímu udržení systolického tlaku nad 80–90 mmHg a srdeční frekvence je nad 130/min. Osm pracovišť má CT vyšetření jako součást urgentního příjmu a rutinní vyšetření RTG hrudníku, pánve a E­‑FAST (Extended Focused Assessment with Sonography in Trauma) provádí pouze tři pracoviště. Všech 12 pracovišť se kloní k využití CT vyšetření u FAST pozitivního oběhově stabilního pacienta a čtyři centra i u hraničně stabilního pacienta ke stanovení definitivní diagnózy. Všechna centra jsou schopna provést hrudní drenáž na urgentním příjmu, 10 center provádí urgentní torakotomii a čtyři centra laparotomii. Pouze tři centra využívají katétr REBOA (Resuscitative Endovascular Balloon Occlusion of the Aorta) na urgentním příjmu. Závěr: Zjistili jsme, že navzdory určité variabilitě v postupu péče o traumata napříč Českou republikou je pojetí oběhové stability, hraniční stability a nestability společné všem traumacentrům. Toho lze využít v další odborné diskuzi směřující k optimalizaci managementu této skupiny pacientů.

Článek přináší vybraný přehled prací a témat, která byla v oblasti léčby především akutní bolesti publikována za poslední rok. Věnuje se novinkám v systémové analgezii, postupech léčby bolesti a vybraným mezinárodním doporučením.

Cíl studie: Covid-19 je spojen s výrazně zvýšeným rizikem makrovaskulárních a mikrovaskulárních trombotických komplikací, přítomných zejména u kriticky nemocných pacientů s těžkou formou onemocnění. Antitrombotická profylaxe je důležitou součástí terapie a během pandemie byla aplikována různými preparáty a dávkovacími schématy. Neexistuje dostatek dat porovnávajících různé možnosti antitrombotické terapie u těchto pacientů. Primárním cílem studie bylo retrospektivní zhodnocení počtu dnů strávených mimo jednotku intenzivní péče (ICU­‑free days), počtu dnů strávených mimo nemocnici (hospital­‑free days), krvácivých a tromboembolických komplikací u kriticky nemocných s covid-19 pneumonií, kteří dostávali vstupně vyšší dávky antikoagulační terapie buď ve formě subkutánní (s. c.) aplikace nízkomolekulárního heparinu (LMWH), nebo ve formě kontinuální intravenózní (i. v.) infuze nefrakcionovaného heparinu (UFH). Sekundárním cílem bylo porovnání jejich 30denní mortality. Typ studie: Retrospektivní kohortová studie. Typ pracoviště: Jednotka intenzivní péče (JIP) fakultní nemocnice. Materiál a metoda: Byla provedena retrospektivní analýza zdravotnické dokumentace kriticky nemocných pacientů s covid-19 asociovanou pneumonií a akutním respiračním selháním, přijatých na JIP od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2022, kteří dostávali minimálně od druhého do osmého dne vyšší dávky antikoagulační terapie buď ve formě s. c. aplikace nadroparinu, anebo i. v. infuze UFH. Výsledky: Celkově bylo do analýzy zahrnuto 153 pacientů. Medián počtu ICU­‑free days do 30. dne byl ve skupině LMWH 15 dní, ve skupině UFH 12 dní (p = 0,1932), medián počtu hospital­‑free days do 60. a 90. dne byl ve skupině LMWH 5,5 dní a ve skupině UFH 0 dní (p = 0,5511), resp. 26 dní a 23 dní (p = 0,6590). Rozdíl v zastoupení tromboembolických komplikací nebyl významný (1,96 % v LMWH skupině a 7,84 % v UFH skupině, p = 0,2732), nezávažné krvácivé komplikace byly častější v LMWH skupině (11,76 %, resp. 0,98 %, p = 0,0058). Podle modelu logistické regrese nebyl nalezen významný vliv antikoagulační terapie na 30denní mortalitu. Závěr: Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami v četnosti tromboembolických komplikací, počtu ICU­‑free days, počtu hospital­‑free days. Druh antikoagulační terapie neměl vliv na 30denní mortalitu podle modelu logistické regrese. Ve skupině LMWH byla zjištěna vyšší četnost nezávažných krvácivých komplikací, zatímco četnost závažných se nezvýšila.

Cíl studie: Cílem studie bylo vyhodnotit klinický výsledek pacientů hospitalizovaných pro onemocnění covid-19 ve dvou univerzitních nemocnicích v letech 2021–2022, definovat rizikové faktory a vyhodnotit vliv specifické léčby. Typ studie: multicentrická retrospektivní. Typ pracoviště: anesteziologicko­‑resuscitační pracoviště. Materiál a metoda: Do studie byli zařazeni dospělí pacienti hospitalizovaní pro onemocnění covid-19, u kterých byly sledovány demografické údaje, komorbidity, vakcinace, podpora ventilace a specifická farmakoterapie. Cílem studie bylo zjištění vlivu vybraných rizikových faktorů, farmakoterapie a očkování na klinický výsledek. Výsledky: Soubor tvořilo 3 835 pacientů, medián věku byl 71 let. Za hospitalizace zemřelo 523 (13,6 %) pacientů, 930 (24,3 %) zemřelo do 90 dnů. Z pacientů vyžadujících UPV nebo ECMO zemřelo 53,4 % do 90 dnů. Vyšší smrtnost vykazovali muži, ve skupině mužů starších 65 let s UPV zemřelo 64,3 % pacientů. Většina pacientů (76,2 %) nebyla proti SARS­‑CoV-2 očkována, tito nemocní tvořili 87,4 % zemřelých. Nejvýznamnějšími rizikovými faktory byla obezita, arteriální hypertenze, diabetes mellitus, ICHS a fibrilace síní, riziko narůstalo s počtem komorbidit. Se zvýšeným rizikem smrti byla spojena léčba antikoagulancii, antitrombotiky a kortikoidy. Léčba remdesivirem a casivirimabem/imdevimabem snižovala riziko smrti, terapie rekonvalescentní plazmou a kortikoidy byla spojena se zvýšenou smrtností. Závěr: Studie potvrdila ochranný vliv očkování vůči těžkému průběhu a úmrtí u hospitalizovaných nemocných s covidem-19. Analýzy prokázaly ochranný efekt očkování proti úmrtí u hospitalizovaných starších pacientů s komorbiditami, vliv očkování u mladších pacientů bez komorbidit nebyl prokázán. U pacientů s nutností UPV/ECMO je ochranný efekt neprůkazný. Hlavními rizikovými faktory byl vyšší věk, mužské pohlaví, komorbidity (nadváha, diabetes mellitus, hypertenze, ICHS).

Termínem pooperační kognitivní dysfunkce bývá označováno zhoršení mentálního výkonu pacientů v pooperačním období. Diagnostika a hodnocení kognitivních poruch v perioperačním období se dostaly do popředí zájmu v souvislosti s narůstajícím počtem geriatrických pacientů podstupujících operaci a celkovou anestezii, se snahou o jejich rychlé zotavení a zachování kvality života. Dříve se deteriorace kognitivních funkcí po operaci označovala pojmem pooperační kognitivní dysfunkce. Její definice byly nejednotné. Ve snaze sjednotit nomenklaturu byla v roce 2018 vydána nová doporučení, v kterých byla pooperační kognitivní dysfunkce nahrazena termínem perioperační neurokognitivní porucha. Dle délky trvání se dělí na preexistující neurokognitivní poruchu, pooperační delirium, opožděné neurokognitivní zotavení a pooperační neurokognitivní poruchu. Cílem advanced narrative review byl popis terminologie, identifikace rizikových faktorů, prevence a léčba perioperační neurokognitivní poruchy.

Článek podává přehled využití kurare od prostředku k lovu až po použití v medicíně jako svalového relaxancia a přehled dalších látek, které ho následovaly. Jsou uvedeny i osoby, které se do této historie významně zapsaly. Dále je popsán i vývoj antidot svalových relaxancií, objev nikotinového acetylcholinového receptoru a využití a zneužití svalových relaxancií mimo operační sály.

Cíl studie: Cílem této publikace bylo popsat výskyt maligní hypertermie (MH) v české a slovenské populaci, včetně genetických výsledků a důvodů hlášení do MH diagnostického centra. Typ studie: Retrospektivní observační kohortová studie.  Typ pracoviště: Akademické centrum maligní hypertermie Masarykovy univerzity. Materiál a metody: Zkoumáni byli všichni probandi referovaní do našeho diagnostického centra MH od roku 2002 do 2022. Každý proband byl zástupcem jedné nepříbuzné rodiny. Probandi byli vyšetřováni dle diagnostických doporučení aktuálně platných v době hlášení prostřednictvím molekulárně genetického vyšetření a svalového in vitro kontrakčního testu (IVCT). Do výsledné analýzy byli zařazeni všichni probandi s ukončenou MH diagnostikou. Výsledky: Do konce 2022 bylo zaznamenáno v souvislosti s rizikem MH celkem 303 hlášení. Bylo provedeno 236 IVCT testů, 129 negativních a 107 pozitivních. Celkem je v našem souboru 223 osob vnímavých k MH (MHS) ze 75 českých a 8 slovenských rodin. Diagnostická patogenní varianta v genu RYR1 byla nalezena pouze u 37 MHS rodin (45 %). U 87 rodin byla MH vyloučena (MHN). Závěr: Za 20 let systematické práce je evidován v naší české a slovenské populaci unikátní soubor 83 MHS rodin. I přes rutinní zpřístupnění nejmodernější diagnostiky MH více než polovina našich MHS rodin nemá potvrzen genetický podklad MH, a může profitovat z vědeckého pokroku a dalšího výzkumu.

Supraglotické pomůcky patří v současnosti do rutinní klinické praxe pro zajištění dýchacích cest u elektivních operačních výkonů, ale i k tracheální intubaci nebo oxygenaci při obtížném zajištění dýchacích cest. Dalšími indikacemi jsou použití v urgentní a intenzivní medicíně i v přednemocniční péči. Zvýšené požadavky na bezpečnost, rozšíření indikací a použití v akutních situacích vedly k vývoji nových pomůcek. Univerzální pomůcky typu Ambu AuraGain, LMA Protector nebo i­‑gel Plus umožňují použití při elektivních operacích i pro následnou fibrooptickou tracheální intubaci. Další pomůcky jako LMA Guardian byly vyvinuty ke zvýšení těsnících tlaků, zatímco Baska maska má samoregulovatelný tlak v manžetě, který by měl teoreticky snížit četnost pooperačních komplikací. LMA Gastro byla vyvinuta pro endoskopické výkony na jícnu a žaludku, iLTS a TotalTrack VLM jako speciální pomůcky pro obtížné zajištění dýchacích cest.

Lidská střevní mikrobiota je složena z bakterií, archeí, hub a virů a její složení, které je pro každého jedince specifické, je formováno mnoha faktory. Patologická nerovnováha ve složení a/nebo rozmanitosti mikroorganismů (dysbióza) je asociována s celou řadou onemocnění. Složení střevního mikrobiomu je výsledkem komplikované souhry mezi hostitelem a střevní mikroflórou. Kriticky nemocní pacienti mají snížené množství symbiotických bakterií (zejména z kmene Firmicutes a Bacteroidetes) a naopak relativní zvýšení patogenních střevních bakterií (zejména z kmene Proteobacteria). Míra střevní dysbiózy je u těchto pacientů přímo úměrná závažnosti kritického stavu. Střevní mikrobiota má vliv na permeabilitu intestinální bariéry, imunitní regulace, systémový zánět, a tím na průběh stonání kriticky nemocných. Ovlivnění složení střevních bakterií pomocí probiotik, prebiotik nebo antibiotik je dlouhodobě používanou metodou na jednotkách intenzivní péče. Extrémním zásahem do střevní mikrobioty je fekální mikrobiální transplantace (FMT) od zdravých dárců. U kriticky nemocných je FMT popsána v kazuistikách a sériích kazuistik jako účinná a bezpečná metoda v léčbě dysmikrobie u závažné a fulminantní klostridiové kolitidy, neklostridiových postantibiotických průjmů, těžkých forem idiopatických střevních zánětů či jako záchranná terapie sepse. Přes nepochybnou biologickou plauzibilitu a pozitivní efekt pozorovaný u jednotlivých pacientů nelze FMT u této vysoce rizikové populace stále doporučit jako rutinní postup, neboť kvalitní prospektivní kontrolované klinické studie úplně chybí. V článku jsou shrnuty směry možného dalšího výzkumu, indikací a provedení metody FMT v rámci prospektivních randomizovaných studií u kriticky nemocných.

Nedostatek vhodných orgánů představuje celosvětový problém pro transplantační medicínu. Dárci s prokázanou smrtí mozku (donor after brain death) reprezentují ve vyspělých zemích i České republice nejčastější skupinu dárců orgánů. Po smrti mozku často dochází k rozvoji orgánové dysfunkce, která může vést k poškození orgánů a ovlivnit jejich viabilitu pro úspěšnou transplantaci. Extrakorporální membránová oxygenace představuje účinnou možnost zajištění orgánové perfuze okysličenou krví při selhání obvyklých postupů. Článek popisuje klinický průběh 36letého dárce s prokázanou smrtí mozku, který byl napojen na venovenózní ECMO s cílem překlenutí průvodní těžké hypoxemie jako přemosťující techniku k multiorgánovému odběru. V článku je diskutována odborná, právní a etická problematika s vymezením možností a podmínek, za kterých lze tento postup využít.

Cíle studie: Posoudit a dvoufázově ověřit efektivitu originálního nástroje ARS pro plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním v klinické praxi, zjistit, zda existují rozdíly mezi experty a lékaři v posuzování nástroje, a určit, ve které oblasti je nástroj hodnocen jako nejvíce užitečný a prospěšný. Typ studie: Průzkum; deskriptivní a korelační studie. Typ pracoviště: Oddělení anesteziologie, resuscitace, intenzivní péče, neurologie, interní medicíny a infekční oddělení fakultních a okresních nemocnic. Materiál a metoda: Soubor zahrnoval 10 expertů s rozsáhlými klinickými zkušenostmi a 20 lékařů z klinické praxe, kteří použili nástroj ARS a vyplnili evaluační dotazník hodnotící kritéria tohoto nástroje. Data byla analyzována pomocí deskriptivní analýzy, analýzy hlavních komponent, korelační analýzy a t­‑testů. Výsledky: Pro naprostou většinu lékařů i expertů byl ARS časově nenáročný a srozumitelný, v souhrnných kritériích snížení kognitivní zátěže a usnadnění komunikace však experti hodnotili nástroj významně pozitivněji než lékaři testující nástroj v praxi (Cohenovo d = 1,70 a 1,14, p < 0,01). Lékaři s kratší délkou klinické praxe hodnotili ARS jako více nápomocný pro redukci kognitivní zátěže, tento vztah však nebyl významný (Spearmanovo ρ = -0,37, p = 0,13). Celkově vyšší hodnocení nástroje ARS v tomto ohledu převažovalo mezi lékaři z oddělení, na kterých ještě nemají zavedené postupy rozhodování o péči v závěru života (d = 1,86, p < 0,001). Závěr: Nástroj ARS byl hodnocen experty i lékaři se zkušeností v klinické praxi jako srozumitelný, časově nenáročný a v řadě ohledů užitečný. Jeho využívání může zkvalitnit proces plánování budoucí péče u pacientů s pokročilým závažným onemocněním.

Monitorování počítačem zpracovaného EEG (pEEG) se v současnosti používá ve čtyřech indikacích. Přínos byl prokázán u zkrácení dob probouzení a zotavení a ke snížení rizika nechtěné bdělosti v průběhu anestezie technikou TIVA, kdežto v indikacích prevence příliš hluboké anestezie a personalizace vedení anestezie je prozatím sporný. Intuitivně se zdá, že personalizované vedení anestezie s využitím údajů nejenom z pEEG, ale i z dalších základních monitorů by výsledky zlepšit mohlo. Příslušné studie ještě probíhají. Pro personalizaci anestezie jsou vhodné právě spektrogramy, které se získávají Fourierovou transformací syrové EEG křivky. Ve spektrogramech jsou mezi jednotlivými anestetiky výrazné rozdíly, které jsou podmíněny různým mechanismem účinků a různým ovlivněním neuronových okruhů v mozku. Užitečné jsou rovněž parametry jako mediánová frekvence a frekvence spektrálního okraje (Spectral Edge Frequency). Spektrogramy zobrazují monitory, které jsou v ČR již běžně dostupné, jako SedLine Sedation Monitor, Conox či přístroje BIS novější generace. K titraci antinocicepce v anestezii lze využít nejen pEEG, ale i další parametry ze základního monitorování, jako jsou compliance dýchacího systému, rozdíl mezi vdechovanou a vydechovanou koncentrací kyslíku, Surgical Plethysmography Index z pulzní oxymetrie. Změny EEG při stárnutí a využití spektrogramů v úvodu, při vedení a probouzení z anestezie budou předmětem třetí části tohoto souboru článků.

Cíl studie: Paliativní péče v závěru života je nezbytnou součástí komplexního přístupu k pacientům na jednotkách intenzivní péče (ICU, Intensive Care Unit). Cílem průzkumu bylo identifikovat subjektivní popis a praxi péče v závěru života na ICU v České republice. Typ studie: průřezová, dotazníková studie Materiál a metodika: Respondenty byli zdravotničtí pracovníci (lékař, sestra) s profesní praxí na ICU během pandemie COVID-19 (Coronavirus Disease 2019). Elektronický dotazník (40 položek) byl distribuován prostřednictvím odborných společností ČR zdravotníkům, kteří byli přímo zapojeni do péče o pacienty s COVIDEM-19. Vyhodnocení dat bylo provedeno pomocí deskriptivní statistické analýzy. Výsledky: Analyzováno bylo 313 vyplněných dotazníků. Respondenti uvedli až 15 různých pojmů pro označení péče v závěru života, nejčastěji byl uveden pojem paliativní péče (75,1 %, n = 235). U podpůrné terapie byla nejčastěji uvedena úprava dle potřeb pacienta, a to zejména navýšení sedativ. Naopak paušálně bylo uvedeno vysazení nejčastěji parenterální (35,8 %, n = 112) a enterální (17,3 %, n = 54) výživy. V rámci managementu orgánové podpory bylo uvedeno ukončení eliminačních metod (69,7 %, n = 218) a katecholaminů (60,4 %, n = 189). Nejméně se ukončovala umělá plicní ventilace (24,6 %, n = 77), zajištění dýchacích cest endotracheální kanylou (11,5 %,n = 36) a tracheostomickou kanylou (2,9 %, n = 9). Další vzdělávání v paliativní péči by uvítala většina dotazovaných. Závěr: Paliativní péče v závěru života je zásadním tématem nejen během pandemie COVID-19. Používaná terminologie v ČR i samotná praxe se mohou významně lišit. Pro vzdělávání a výzkum vedoucí ke sjednocení postupů na ICU je tak stále významný prostor.

V současné době se klade stále větší důraz na to, aby vědec nejen publikoval, ale hlavně na to, aby byl citován. Svět akademického výzkumu a publikací je v posledních letech napaden nekvalitními a komerčními časopisy, které napodobují seriózní recenzované vědecké časopisy. Tyto časopisy často parazitují na jménech prestižních odborných časopisů a uvádějí, že mají vysoký impakt faktor. Cílem práce je představit, co to je impakt faktor a jak ho lze ověřit, aby publikující autor neodeslal článek do časopisu, do kterého nechtěl.

Po desítkách let používání spotřeba suxamethonia zjevně klesá. Anesteziologové - nejen oni - se s tímto farmakem časem naučili pracovat. Vnímají jeho kontraindikace, nikoliv nevýznamné vedlejší účinky a stále upřednostňují jeho užití tam, kde předpokládáný benefit převažuje nad možnými riziky. Dostupná data ukazují, že suxamethonium je stále užíváno, byť se okruh jeho indikací zúžil. Stále je významně používáno při bleskovém úvodu do anestezie či nutnosti rychle zajistit dýchací cesty, v ORL a stomatochirurgii, při léčbě elektrošoky, při zvládání některých komplikací během anestezie. Jako u všech myorelaxancií je pro bezpečnost nemocných nutné objektivně zhodnotit odeznění jeho účinku, zvláště když antidotum neexistuje. Námitka, že se jedná o depolarizační blokádu neobstojí. Metody ke sledování jejího odeznění jsou v praxi použitelné a technické prostředky pro tento účel existují a jsou dostupné.