Obtížné dýchací cesty - prubířský kámen kvalityanesteziologické péče

Anest. intenziv. Med. 2004;15(4):186-190

Obtížné dýchací cesty - prubířský kámen kvalityanesteziologické péčeČlánky

K. Škarvan: Department Anaesthesie, Kantonsspital Basel

Anesteziologové se v praxi příležitostně setkávají s obtížemi při zajišťování průchodnosti dýchacích cest. Tyto obtíže jsoubuď čekané, nebo nečekané a zahrnují obtížnou laryngoskopii, obtížnou nebo neúspěšnou intubaci a situaci nemožnéintubace a nemožné ventilace. Nesprávný anesteziologický postup v těchto situacích ohrožuje pacienty závažnými komplikacemi,hypoxemickým poškozením mozku nebo i smrtí. V zájmu snížení tohoto rizika musí anesteziologové ovládatsměrnice a algoritmy pro management obtížných dýchacích cest a být schopni je v případě potřeby účinně aplikovat.Teoretické znalosti a praktické schopnosti si anesteziologové osvojují a obnovují jednak nácvikem na modelech nebosimulátorech, jednak v denní praktické činnosti. Současný management obtížných dýchacích cest se zakládá primárně napoužití elastických zaváděcích katétrů, laryngeálních masek, fibrooptické bronchoskopie a koniotomie. V poslední doběbyla vyvinuta celá řada nových ventilačních a intubačních pomůcek, ale jejich užitečnost dosud nebyla jednoznačněpotvrzena. Důsledná aplikace algoritmů je snazší, jestliže jsou přizpůsobeny materiálním a personálním možnostema zvyklostem jednotlivých pracovišt'.V praxi současné anestezie by už nemělo být místo pro poškození pacientů v důsledkujejich obtížných dýchacích cest.

Klíčová slova: algoritmus; obtížné dýchací cesty; fibrooptická intubace; laryngealní maska

Difficult Airways: a Touchestone of Quality of Anaesthesia Care

Anaesthetists occasionally encounter difficulties in securing the airways in their practice. These difficulties are eitheranticipated or unanticipated and include difficult laryngoscopy, difficult or failed intubation and "can't intubate, can'tventilate situation". A wrong and inapt management of difficult airways puts the patients at risk of serious morbidity,hypoxaemic brain damage and death. In order to decrease the risk, anaesthetists must know the guidelines and algorithmsfor difficult airway management and must be able to apply them as needed. Anaesthetists acquire and refresh theirknowledge and practical skills both by training on manikins and simulators and on patients in daily practice of anaesthesia.The proper management of difficult airway is primarily based on the use of elastic bougie, laryngeal masks, fibreopticbronchoscopy and cricothyreoidectomy. Many novel ventilation and intubation tools have been developed but the proof oftheir utility is still to come. The published algorithms should be modified according to local skills and resources to facilitatetheir application. Today, there is no place for morbidity and mortality in relation to difficult airways.