204 | ZAJÍMAVOSTI Z LITERATURY / HIGHLIGHTS FROM THE LITERATURE ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2026;37(3):201-209 / www.aimjournal.cz Souvislost mezi injikovaným objemem a úspěšností epidurální krevní záplaty na postpunkční bolest hlavy v porodnické populaci Berger AA, Armstrong SL, Li Y, Hess PE. Association Between Injected Volume and Epidural Blood Patch Success on Obstetric Post-Dural-Puncture Headache: A Retrospective Cohort Study. Anesth Analg. 2026;143(2):236-244. doi: 10.1213/ANE.0000000000007982. Autoři studie z Harvardu (Beth Israel Deaconess Medical Center, USA) injikují při léčbě postpunkční bolesti hlavy (PDPH) u porodnických pacientek krev do epidurálního prostoru tak dlouho, dokud pacientka necítí trvalý tlak v zádech. V retrospektivní kohortové studii proto zkoumali, zda objem autologní krve aplikovaný při epidurální krevní záplatě (Epidural Blood Patch, EBP) ovlivňuje úspěšnost tohoto výkonu v porodnické populaci. Během desetiletého období hodnotili 317 pacientek po EBP. Když vyloučili pacientky s EBP po subarachnoidální anestezii, zůstalo jich pro analýzu 285. Opakovanou EBP potřebovalo 65 (22,8 %) pacientek. Medián aplikovaného objemu u nich byl 28 ml (IQR 22–32 ml). Zvyšující se objem byl v mnohoproměnné analýze nezávisle spojen s klesající pravděpodobností nutnosti druhé EBP (OR 0,96 na každý další 1 ml; p = 0,028); byl tak patrný vztah mezi dávkou a účinkem. S vyšší úspěšností EBP byl spojen i kratší interval mezi diagnózou PDPH a provedením EBP. U 226 pacientek, které byly po EBP dostatečně sledovány, došlo po první EBP k úplnému vymizení bolesti hlavy v 52,2 % případů, přičemž objem ≥ 30 ml byl oproti objemu < 30 ml spojen s téměř dvojnásobnou šancí na úplné odeznění obtíží (OR 1,85; 95% CI 1,01–3,47; p = 0,049). Studie tedy naznačuje, že tradičně uváděných 20 ml nemusí představovat optimální objem pro úspěšnost EBP a že při dobré toleranci může být výhodné pokračovat v aplikaci až přibližně k 30 ml. Kvůli retrospektivnímu a observačnímu charakteru studie je však nutné velikost požadovaného objemu krve dříve ověřit prospektivní studií. Souvislost mezi rychlostí clearance laktátu a 28denní mortalitou u pacientů se sepsí: retrospektivní kohortová studie a zkoumání optimální rychlosti clearance jako cílového ukazatele resuscitace Liu T, Wang M. Association between lactate clearance rate and 28-day mortality in patients with sepsis: a retrospective cohort study and exploration of an optimal lactate clearance as an endpoint of resuscitation. Can J Anesth/J Can Anesth. 2026;73(6):534-542. doi: 10.1007/s12630-026-03146-y. Autoři retrospektivně zkoumali vztah mezi rychlostí clearance laktátu za hodinu (LCR·h-1) a 28denní mortalitou u pacientů se sepsí a koncentrací laktátu ≥ 2 mmol·l-1 během prvních 24 hodin pobytu na JIP. Do studie zařadili z databází MIMIC‑IV a eICU 13 586 pacientů, z nichž 3 313 (24,4 %) do 28 dnů zemřelo. Vyšší rychlost clearance byla podle očekávání nezávisle spojena s nižší mortalitou (OR 0,03; 95% CI 0,01–0,09; p < 0,001). Tento vztah však nebyl lineární, neboť mortalita s rostoucí rychlostí clearance nejprve prudce klesala, přibližně od hodnoty LCR·h-1 = 0,11 (tj. asi 11 % za hodinu) se další přínos jejího zvyšování snižoval a křivka dosahovala plató. To bylo patrné u pacientů s nejvyšší koncentrací laktátu ≤ 4 mmol·l-1 i s nejvyšší koncentrací > 4 mmol·l-1. Výsledky tedy naznačují, že clearance laktátu přibližně 11 % za hodinu může být u septických pacientů klinicky užitečným orientačním cílem resuscitace, přičemž vyšší rychlost již nemusí přinášet úměrné další snížení mortality. Clearance laktátu u pacientů se septickým šokem: identifikace bodu snižujícího se přínosu (doprovodný úvodník) Chahinian K, Tillmann BW. Lactate clearance in patients with septic shock: identifying the point of diminishing returns. Can J Anesth/J Can Anesth. 2026;73(6):513-518. doi: 10.1007/s12630-026-03145-z. Autoři úvodníku upozorňují, že hyperlaktatemie není pouze důsledkem tkáňové hypoperfuze, ale mohou k ní přispívat další faktory, jako adrenergní stimulace, akcelerovaná aerobní glykolýza, porušená funkce mitochondrií nebo také snížená clearance laktátu, zejména v játrech. Přetrvávající zvýšení laktátu proto automaticky neznamená přetrvávající hypovolemii či nedostatečnou perfuzi, a proto není samo o sobě indikací k podání dalších tekutin. Kinetika laktátu je bifázická, jak zdůrazňují Castro et al. (viz níže). V časné fázi septického šoku závisí pokles laktátu spíše na obnovení perfuze, později (> 12 hod.) může přetrvávající hyperlaktatemie odrážet jiné mechanismy, především porušenou buněčnou respiraci, aktivaci imunity a metabolické přeprogramování. Přechod do pozdější metabolické fáze mohou pomoci zjistit budoucí nové biomarkery, jako laktylace histonů i nehistonových proteinů aj. Chahinian a Tillmann proto varují před tím, aby se z hodnoty poklesu nejméně o 11 % za hodinu nestal nový rigidní cíl resuscitace, zejména jako podnět k nadměrnému podávání tekutin. Jde spíše o další argument pro individualizovanou, fyziologicky řízenou resuscitaci, při níž je trend laktátu pouze jedním z několika ukazatelů. Co by měl každý intenzivista vědět o bifázické kinetice laktátu v septickém šoku Castro R, Hernández G, Kattan E, Bakker J. What every intensivist should know about the biphasic kinetics of lactate in septic shock. Journal of Critical Care 2026;91:155286. doi: 10.1016/j.jcrc.2025.155286. 7 8
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=