NEKROLOG / OBITUARY Krátká vzpomínka na docenta Ehlera 200 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2026;37(3):200 / www.aimjournal.cz Krátká vzpomínka na docenta Ehlera 16. října uplyne půl roku od úmrtí doc. MUDr. Zdeňka Ehlera, CSc., emeritního přednosty Kliniky anesteziologie a resuscitace (KAR, nyní KARIM) 1. LF a VFN v Praze. Odešla s ním jedna etapa rozvoje této nemocnice i celého oboru anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Narodil se 22. 1. 1937 v Olomouci, nicméně mládí prožil na jižní Moravě ve Znojmě, kde navštěvoval i střední školu. Z této doby mu zůstalo množství přátel, se kterými se stýkal až do pokročilého věku. Po ukončení studia medicíny se stal ústavním anesteziologem v nemocnici Rakovník, roku 1969 pak sekundářem na ARO FN I (nyní VFN) v Praze. Tím byla předurčena jeho profesní kariéra – anesteziologii a intenzivní péči zůstal věrný celý život. A nejen to, pod vedením doc. Hodera pomáhal tomuto mladému oboru, aby se etabloval jako samostatná, široce pojatá specializace. Rok 1969 byl přelomem i v jeho osobním životě, kdy se oženil s Věrou Schneiderovou, po jejímž boku prožil celý život a s níž vychoval syna Tomáše a dceru Šárku. V 70. letech se stal vedoucím na nově otevřené lůžkové resuscitační stanici, po přerodu ARO na Kliniku anesteziologie a resuscitace zástupcem přednosty této kliniky a v roce 1990 jejím přednostou. Ve funkci setrval do roku 2002, kdy odešel do penze. V té době již FN I a FN II splynuly v jednu Všeobecnou fakultní nemocnici (VFN) a stejně tak ARO FN II splynulo s KAR FN I v jednu kliniku – KAR (nyní KARIM) VFN. Provedl kliniku elegantně tímto turbulentním obdobím, podobně jako přispěl spolu s dalšími kolegy k intenzivní péči o prezidenta Václava Havla během pooperačního období na III. CHK VFN. Pro zúčastněné spolupracovníky představoval díky svému každodennímu pečlivému dohledu jistotu v jinak emocionálně velmi vypjaté situaci. Doc. Ehler byl typickým anesteziologem‑intenzivistou své doby v tom nejlepším slova smyslu, se širokým přesahem znalostí prakticky do všech medicínských oborů. V době omezených instrumentálních metod se po právu spoléhal především na pečlivé klinické vyšetření a logický úsudek, což jsou koneckonců atributy dodnes platné. Mezi jeho oblíbená témata patřila např. kardioanestezie a hrudní chirurgie, v intenzivní péči pak poruchy vědomí, vnitřního prostředí a minerálové dysbalance. Byl též vynikajícím pedagogem, kromě výuky mediků a atestantů se věnoval vzdělávání anesteziologických sester, z nichž některé na něj stále s úctou vzpomínají. Ne nadarmo bylo jednou z jeho priorit zvýšení pravomocí SZP, který právem považoval za integrální součást týmu. Publikoval v řadě periodik, je autorem a přispěvatelem četných monografií – jmenujme např. Základy resuscitace, Kompendium neodkladné péče či Akutní stavy v souvislosti s těhotenstvím. Byl nositelem četných ocenění za odbornou činnost a účastníkem řady mezinárodních kongresů. Na domácí půdě se mj. zasloužil o zavedení Hoderova dne jakožto pravidelného každoročního sympozia. Byl velmi empatický, zajímal se o problémy svých spolupracovníků, spory se snažil nejprve řešit vysvětlením a domluvou. Co však neodpouštěl, byla lež, podvádění a hrubé chování. K tomu se váže jedno jeho životní krédo: „Kdo lže, musí si hodně pamatovat.“ Mezi jeho záliby patřilo cestování autem, lyžování a chalupaření, po odchodu do penze pak péče o vnoučata, na která byl právem hrdý. Rád se vracel do kraje svého mládí v okolí Znojma, kam též nezištně pořádal zájezdy pro své kolegy. To byla jeho „civilní“ tvář, ke které snad patří dodat jeho další krédo: „Kdo v rozumné míře dobré víno pije, stává se moudrým.“ Nechť odpočívá v pokoji… MUDr. Josef Závada, CSc. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 1. LF UK a VFN v Praze
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=