PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY / REVIEW ARTICLES Antigeny buněčné stěny hub – úskalí jejich interpretace | 95 / Anest intenziv Med. 2026;37(2):94-100 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz nepotvrdila diagnostický přínos stanovení beta‑D-glukanu v broncho ‑alveolární laváži [4, 5] nebo likvoru [6]. Absence průkazu BDG v ascitu může napomoci k vyloučení intra‑abdominální kandidózy při vysoké negativně‑prediktivní schopnosti testu [7]. Z dostupných dat vyplývá, že vyšší prahové hodnoty a opakované stanovení antigenu významně zvyšují spolehlivost testu [8, 9]. Dynamika beta‑D-glukanu navíc může sloužit jako ukazatel responze na léčbu [10]. Beta‑D-glukan a jeho přínos u jednotlivých mykotických infekcí Pohled na data zkoumající charakteristiky beta‑D-glukanu u invazivních mykotických infekcí bez další specifikace fungálního patogenu ukazuje souhrnnou senzitivitu 27–100 % a specificitu 0–100 % [11]. Příčin této heterogenity je celá řada, od různých typů diagnostických testů a zvolených cut‑off, přes významné rozdíly ve zkoumaných populacích až po problémy s jednoznačnou definicí invazivní mykotické infekce jako takové. White et al. v metaanalýze 19 pečlivě selektovaných studií s nízkým rizikem zkreslení pozorovali u rizikových pacientů senzitivitu 80 % (95% CI 74–89) a specificitu 63 % (95% CI 64–88) [12]. Podobně jako další metaanalýzy naznačuje tato práce jednoznačný trend – BDG není testem, který by přesně a spolehlivě diagnostikoval IFI v široké populaci pacientů, ale u selektovaných rizikových jedinců má zásadně vyšší přínos, což dále ovlivňuje konkrétní etiologické agens zodpovědné za oportunní infekci. Kvasinky typicky syntetizují velká množství beta‑D-glukanu. Studie zkoumající stanovení BDG u invazivní kandidózy ukazují opět variabilní hodnoty senzitivity a specificity. Jakkoliv optimisticky vyznívá nejnovější meta‑analýza se senzitivitou 73 % (95% CI 66–80 %) a specificitou 80 % (95% CI 74–87 %), zůstává pohledem Bayesovské statistiky pozitivní prediktivní hodnota při nízké předtestové pravděpodobnosti nízká [13, 14]. Multicentrická, randomizovaná studie CandiSep z roku 2022, ve které Bloos et al. zkoumal efektivitu beta‑D-glukanem řízené antimykotické léčby u pacientů se sepsí a vysokým rizikem invazivní kandidózy, neprokázala jednoznačný benefit z jeho stanovení. V kontrolní skupině byla sice antimykotika podávána později (4,4 dne versus 1,1 dne ve skupině řízené BDG) a menšímu počtu pacientů (27,5 % versus 57,6 %), ale procento jedinců s definitivně prokázanou invazivní kandidózou se mezi skupinami nelišilo a časnější léčba neměla dopad na mortalitu [15]. Výsledky této studie se pak odráží i v nových evropských doporučeních, která nepovažují izolované stanovení beta‑D-glukanu v séru za diagnostické a důrazně nabádají používat ho pouze ve spojení s klinickým obrazem a dalšími vyšetřovacími metodami [16]. Také pracovní skupina Evropské společnosti intenzivní medicíny pro léčbu invazivní kandidózy se k BDG staví rezervovaně a navrhuje navýšení cut‑off hodnoty testu nebo alespoň dva pozitivní výsledky za sebou k potvrzení kvasinkové invaze [17]. Naopak některé pozitivní signály podporují využití beta ‑D-glukanu jako nástroje antimykotického stewardshipu. Zejména opakovaný negativní výsledek BDG umožňuje časně de‑eskalovat antimykotickou léčbu [18]. Vzhledem k výsledkům studií, které ukazují, že až u poloviny kriticky nemocných jsou antimykotika předepisována nadbytečně a protrahovaně, je tato role v kontextu rostoucí rezistence k antimykotikům zásadní [19]. Přestože buněčná stěna Aspergillus spp. obecně obsahuje vysoká kvanta beta‑D-glukanu, přinášejí data zkoumající jeho přínos v diagnostice invazivní aspergilózy konfliktní výsledky. Zatímco některé práce poukazují na superioritu galaktomananu [20], jiné prokazují přesný opak [21] nebo nepozorují žádný větší rozdíl mezi oběma metodami [22]. Reálnou situaci možná nejlépe ilustruje metaanalýza z roku 2024, ve které jsou při vysoké předtestové pravděpodobnosti invazivní aspergilózy galaktomanan i beta‑D-glukan srovnatelné a jsou spolehlivé zejména v okamžiku, kdy jsou interpretovány v kombinaci [23]. Pneumocystová pneumonie je v současnosti stále častěji diagnostikována u HIV negativní populace, zejména hemato‑onkologických pacientů a jedinců užívajících vyšší dávky kortikoidů [24]. Životní cyklus pneumocysty obsahuje několik stadií. Trofická forma rostoucí ve formě pseudohyf beta‑D-glukan prakticky netvoří. Teprve v průběhu pohlavního dělení dochází při vzniku cystické formy (které ale nutně neodpovídá makroskopickému obrazu plicních cyst) k uvolňování BDG [25]. Studie zkoumající využití beta‑D-glukanu v diagnostice pneumocystové pneumonie obecně ukazují dobrou výtěžnost testu, a to i při porovnání s molekulárně‑genetickým vyšetřením [26]. Postavení tohoto ukazatele v diagnostickém procesu pneumocystové pneumonie podtrhuje i metaanalýza, ve které Prosty et al. prokázali senzitivitu 83,5 % (95% CI 72,8–90,6 %) a specificitu 75,5 % (95% CI 66–83 %) [27]. Přičemž zejména extrémně vysoké hodnoty mají vysokou specificitu a pozitivně prediktivní hodnotu. Navíc kromě samotné diagnostiky může mít stanovení dynamiky beta‑D-glukanu roli v monitoraci aktivity onemocnění a účinnosti léčby. Jeho hladiny totiž korelují s plicní náloží této oportunní mykózy [28]. Tento fakt ale může být teoretickou příčinou nižší senzitivity u pacientů s non‑HIV pneumocystovou pneumonií, u kterých byly pozorovány menší plicní nálože pneumocysty v porovnání s HIV pozitivními pacienty [29]. Negativní výsledek BDG tak sám o sobě automaticky nevylučuje možnosti pneumocystové pneumonie, ale ve správném klinickém kontextu ji činí vysoce nepravděpodobnou [30]. Příčiny nepřesnosti beta‑D-glukanu Hodnocení fungálních antigenů je zatíženo velkou mírou nepřesnosti. Rozmanitost faktorů spojovaných různými autory s falešně pozitivním či negativním výsledkem reflektuje komplexnost pacientů, u kterých tyto markery nejčastěji stanovujeme. Falešnou negativitu může způsobovat fakt, že v rámci jednoho rodu některé mikromycety produkují menší množství beta‑D-glukanu než jiné. Například non‑albicans kmeny ho mají ve své buněčné stěně podstatně méně než Candida albicans. U Candida auris a Candida parapsilosis jsou opakovaně pozorovány nižší kvantity BDG v séru, a tedy i vyšší riziko falešné negativity [31]. Také hluboce uložené infekce typu intra‑abdominální kandidózy mohou způsobovat jen přechodnou antigenemii. Navíc již bylo zmíněno, že široká paleta významných fungálních patogenů nemusí BDG produkovat vůbec. Naopak falešnou pozitivitu může zřejmě způsobit i masivní kolonizace houbami. Někteří autoři upozorňují, že jednorázové stanovení beta‑D-glukanu nedokáže spolehlivě odlišit vysoký stupeň kolonizace Candidou od invazivní kandidózy [32].
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=