BETA-BLOKÁTORY V INTENZIVNÍ A URGENTNÍ MEDICÍNĚ: UPDATE 2025 | 5 / Anest intenziv Med. 2025;36(Supl. A) / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz 3. Jaký vliv má použití BB na vazopresory, např. noradrenalin? Při použití ve vhodnou dobu (tj. pokud přetrvávající tachykardie přetrvává navzdory tekutinové resuscitaci a kontrole bolesti) může podání BB vést ke snížení dávky vazopresorů bez vyšší potřeby inotropní podpory. 4. Jsou plicní onemocnění, jako je např. chronická obstrukční choroba plic nebo astma, absolutní kontraindikací podání BB u kriticky nemocných pacientů? Nejsou, jakkoliv je nutná opatrnost s ohledem na možné zhoršení plicních funkcí. Preferovány jsou tzv. kardioselektivní BB. Klinická farmakologie beta‑blokátorů BB jsou skupinou farmak, která působí jako antagonisté beta‑adrenergních receptorů. Tyto léky hrají klíčovou roli v léčbě různých chronických i akutních kardiovaskulárních onemocnění. Mechanismus účinku BB kompetitivně inhibují vazbu katecholaminů a sympatomimetik na beta‑adrenergní receptory. Tyto receptory se dělí na tři hlavní typy: 1. Beta1 receptory: Nacházejí se především v srdci, ledvinách a v očích. Blokáda těchto receptorů má negativně chronotropní efekt, negativně inotropní efekt, snižuje krevní tlak, snižuje produkci reninu v ledvinách a snižuje nitrooční tlak. 2. Beta2 receptory: Jsou přítomné v hladké svalovině cév, dýchacích cest, gastrointestinálního traktu, dělohy, v pankreatu a v játrech. Jejich blokáda vede k bronchokonstrikci, vazokonstrikci, k inhibici glykogenolýzy a ke zvýšení děložních kontrakcí. 3. Beta3 receptory: Vyskytují se především v tukové tkáni a v močovém měchýři. Jejich blokáda indukuje lipolýzu a snižuje frekvenci močení. Klinický význam lipolýzy je však zanedbatelný. Klasifikace beta‑blokátorů BB je možné klasifikovat podle selektivity jejich vazby na beta1 a beta2 receptory, podle parciální agonistické aktivity (vnitřní sympatomimetická aktivita, ISA) a podle přítomnosti vazodilatačního účinku. Zástupci jednotlivých klasifikačních kategorií jsou shrnuti v tabulce 1. Neselektivní BB účinkují na beta1 a beta2 receptory současně, zatímco kardioselektivní BB působí převážně na beta1 receptory. Selektivita není kategorická vlastnost, ale každý BB má různý poměr selektivity, resp. neselektivity a žádný BB není absolutně kardioselektivní. Mezi BB s nejvyšší beta1 selektivitou patří především bisoprolol, nebivolol a v akutní medicíně používaný esmolol a landiolol. Působení na beta2 receptory je spojeno s výskytem nežádoucích účinků, především se vznikem bronchospasmu. Neselektivní BB bývají označované jako BB 1. generace, zatímco kardioselektivní jako BB 2. generace. BB s vnitřní sympatomimetickou aktivitou mají parciální agonistickou aktivitu. Zmírňují tak negativně chronotropní a bronchokonstrikční efekt BB. Tato zdánlivá výhoda však reálně nepřináší žádný doprovodný pozitivní efekt a z hlediska urgentní a intenzivní medicíny se obecně jeví efektivnější a bezpečnější mít k dispozici látku s jedním dominantním účinkem s možností přesného dávkování. Vazodilatační účinek BB je aditivním účinkem zejména v léčbě hypertenze a srdečního selhávání. Je zprostředkovaný různým mechanismem, a to alfa1 blokádou (karvedilol a labetalol), alfa2 blokádou a beta2 agonistickým účinkem (celiprolol) a stimulací produkce oxidu dusnatého (nebivolol). BB s tímto účinkem bývají označovány jako BB 3. generace. Farmakokinetika Jednotlivé BB mají mírné odlišnosti v absorpci, metabolismu i v eliminaci. Z hlediska farmakokinetiky je nejzásadnější rozdělení BB na lipofilní a hydrofilní. Pro lipofilní BB je typické, že: pronikají hematoencefalickou bariérou do centrálního nervového systému, eliminují se především játry, rychleji se vstřebávají v gastrointestinálním traktu, metabolizují se prostřednictvím cytochromu CYP450. Důsledky těchto farmakokinetických charakteristik jsou, že vyvolávají centrální nežádoucí účinky, jako jsou únava, deprese a nespavost. Mají nízkou biologickou dostupnost vzhledem k vysokému odbourávání při prvním průtoku játry a mohou se kumulovat při hepatální dysfunkci a při interakci prostřednictvím cytochromu CYP450. Pro hydrofilní BB je naopak typické, že: nepronikají hematoencefalickou bariérou do centrálního nervového systému, vylučují se dominantně ledvinami a lze je dialyzovat, mají delší biologický poločas (kromě esmololu s velmi krátkým a landiololu s ultrakrátkým poločasem). Hydrofilní vlastnosti jsou považovány za příznivější pro použití v běžné i akutní medicíně. Je ale potřeba počítat s jejich kumulací v případě poškození funkce ledvin. Některé BB jsou smíšené a stojí na pomezí obou skupin. Tabulka 2 shrnuje příklady BB v jednotlivých skupinách. Tab. 1. Klasifikace beta-blokátorů podle typu účinku Skupina Léčivo Neselektivní beta-blokátory bez ISA propranolol, metipranol, sotalol Neselektivní beta-blokátory s ISA pindolol, bopindolol, acebutolol, celiprolol Kardioselektivní beta-blokátory bez ISA atenolol, metoprolol, betaxolol, bisoprolol, esmolol, landiolol Kardioselektivní beta-blokátory s ISA acebutol Beta-blokátory s vazodilatačním účinkem karvedilol, labetalol, celiprolol, nebivolol Tab. 2. Příklady beta-blokátorů podle lipofility Skupina Léčivo Lipofilní beta-blokátory propranolol, acebutolol, metoprolol, nebivolol, karvedilol, betaxolol Hydrofilní beta-blokátory atenolol, sotalol, labetalol, esmolol, landiolol Smíšené beta-blokátory bisoprolol, celiprolol
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=