ZAJÍMAVOSTI Z LITERATURY / HIGHLIGHTS FROM THE LITERATURE | 59 / Anest intenziv Med. 2025;36(1):55-61 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz bylo naživu 85 pacientů (12 %) ve skupině s intraoseálním přístupem a 75 pacientů (10 %) ve skupině s intravenózním přístupem (poměr rizik 1,16; 95% CI, 0,87–1,56). Příznivého neurologického výsledku dosáhlo 67 pacientů (9 %) v intraoseální skupině a 59 pacientů (8 %) ve skupině s intravenózním přístupem (poměr rizik 1,16; 95% CI, 0,83–1,62). Předem definované nežádoucí účinky byly vzácné. Závěr: Mezi intraoseálním a intravenózním cévním přístupem u dospělých pacientů s mimonemocniční zástavou srdce nebyl zjištěn významný rozdíl v dosažení návratu spontánního oběhu. 9 Randomizovaná studie způsobu podání léků při mimonemocniční zástavě srdce Couper K, Ji C, Deakin CD, Fothergill RT, Nolan JP, Long JB, et al; PARAMEDIC-3 Collaborators. A Randomized Trial of Drug Route in Out‑of‑Hospital Cardiac Arrest. N Engl J Med. 2025 Jan 23;392(4):336-348. doi: 10.1056/NEJMoa2407780. Epub 2024 Oct 31. PMID: 39480216; PMCID: PMC7616768. Cílem této randomizované studie bylo porovnat účinnost různých způsobů cévního přístupu pro podání léků při mimonemocniční zástavě srdce. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti, u nichž bylo nutné zajistit cévní přístup pro podání léků. Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou skupin – jedné skupině byl lék podán intraoseálně a druhé skupině intravenózně. Primárním sledovaným parametrem byla míra přežití po 30 dnech. Mezi klíčové sekundární parametry patřilo dosažení návratu spontánního oběhu a příznivý neurologický výsledek při propuštění z nemocnice (definovaný jako skóre ≤ 3 na modifikované Rankinově škále). Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 6082 pacientů: 3 040 do intraoseální skupiny a 3 042 do intravenózní skupiny. Po 30 dnech bylo naživu 137 z 3 030 pacientů (4,5 %) ve skupině s intraoseálním přístupem a 155 z 3034 pacientů (5,1 %) ve skupině s intravenózním přístupem (upravený OR 0,94; 95% CI, 0,68–1,32; p = 0,74). Při propuštění z nemocnice byl příznivý neurologický výsledek zaznamenán u 80 z 2 994 pacientů (2,7 %) v intraoseální skupině a u 85 z 2 986 pacientů (2,8 %) v intravenózní skupině (upravený OR 0,91; 95% CI, 0,57–1,47). Návrat spontánního oběhu během resuscitace byl dosažen u 1 092 z 3 031 pacientů (36,0 %) v intraoseální skupině a u 1 186 z 3 035 pacientů (39,1 %) v intravenózní skupině (upravený OR 0,86; 95% CI, 0,76–0,97). Během studie byl hlášen jeden nežádoucí účinek ve skupině s intraoseálním přístupem. Závěr: U dospělých pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou vyžadujících podání léků nevedla strategie intraoseálního přístupu jako první volby k vyššímu přežití po 30 dnech ve srovnání s intravenózním přístupem jako první volbou. 10 Účinnost ventilace pomocí endotracheální rourky v oblasti pharyngu versus obličejovou maskou u pacientů s potenciálně obtížnými dýchacími cestami: randomizovaná, crossover, zaslepená studie Markham T, AlFarra AS, Tejani M, Tate DJ, Barrera JE, Paladugu S, et al. Effectiveness of Ventilation via an Endotracheal Tube in Pharynx Versus a Facemask in Patients With Potentially Difficult Airway: A Randomized, Crossover, and Blind Trial. Anesth Analg. 2025 Feb 1;140(2):280-289. doi: 10.1213/ANE.0000000000007273. Epub 2024 Dec 20. PMID: 39705182. Obtížně zajistitelné dýchací cesty jsou častým problémem v mnoha scénářích. Extrémní formou je scénář „cannot intubate, cannot oxygenate“, který postrádá spolehlivé rescue postupy. Předchozí kazuistiky nebo studie s malými vzorky naznačují proveditelnost a účinnost endotracheální kanyly v oblasti phyryngu (TTIP) pro ventilaci pacientů. Naše hypotéza je, že ventilace pomocí TTIP je účinná rescue technika při neúspěšnou ventilaci pomocí masky. Celkem 147 pacientů s potenciálně obtížnými dýchacími cestami bylo náhodně přiřazeno do sekvence (nejprve kanyla), kdy ventilace pomocí TTIP probíhala po dobu 1 minuty po indukci, následovaná ventilací pomocí masky po dobu 1 minuty, nebo v opačné sekvenci (nejprve maska). Ventilace byla prováděna v režimu tlakové kontroly, s maximálním inspiračním tlakem dýchacích cest 20 cm H2O, poměrem inspiračního a expiračního času 1 : 2 a frekvencí dýchání 10 dechů/min. Výsledky: Celkem 136 pacientů podstoupilo konečnou analýzu. Celková úspěšnost (primární výsledek) ventilace pomocí TTIP a masky, definovaná přítomností vydechovaného oxidu uhličitého, byla 93,4 % (127/136) pro TTIP a 84,6 % (115/136) pro masku (P = 0,02). Míra úspěšnosti, 85,7 % (6/7), ventilace maskou při záchraně selhání TTIP ventilace a 100 % (13/13) ventilace TTIP při záchraně selhání maskové ventilace, byla srovnatelná (P = 0,35). Závěr: Míry úspěšnosti ventilace pomocí TTIP a masky jsou srovnatelné. Ventilace pomocí TTIP by mohla být alternativní rescue technikou pro management obtížných dýchacích cest.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=