58 | ZAJÍMAVOSTI Z LITERATURY / HIGHLIGHTS FROM THE LITERATURE ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2025;36(1):55-61 / www.aimjournal.cz objemy. Diagnostická přesnost PPV byla hodnocena pomocí křivky ROC (AUC = 0,91) a dalších parametrů, jako jsou senzitivita a specificita. Výsledky: Analýza zahrnula 5 studií s celkem 474 pacienty. ROC absolutní změny PPV měla plochu pod křivkou 0,91 (95% CI 0,88–0,93), s celkovou kombinovanou senzitivitou a specificitou 0,88 (95% CI 0,82–0,91) a 0,83 (95% CI 0,76–0,89). Diagnostický poměr šancí byl 35 (95% CI 19–67). Průměrné a mediánové hodnoty prahových hodnot absolutní změny PPV vyvolané PLR byly obě -2 body, s rozsahem od -2,5 do -1 bodu. Celkově nebyla zjištěna významná heterogenita s I² = 0 %. Závěr: Variace amplitudy arteriálního tlaku po testu pasivního zvednutí nohou vykazuje vysokou diagnostickou hodnotu pro predikci odpovědi na zvýšení preloadu u pacientů na umělé plicní ventilaci. 7 Supraglotické pomůcky druhé generace pro zajištění dýchacích cest versus endotracheální intubace u dospělých pacientů podstupujících abdominopelvické operační výkony: systematický přehled a metaanalýza de Carvalho CC, Kapsokalyvas I, El‑Boghdadly K. Second‑Generation Supraglottic Airway Devices Versus Endotracheal Intubation in Adults Undergoing Abdominopelvic Surgery: A Systematic Review and Meta‑Analysis. Anesth Analg. 2025 Feb 1;140(2):265-275. doi: 10.1213/ANE.0000000000006951. Epub 2025 Jan 10. PMID: 39466638. Supraglotické pomůcky pro zajištění dýchacích cest druhé generace (SGA) jsou široce používané, ale považováné za méně bezpečné než endotracheální trubice (ETT), přičemž mohou být stejně účinné a zlepšovat outcome pacientů. Porovnali jsme zařízení druhé generace SGA s ETT u dospělých pacientů podstupujících abdominopelvické operace při celkové anestezii, a to z hlediska perioperační bezpečnosti, účinnosti a kvality zotavení. Primárním sledovaným parametrem byla bezpečnost, konkrétně výskyt závažných komplikací ve vztahu k dýchacím cestám Sekundárními sledované parametry zahrnovaly bezpečnost, účinnost a kvalitativní výsledky zotavení. Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 51 studií, které randomizovaly 5 110 pacientů. Zařízení druhé generace SGA výrazně snížilo riziko hlavních perioperačních komplikací ve vztahu k dýchacím cestám (RR, 0,41; 95% CI, 0,23–0,71; P = 0,007; nízká jistota), bez jasného klinicky relevantního rozdílu v regurgitaci nebo plicní aspiraci (nízká jistota). SGA výrazně zvýšily riziko nedostatečné ventilace (RR, 3,36; 95% CI, 1,43–7,89; P = 0,011; velmi nízká jistota); nicméně bolest v krku po operaci (RR, 0,52; 95% CI, 0,38–0,70; P < 0,001; střední jistota), chrapot (RR, 0,32; 95% CI, 0,23–0,48; P < 0,001; nízká jistota), kašel při probouzení z anestezie (RR, 0,17; 95% CI, 0,08–0,36; P < 0,001; nízká jistota) a pooperační nevolnost a zvracení (RR, 0,64; 95% CI, 0,42–0,98; P = 0,042; velmi nízká jistota) byly u SGA méně časté. Nebyly pozorovány žádné další klinicky relevantní rozdíly pro ostatní výsledky. Závěr: Zařízení druhé generace SGA snižují riziko hlavních komplikací u dýchacích cest ve srovnání s ETT u dospělých pacientů podstupujících abdominopelvické výkony v celkové anestezii, přičemž nebyly zaznamenány klinicky relevantní rozdíly v riziku regurgitace nebo aspirace. Dále zlepšují kvalitu pooperačního zotavení s nižším rizikem bolesti v krku, chrapotu a pooperační nevolnosti a zvracení. Tato data poskytují příležitost pro kliniky k přehodnocení důsledků konzervativního managementu dýchacích cest a potenciálně rozšířit roli zařízení druhé generace SGA v rutinní klinické praxi. 8 Intraoseální nebo intravenózní cévní přístup při mimonemocniční zástavě srdce Vallentin MF, Granfeldt A, Klitgaard TL, Mikkelsen S, Folke F, Christensen HC, et al. Intraosseous or Intravenous Vascular Access for Out‑of ‑Hospital Cardiac Arrest. N Engl J Med. 2025 Jan 23;392(4):349-360. doi: 10.1056/NEJMoa2407616. Epub 2024 Oct 31. PMID: 39480221. Cílem této randomizované studie bylo porovnat účinnost počátečního zavedení intraoseálního nebo intravenózního cévního přístupu u dospělých pacientů s mimonemocniční zástavou srdce. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti s mimonemocniční zástavou srdce, kteří byli náhodně rozděleni do dvou skupin – u jedné skupiny byl zvolen intraoseální cévní přístup a u druhé intravenózní. Primárním sledovaným parametrem bylo dosažení návratu spontánního oběhu. Mezi sekundárními parametry byly 30denní přežití a přežití s příznivým neurologickým výsledkem, definovaným skóre na modifikované Rankinově škále. Výsledky: Ze 1 506 randomizovaných pacientů bylo do primární analýzy zahrnuto 1 479 pacientů (731 ve skupině s intraoseálním přístupem a 748 ve skupině s intravenózním přístupem). Úspěšné zavedení cévního přístupu do dvou pokusů bylo dosaženo u 669 pacientů (92 %) ve skupině s intraoseálním přístupem a u 595 pacientů (80 %) ve skupině s intravenózním přístupem. Udržitelný návrat spontánního oběhu byl zaznamenán u 221 pacientů (30 %) v intraoseální skupině a u 214 pacientů (29 %) ve skupině s intravenózním přístupem (poměr rizik 1,06; 95% interval spolehlivosti [CI], 0,90–1,24; p = 0,49). Po 30 dnech
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=