PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY / REVIEW ARTICLES Rok v přehledu 2024 – Sepse 288 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2024;35(5):288-291 / www.aimjournal.cz https://doi.org/10.36290/aim.2024.049 Rok v přehledu 2024 – Sepse Karvunidis T.1,2, Královcová M.1 1Jednotka intenzivní péče, I. interní klinika Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova 2Biomedicínské centrum, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova Letošní souhrn komentuje vybrané publikace v problematice antimikrobiální léčby závažných infekcí. V kontextu recent ních studií a metaanalýz diskutuje způsob podání β-laktamových antibiotik, nové poznatky v otázkách jejich bezpečnosti a zamýšlí se i nad vhodnou délkou této terapie. Klíčová slova: sepse, septický šok, antimikrobiální léčba. Year 2024 in review – Sepsis This year’s summary comments an antimicrobial treatment of serious infections based on selected publications. In the context of recent studies and meta-analyses, it discusses the method of administration of β-lactam antibiotics, new issues on their safety, and also considers the appropriate duration of such therapy. Key words: sepsis, septic shock, antimicrobial treatment. Úvod Rok 2024 přinesl na poli infekce a sepse opět enormní množství dat a poznatků. Celá řada z nich byla generována ve snaze vnést jasno do dlouholetých kontroverzních témat. V záplavě informací se autoři letošního souhrnu rozhodli vrátit poněkud monotematicky, ale o to více detailně, zpět ke kořenům léčby infekcí – problematice antimikrobiální léčby. Antibiotická, resp. antimikrobiální léčba je spolu s případným ošetřením fokusu v současné době jedinou kauzální léčbou infekcí. V definovaných klinických situacích ji lze benefitně doplnit adjuvantní terapií – imunomodulací (např. kortikoterapie) a v případě orgánových dysfunkcí také další podpůrnou léčbou (např. umělá plicní ventilace, vazopresory, podpora funkce ledvin apod.) k získání času pro adekvátní efekt antibiotik. Obecně přijatým faktem je potřeba časného zahájení adekvátní antimikrobiální léčby. S rostoucí tíží stavu pacienta se tento požadavek pak stává imperativem [1, 2]. Základem, a v drtivé většině případů první volbou, pro tuto iniciální léčbu jsou antibiotika (ATB) ze skupiny β-laktamů. Jejich standardní farmakokinetika a farmakodynamika je však významně alterována patofyziologickými procesy v průběhu závažných infekcí. Zvýšený srdeční výdej, zvýšená renální clearance v iniciální fázi a snížená clearance v pozdnější fázi onemocnění, případná arteficiální volumexpanze, kapilární leak, změny koncentrace plazmatických bílkovin/albuminu, poškození funkce jater apod. vedou ke změnám distribučního objemu antibiotik a změnám jejich plazmatických a tkáňových koncentrací. Uvedené vysvětluje, že až 40 % nemocných v intenzivní péči (IP) léčených β-laktamovými ATB nedosahuje minimálních inhibičních koncentrací (MIC) v 50–100 % dávkovacích intervalů [3]. Podání β-laktamů formou prolongované (> 4 hodiny) či kontinuální infuze může stabilizovat koncentrace v průběhu dávkovacího intervalu, vést k dosažení a udržení koncentrací nad MIC po delší dobu a zlepšit tak eradikaci patogenu. Antimikrobiální léčba: nové poznatky Způsob aplikace antimikrobiální léčby Otázku klinické prospěšnosti prolongovaného podání antimikrobiální léčby se v průběhu posledních dvou dekád pokoušela zodpovědět celá řada studií a navazujících metaanalýz [4–7]. Jejich závěry byly velmi rozporuplné, nekonkluzivní a kontroverzní, bez jakékoliv signifikantní klinické relevance (např. délka hospitalizace, délka orgánové podpory, mortalita apod.). Navíc valná většina studií nepracuje s dobře uchopitelnými proměnnými, jako je MIC a konkrétní plazmatické koncentrace sledovaných ATB, není zaměřena primárně na cíle orientované na pacienty a je zatížena celou řadou logických, metodologických a interpretačních chyb. Příkladem může být mezinárodní multicentrická randomizovaná (RCT) dvojitě zaslepená studie MERCY srovnávající efekt kontinuálního a intermitentního (30–60 minut) podání meropenemu u 607 nemocKORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: Článek přijat redakcí: 31. 10. 2024 MUDr. Thomas Karvunidis, Ph.D., karvunidist@fnplzen.cz Cit. zkr: Anest intenziv Med. 2024;35(5):288-291
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=