KRÁTKÉ SDĚLENÍ / SHORT COMMUNICATION Narušená difuze kyslíku do mozku – možný budoucí terapeutický cíl u pacientů po srdeční zástavě? | 53 / Anest intenziv Med. 2024;35(1):50-53 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz 10. Ameloot K, De Deyne C, Eertmans W, et al. Early goal-directed haemodynamic optimization of cerebral oxygenation in comatose survivors after cardiac arrest: the Neuroprotect post-cardiac arrest trial. Eur Heart J. 2019 Jun 7;40(22):1804-1814. doi: 10.1093/eurheartj/ehz120. 11. Jakkula P, Pettila V, Skrifvars MB, et al. Targeting low-normal or high-normal mean arterial pressure after cardiac arrest and resuscitation: a randomised pilot trial. Intensive Care Med. 2018 Dec;44(12):2091-2101. doi: 10.1007/s00134-018-5446-8. 12. Hoiland RL, Robba C, Menon DK, et al. Clinical targeting of the cerebral oxygen cascade to improve brain oxygenation in patients with hypoxic-ischaemic brain injury after cardiac arrest. Intensive Care Med. 2023 Jul 28. doi: 10.1007/s00134-023-07165-x. 13. Sekhon MS, Gooderham P, Menon DK, et al. The Burden of Brain Hypoxia and Optimal Mean Arterial Pressure in Patients With Hypoxic Ischemic Brain Injury After Cardiac Arrest. Crit Care Med. 2019 Jul;47(7):960-969. doi: 10.1097/CCM.0000000000003745. 14. Sekhon MS, Ainslie PN, Menon DK, et al. Brain Hypoxia Secondary to Diffusion Limitation in Hypoxic Ischemic Brain Injury Postcardiac Arrest. Crit Care Med. 2020 Mar;48(3):378-384. doi: 10.1097/CCM.0000000000004138. 15. Richter J, Sklienka P, Chatterjee N, et al. Elevated jugular venous oxygen saturation after cardiac arrest. Resuscitation. 2021 Dec;169:214-219. doi: 10.1016/j.resuscitation.2021.10.011. 16. Richter R, Maca J, Chatterjee N, et al. Cerebral oxygenation monitoring in patients during and after cardiac arrest – a narrative review of current methods and evidence. Signa Vitae. 2021;17(6):18-24. 17. Carney N, Totten AM, O’Reilly C, et al. Guidelines for the Management of Severe Traumatic Brain Injury, Fourth Edition. Neurosurgery. 2017 Jan 1;80(1):615. doi: 10.1227/NEU.0000000000001432. 18. Le Roux P, Menon DK, Citerio G, et al. Consensus summary statement of the International Multidisciplinary Consensus Conference on Multimodality Monitoring in Neurocritical Care: a statement for healthcare professionals from the Neurocritical Care Society and the European Society of Intensive Care Medicine. Neurocrit Care. 2014 Dec;21 Suppl 2:S1-26. doi: 10.1007/s12028-014-0041-5. 19. Hoiland RL, Robba C, Menon DK, et al. Differential pathophysiologic phenotypes of hypoxic ischemic brain injury: considerations for post-cardiac arrest trials. Intensive Care Med. 2020 Oct;46(10):1969-1971. doi: 10.1007/s00134-020-06200-5. ZAJÍMAVOSTI Z LITERATURY Vztah mezi epidurální porodní analgezií a poporodní depresí; randomizovaná studie Tan HS, Tan CW, Sultana R, Chen HY, Chua T, Rahman N, et al. The association between epidural labour analgesia and postpartum depression: a randomised controlled trial. Anaesthesia. 2024 Apr;79(4):357-367. doi: 10.1111/anae.16178. Poporodní deprese je významným a potenciálně nebezpečným fenoménem v souvislosti s porodem. Kromě již známých rizikových faktorů, jakými jsou preexistující psychiatrické onemocnění, úzkost, stres, nízký socioekonomický status, předporodní psychická traumata (zneužívání apod.), dalším potenciálním faktorem může být i traumatizující průběh samotného porodu a s ním spojená silná bolest. Předchozí studie o pozitivním vlivu epidurální anestezie však přinášely nekonzistentní výsledky, a proto autoři provedli vlastní prospektivní randomizovanou studii s pracovní hypotézou, že potvrdí protektivní efekt epidurální analgezie na snížení výskytu poporodní deprese ve srovnání s jinými možnostmi analgezie. Kombinovaná spinální epidurální analgezie byla provedena iniciálním bolusem kombinací ropivakainu 2mg a fentanylu 15μg a dále udržována pacientkou kontrolovanou epidurální analgezií (PCEA) s 0,1%, nebo 0,125% ropivakainem s fentanylem 2 μg/ml rychlostí 8–12 ml/h a pacientkou aplikovaným bolusem 5ml s lock-out intervalem 10min. Kontrolní skupina dostávala Entonox (50 % oxidu dusného ve směsi s kyslíkem), intramuskulární petidin 75mg nebo intravenózně PCA s remifentanilem (bolus 20–40μg, lock-out interval 1–2min, maximálně 2 400μg/h). V průběhu porodu byly nicméně rodičkám dostupné všechny metody. Kromě měření intenzity bolesti po 24 hodin byly zaznamenávány také všechny výše zmíněné rizikové faktory a komplikace ze strany matky, plodu či novorozence. Poporodní deprese byla zjišťována telefonicky pomocí Edinburgh Postnatal Depression Scale (EPDS) za 6–10 týdnů po porodu. V epidurální skupině (ES) bylo analyzováno 389, v neepidurální kontrolní skupině (KS) 384 rodiček. Kromě častějšího císařského řezu v ES (25,1 % vs. 17,1 %) a častější potřeby odsávání novorozence (43,7 % vs. 33,0 %) nebylo mezi skupinami rozdílu. Po adjustaci na variabilní faktory nebyl mezi skupinami rozdíl ani ve výskytu poporodní deprese (Es vs. KS 36,2 % vs. 36,5 %). Autoři konstatují, že větší význam má kvalita analgezie než způsob, jakým je podána. doc. MUDr. Jiří Málek, CSc. malekj@fnkv.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=