NOVÁ DOPORUČENÍ / NEW RECOMMENDATIONS Komentovaný souhrn doporučení Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESICM) 2023 pro management ARDS 184 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2023;34(4):184-195 / www.aimjournal.cz https://doi.org/10.36290/aim.2023.046 Komentovaný souhrn doporučení Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESICM) 2023 pro management ARDS Máca J.1,2, Dostál P. 3,4 1Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny FN Ostrava a LF Ostravská univerzita, Ostrava 2Ústav fyziologie a patologické fyziologie, LF Ostravská univerzita, Ostrava 3Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové 4Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Fakultní nemocnice Hradec Králové Úvod a metodika ESICM 2023 doporučení Syndrom akutní dechové tísně (ARDS) je heterogenní jednotka v rámci skupiny akutního hypoxemického respiračního selhání. Má různou etiologii, která vede k obdobným klinicko‑patologickým charakteristikám. ARDS je důvodem přijetí na jednotku intenzivní péče přibližně v 10 % a je identifikován přibližně u 23 % pacientů na umělé plicní ventilaci. Mortalita syndromu je až 45 % u těžké formy [1]. Aktuální diagnostická kritéria jsou založena na Berlínské definici z roku 2012 [2]. V roce 2023 definovala Evropská společnost pro intenzivní medicínu (ESICM) nové pokyny pro management ARDS, jejichž cílem je sumarizovat poznatky týkající se ARDS za posledních 10 let a dát je do souvislosti s recentními praktickými doporučeními American Thoracic Society/European Society of Intensive Care Medicine/Society of Critical Care Medicine (ATS/ ESICM/SCCM) z roku 2017. Metodologicky jde o soubor doporučení stanovených panelem expertů při ESICM, kteří se zabývali třemi základními tématy: 1) definice, 2) fenotypizace a 3) strategie respirační podpory u ARDS. V rámci těchto témat bylo stanoveno devět domén: 1) definice, 2) fenotypizace, 3) high‑flow nasal oxygenoterapie (HFNO), 4) neinvazivní ventilace (NIV), 5) nastavení dechového objemu, 6) pozitivní end‑expirační tlak (PEEP) a recruitment manévr (RM), 7) pronační poloha, 8) neuromuskulární blokáda, a 9) extrakorporální podpora života (ECLS). Domény byly hodnoceny skupinou expertů a v každé z nich byly stanoveny otázky podle metodologie Patient or Population‑Intervention‑Comparison‑Outcome (PICO). Pro domény 1 a 2 byl zvolen narativní formát, pro ostatní domény pak bylo použito hodnocení Grading and Recommendation, Development, and Evaluations (GRADE). Výsledná doporučení pro jednotlivé domény jsou založena na třech základních kritériích: 1) jistota důkazů, 2) GRADE, a 3) názory expertů. Finální podoba pak byla odsouhlasena tajným online hlasováním členů panelu, ke kterému bylo potřeba alespoň 80 % souhlasů. Silné doporučení je definováno jako doporučení „recommendation“, slabé doporučení pak jako návrh „suggestion“. Tento článek je souhrnem doporučení ESICM 2023 pro management ARDS rozdělených podle jednotlivých domén, společně s klinickými komentáři v kontextu s klinickou praxí a možnostmi směřování dalších výzkumných aktivit. Doména 1 – ARDS definice První popis ARDS je připisován Asbaughovi v roce 1967 [3]. Významným mezníkem byl pak klinický popis ARDS z roku 1994, který byl nazván American‑European Consensus Conference (AECC) definice [4]. Další zásadnější změny pak přinesl až rok 2012 v podobě Berlínské definice [5, 6]. Aktuální doporučení ESICM 2023 diskutují možné úpravy stávající definice ARDS na podkladě nových poznatků získaných v posledních deseti letech. Byly zmíněny možné modifikace, z nichž některé vycházely ze zkušeností získaných při pandemii SARS‑CoV-2 (covid-19). Šlo například o možnost zahrnutí HFNO jako jednoho z kritérií poruchy oxygenace. Berlínská definice vyžaduje, aby pacient byl napojen na umělé plicní ventilaci (UPV) s PEEP ≥ 5 cmH2O. Navrženo bylo i vyřazení požadavku na použití pozitivního end‑expirační tlaku (PEEP) z definice ARDS, k umožnění diagnózy i v oblastech, kde není standardní přístup k HFNO, popřípadě k UPV. To ovšem nebylo obecně přijato pro riziko ztížení možnosti rozlišení stupně závažnosti ARDS a narušení srovnání pacientů mezi skupinami. Dalším diskutovaným tématem byla implementace indexu SpO2/FiO2 oproti PaO2/FiO2 k určení míry hypoxemie, vzhledem k jednoduchosti stanovení. Oponenti toho návrhu ovšem argumentovali rizikem nepřesností v měření SpO2 obzvláště v případě KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: Článek přijat redakcí: 15. 10. 2023 doc. MUDr. Pavel Dostál, Ph.D., MBA, pavel.dostal@fnhk.cz Cit. zkr: Anest intenziv Med. 2023;34(4):184-195
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=