KLINICKÁ FYZIOLOGIE / CLINICAL PHYSIOLOGY Klinická fyziologie oběhového systému – makrocirkulace 180 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2023;34(4):180-183 / www.aimjournal.cz https://doi.org/10.36290/aim.2023.072 KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: Článek přijat redakcí: 1. 12. 2023 prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., FCCM, FESAIC, cernyvla1960@icloud.com Cit. zkr: Anest intenziv Med. 2023;34(4):180-183 Klinická fyziologie oběhového systému – makrocirkulace Astapenko D.*,1,4, Řehák D.*,1, Černý V.1–5 1Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové 2Klinika anesteziologie a resuscitace, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Univerzita Karlova v Praze, 3. LF UK, Praha 3Department of Anesthesia, Pain Management and Perioperative Medicine, Dalhousie University, Halifax, Nova Scotia, Canada 4Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci 5Fakulta zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem *Podíl autorů na psaní práce je rovnocenný a v případě potřeby je nutno považovat oba za první autory Úvod Oběhový systém hraje jednu z klíčových rolí v konceptu dodávky kyslíku do tkání [1]. Ve zjednodušeném pojetí a pro potřeby klinického uvažování je oběhový systém tvořen dvěma základními součástmi – makrocirkulace (tzv. velký a malý oběh) a mikrocirkulace. Obě součásti jsou navzájem funkčně propojeny řadou regulačních mechanismů, správná funkce makrocirkulace a mikrocirkulace je základem tzv. hemodynamické koherence [2, 3]. Článek popisuje základní součásti makrocirkulace jako východiska pro strukturovanou rozvahu a pochopení efektu/vzájemného vztahu léčebných intervencí u nejčastějších stavů, které se manifestují „poruchou oběhu“ v klinické praxi. Struktura oběhového systému Základní (anatomicky, funkčně i klinicky) definované součásti oběhového systému jsou: srdce cévní systém: arterie žíly kapiláry (mikrocirkulace) lymfatický systém (jeho role v oběhovém systému je tématem dalšího článku) Zjednodušený model oběhu ukazuje Obr. 1. Průtok kapilárním řečištěm je obecně přímo úměrný rozdílu tlaků v arteriálním a venózním řečišti; nepřímo úměrný odporu cév spojujících arteriální a venózní řečiště, z nichž největším podílem se uplatňují malé arterioly (tzv. periferní/systémová vaskulární rezistence – SVR). Tlak v arteriálním i venózním systému obecně závisí na poměru mezi aktuální kapacitou daného řečiště (šířka válce, Obr. 1) a jeho náplní. Tlakový gradient mezi tepenným a žilním řečištěm je kontinuálně udržován činností srdce (viz dále). Fyziologické a klinické poznámky Tepový objem SV = stroke volume tepový objem je definován jako objem krve vypuzené do oběhu jedním srdečním stahem kalkulace SV = LVEDV – LVESV LVEDV = left ventricular end‑diastolic volume, cca 120 ml LVESV = left ventricular end‑systolic volume = cca 50 ml normální rozmezí SV je 55–100 ml Obr. 1. Mechanický model kardiovaskulárního systému člověka CVP – centrální žilní tlak; RV – pravá komora; LV – levá komora; HR – tepová frekvence; EDV – enddiastolický objem; ESV – endsystolický objem; SV – tepový objem; SVR – systémová vaskulární rezistence
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=