EDITORIAL Akreditační kritéria našich pracovišť – máme měnit? | 143 / Anest intenziv Med. 2023;34(4):143-144 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz https://doi.org/10.36290/aim.2023.066 Akreditační kritéria našich pracovišť – máme měnit? Na základě diskuze s vedoucím redaktorem časopisu jsem přijal výzvu k zamyšlení se nad systémem akreditací pracovišť oboru anesteziologie a intenzivní medicína (AIM) v České republice (ČR). Možnost komentovat předmětnou problematiku jsem uvítal především z důvodu, že mohu formulovat nejenom své výhrady, ale současně se i podělit o teze, na nichž by měl podle mého názoru systém akreditací pracovišť být v budoucnu založen. Na tomto místě musím zdůraznit, že v následujícím textu vyjadřuji vlastní názory k dané problematice, nikoliv oficiální postoj výboru ČSARIM nebo Akreditační komise oboru AIM při MZ (AK AIM MZ), přestože jsem členem obou těles. Akreditace pracovišť představuje jeden z atributů systému postgraduálního vzdělávání vyspělých zemí, jejím primárním cílem je garance minimálních podmínek pro vzdělávání lékařů v daném oboru [1, 2]. Kritéria pracovišť jsou v různých zemích nastavena různě, rovněž existují rozdíly v tom, kdo akreditační proces definuje a garantuje – zda státní nebo profesní autorita, případně kombinace obou. S akreditací pracovišť jdou ruku v ruce náplň a cíle kurikula, směrující k dosažení definovaných kompetencí, nověji nazývaných tzv. entrustable professional activities [3–6]. I zde existovala a doposud existuje značná variabilita mezi evropskými zeměmi, zejména při srovnávání tzv. nových a starých členských států Evropské unie – ostatně výše uvedené rozdíly byly jedním z hlavních důvodů a hnacích momentů snahy harmonizovat vzdělávání v oboru AIM v Evropě, s čímž souvisí do určité míry i snaha definovat pracoviště, na nichž vzdělávání probíhá. V roce 2012 vydala UEMS doporučení „European training requirements for the specialty of anaesthesiology, pain and intensive care medicine“, které definuje obsah kurikula a tzv. core competencies, atributy vzdělávacího pracoviště však materiál popisuje stručně a spíše proklamativně [3]. Požadavky, jak má vypadat akreditované pracoviště oboru AIM, určuje v ČR příslušná vyhláška. Kritéria vznikala v určité době, politické zadání ze strany MZ je výrazně ovlivnilo – snaha nevynechat prakticky žádné pracoviště byla zřejmá, v dané době i pochopitelná, kvalita vzdělávacího procesu byla v té době druhotná – i to je pochopitelné. Pracoviště žádající o akreditaci musí i dnes naplňovat základní, arbitrárně definovaná kritéria – technické vybavení, personální zabezpečení, rozsah činnosti pracoviště (přítomnost oborů, ve kterých je anesteziologická péče poskytována, určitý počet anestezií a určitý počet akutních příjmů). Možnost faktického hodnocení je ale omezená a s velkou pravděpodobností některým nemocnicím tento stav může do jisté míry vyhovovat, protože je nenutí do vzdělávací činnosti investovat – finančně, personálně, organizačně. Jaká jsou „slabá“ místa stávajícího systému akreditovaných pracovišť? Zmíním jen některá, z mého pohledu ta zásadní. Za prvé to je nemožnost AK ovlivnit nezbytnou a výchozí podmínku dobře fungujícího vzdělávacího pracoviště – organizace práce tak, aby umožnila naplňování cílů kurikula a přiměřený časový prostor jak pro školence, tak školitele. Udělení akreditace musí být danou institucí vnímáno jako závazek, a nikoliv jako nástroj získávání levné pracovní síly. Za druhé – systém neumožňuje reálnou kontrolu kvality procesu vzdělávání na daném pracovišti prakticky v žádné z jeho domén, včetně evaluace školenců, ale i školitelů. Za třetí – systém neobsahuje dostatečné motivační prvky pro školitele, včetně jejich finančního ohodnocení a zohlednění potřeby časové dotace pro související administrativu, edukační aktivity a pravidelné evaluace jejich školenců. Za čtvrté – systém nemotivuje akreditované pracoviště ke zvyšování kvality, bezpečnosti a standardizaci jeho práce. Role odborné společnosti – ČSARIM – by měla či mohla být v této oblasti podle mého názoru zřetelnější. V této souvislosti doporučuji čtenářům se podívat na stránky britské Royal College of Anaesthestists do části „Anaesthesia Clinical Service Accreditation“ (ACSA). Systém standardů ACSA je postaven tak, aby jejich dosažení bylo dobrovolnou a přirozenou motivací každého pracoviště, které chce být považováno za „dobré“. Ostatně název první kapitoly projektu ACSA – „Guidelines for the Provision of Anaesthesia Services: The Good Department 2023“ nepotřebuje žádný komentář [7]. Národní systém akreditace pracovišť je průběžně, v mezích zákonných možností, kultivován podněty jak z AK, tak výboru ČSARIM, případně z jiných odborných společností, v neposlední řadě i podněty z MZ. Je jistě správné, když v kurikulu a podmínkách jeho dosažení neděláme „příliš prudké pohyby“. Vzdělávací systém má být spíše konzervativní (ve smyslu neměnit věci jen pro pocit, že by mohly být lepší) a hlavně stabilní – obsahově i časově. Na druhou stranu bychom (se) ale neměli bránit změnám, které přiblíží náš systém těm systémům, jejichž absolventi mají bez velkých administrativních překážek otevřené dveře pro práci na celém světě – britský, americký, kanadský nebo australský vzdělávací systém jsou průkazné příklady. Kvalita vzdělávacích pracovišť se zákonitě podílí na kvalitě systému uvedených zemí. V příštích letech, v souvislosti s avizovanou aktualizací novely příslušné vyhlášky MZ, budeme mít možnost požadavky na akreditovaná pracoviště revidovat. Již nyní začala na půdě výboru ČSARIM diskuze k této problematice. Co vše by měla diskuze zahrnovat z pohledu kritérií pro pracoviště, která chtějí získat autorizaci ke vzdělávání v našem oboru? Ve vztahu ke stávajícímu systému: minimálně a) revize počtu výkonů směrem od absolutního počtu za celé pracoviště k definování smysluplného počtu výkonů na jednoho školence, b) posouzení činnosti pracoviště z pohledu možnosti získání aspoň některých tzv. core competencies, tj. možnost udělení určitého typu akreditace i pracovištím s neúplným (z dnešního pohledu) spektrem oborů, c) zavedení možnosti kontroly zástupců AK AIM „on site“ a získání identických informací, které
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=