PŮVODNÍ PRÁCE / ORIGINAL PAPER 20 let diagnostiky maligní hypertermie v České a Slovenské republice | 105 / Anest intenziv Med. 2023;34(3):103-109 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz vyloučí [24]. Jeho hlavní nevýhodou je výrazně vyšší invazivita. Zatímco před rokem 2015 musel být nález patogenní diagnostické varianty v každé rodině spojen s pozitivním IVCT alespoň u jednoho člena rodiny a teprve poté bylo možné variantu použít k diagnostice příbuzných [21], po vydání nových doporučení v roce 2015 se genetická diagnostika MH výrazně posunula do popředí [22]. Od roku 2015 se diagnostika MH majoritně zahajuje molekulárně genetickým vyšetřením a samotná detekce patogenní diagnostické varianty již stačí k označení pacienta za MH pozitivního, tj. vnímavého k MH (anglicky MH suspectible, MHS), bez nutnosti konfirmace diagnózy pomocí IVCT. V případě, že patogenní diagnostická varianta není detekována, nelze MH vyloučit pouze na základě genetického vyšetření a pacient musí pro stanovení konečné diagnózy podstoupit IVCT, který MH definitivně vyloučí nebo potvrdí. MHS pacientům je poté vystaven Průkaz MH pacienta. IVCT po celou dobu probíhá dle jasné metodiky [21, 22] a pro vykonání testu je nutno získat bloček příčně pruhované svaloviny o velikosti cca 1,5 × 3 cm ze stehenního svalu. Genetická diagnostika MH je v ČR dostupná od 2002 a v souladu s pokrokem postupně prošla několika fázemi – počínaje sekvenační analýzou 8 exonů genu RYR1 s největším počtem v té době známých diagnostických variant, později screeningem 33 nejčastějších patogenních variant genu RYR1 pomocí metody Multiplex ligation‑dependent probe amplification (MLPA), kdy v případě negativního výsledku následovala přímá sekvenční analýza oblastí tzv. „hot spots“ regionů genů RYR1 a CACNA1S. Aktuálně rutinně používáme v diagnostice MH sekvenování nové generace (NGS) genů na neuromuskulárním panelu, pokrývajícím kromě jiného všechny geny v kauzální souvislosti s MH. Vzhledem k pokroku na genetickém poli byly v roce 2020 všechny IVCT pozitivní rodiny bez patogenní varianty rescreenovány na všechny známé diagnostické patogenní varianty podle seznamu EMHG (https://www.emhg.org/diagnostic ‑mutations). Popis sekvenčních variant v genu RYR1 je založen na kódující referenční sekvenci DNA NM_000540. 2. Pracoviště: Akademické centrum maligní hypertermie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (ACMH MU) se skládá ze čtyř akademických Schéma 1. Diagram souboru českých probandů hlášených pro suspektní riziko maligní hypertermie (MH) Hlášení (n = 283) Enrolment Follow-up Analysis Vyřazeni (n = 61) ◾ Nesouvisící s MH, MH diagnostika nedoručena (n = 37) ◾ Odmítají podstoupit MH diagnostiku (n = 2) ◾ Nedostatečné informace (n = 22) Vyřazeni (n = 69) ◾ Myopatie a MH nediagnostická varianta, IVCT nedoporučeno (n = 12) ◾ MH diagnostika zatím neuzavřena (n = 57) ◾ Čekají na výsledek genetiky (n = 5) ◾ MH nediagnostická varianta/negativní genetika, ale chybí výsledek IVCT (n = 52) MH diagnostika zahájena (n = 222) MH diagnostika uzavřena (n = 153) MHS (n = 75) Bez diagnostické varianty ( n = 42) S diagnostickou variantou (n = 33) ◾ Pouze na základě genetiky (n = 12) ◾ IVCT + genetika (n = 21) MHN (n = 78) IVCT = in vitro kontrakční test; MHS = MH suspectible = vnímavý; MHN = MH negativní
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=