Z HISTORIE OBORU / HISTORY OF ANESTHESIOLOGY Kdo podal první anestezii? | 85 / Anest intenziv Med. 2023;34(2):81-89 / ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA www.aimjournal.cz dat, že alespoň nějaké prostředky používány být mohly. Řecký lékař a botanik Pedanius Dioscorides (cca 40–90 n. l.), který doprovázel jako chirurg legie v době císaře Nera, má ve svém díle De Materia Medica na 600 druhů léčivých rostlin (Obr. 6) [28]. První díl popisoval oleje, gumy a další aromatické látky. Druhý svazek se zabýval živočišnými produkty včetně mléka a medu, dále tuky, obilovinami a bylinami. Svazky 3 a 4 se týkaly kořenů a dalších bylin a svazek 5 se zabýval vinnou révou a vínem, a také minerálními přípravky s použitím rtuti, sulfidu arsenitého, octanu olovnatého, oxidu měďnatého a hydrátu vápenatého. Dioscorides se méně zajímal o botanické popisy než o léčebné využití rostlin a neposkytoval více popisných informací, než by někdo mohl potřebovat k nalezení rostliny [29]. Zvláště si cenil galbany (Ferula galbaniflora), ale popsal i uspávací lektvary z opia a mandragory coby chirurgického anestetika [29]. V 10. století – za vlády cordobského chalífy Abd al‑Rahmána III (891–961), bylo dílo přeloženo do arabštiny. V roce 1518 na Escuela de Traductores de Toledo pořídil Antonio de Nebrija první překlad díla ve Španělsku do latiny [30]. Středověká medicína byla dlouho ovlivněna překladem Galéna, jehož dogmatický způsob prezentace jeho myšlenek na dlouhou dobu zabrzdil rozvoj nových metod v Evropě. Galén sice znal analgetické účinky opia, ale varoval před jeho používáním [11]. Čína Čínské prameny často uvádějí jméno prvého lékaře, který k operačním postupům použil i anestezii – Hua Tuo (cca 108–208, někde též 140–208 n. l.) [31–33]. Je popisován jako lékař s až nadpřirozenými schopnostmi, objevitel anestetik, asepse, šití ran, antiparazitárních a protizánětlivých léků na základě tradiční čínské medicíny a rostlinných výtažků. S výzkumy údajně začal již v sedmi letech a měl úspěšně provádět i nitrobřišní operace. Jednou z často zobrazovaných epizod z jeho života je ta, jak ošetřuje ránu (otráveným) šípem na paži hrdiny Guān Yŭ (nyní zvěčnělého jako Boha války) (Obr. 7). Zatímco Hua Tuo operuje a přihlížející se třesou ze zvuků, které jeho nůž vydává, když škrábe o maso a kosti, hrdinný válečník hraje hru go [33]. Hua Tuo zemřel v pokročilém věku násilnou smrtí. Jeden z jeho pacientů – princ (jinde tyran) Cao Cao ho odsoudil k smrti, protože jeho operaci nádoru na mozku považoval za vražedný útok [33, 34]. Před svojí smrtí měl Hua Tuo předat své lékařské spisy Cao Caovi, ale ten je nařídil spálit. Jiné varianty říkají, že je spálila jeho manželka, případně že o to požádal Hua Tuo žalářníka před popravou. Spekulace se vedou o to, zda Hua Tuo byl skutečná historická osobnost, a pokud ano, nakolik jsou pravdivé příběhy o jeho schopnostech. Další možnost je ta, že jde jen o lidovou představu lékaře, který je schopen odstranit všechny neduhy. Pojmenování lékaře jako „druhý Hua Tuo“ je dosud používané jako pocta pro ty nejlepší [34]. V čem se všechny prameny shodují je název jím objeveného anestetika – mafeisan. Jde o orálně podávaný roztok obsahující rostlinné výtažky, který měl vyvolat bezvědomí a necitlivost k bolesti. Zhao et al. se ve své práci [35] zabývají tím, zda Hua Tuo a mafeisan skutečně existovali. Na příkladech dalších lékařů používajících podobné přípravky včetně japonského lékaře Hanaoka Seishu, který nápoj odvozený od mafeisanu úspěšně použil v r. 1804 při operaci nádoru prsu (viz dále) se různí autoři domnívají, že na obě otázky lze odpovědět kladně. Čínská medicína se vyvíjela nezávisle na indické a podávání rostlinných nápojů k vyvolání bezvědomí umožňující nitrobřišní operace je popisováno i u jiných lékařů. Zmínka o použití akonitinu k léčbě bolesti je již v knize z dob Pěti válčících států (475–221 př. n. l.): „Když cítíš bolest, vypij to. Když cítíš bolest zase, vypij to znovu. Když necítíš bolest, nepij to.“ [35]. V herbáři z 2. st. př. n. l. je popsáno několik rostlin, o kterých víme, že obsahují potentní alkaloidy ovlivňující vědomí (durman, konopí, pěnišník, koprníček, oměj, pablen, děhel) [35]. Ačkoliv se dle pověsti recept na původní mafeisan nezachoval a byl spálen spolu s ostatními zápisky Hua Tuo, další podobné nápoje byly Obr. 7. Hua Tuo operuje ránu od šípu na paži hrdiny Guān Yй. Malba na hedvábí okolo r. 1840. Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY 4.0) Obr. 6. Překlad knihy De Materia Medica (první strana a strana věnovaná bukvici lékařské). Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY 4.0)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=