Z HISTORIE OBORU / HISTORY OF ANESTHESIOLOGY Kdo podal první anestezii? 84 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2023;34(2):81-89 / www.aimjournal.cz ských učenců jako tradice předávaná po staletí ústně a nakonec byl koncem 5. století vydán v definitivní literární podobě jako kolektivní dílo mnoha generací [21]. Židé znali mnoho rostlin s omamnými účinky jako myrhu, aloe, kafr, mandragoru, opium a blín. Kromě provádění obřízky a ošetření ran vínem a olejem jsou v talmudu popisovány i další operace jako trepanace, kastrace, amputace a dokonce odstranění tuku z břicha při extrémní obezitě a snad splenektomie [21]. Ačkoliv na několika místech je zmiňován výtažek navozující spánek (samme de shinta), jinde je uveden popis lékaře s koženou zástěrou připravujícího se k operaci (Mishnah, Kelim, 26:5) jak přivazuje pacienta pevně ke stolu (Tosefta, Sheqalim, 1:6) a používá různé nástroje jako nože, vrtáky, nůžky, jehly, pinzety umístěné ve zvláštní skříňce [21, 22]. Řecko a Řím Starověké Řecko a Řím sice přešlo od magického nazírání na choroby k jejich přirozenému, byť často ještě nesprávnému vysvětlení a rozvinulo znalost léčivých rostlin a chirurgických postupů, ale pravděpodobně systémová snaha o potlačení bolesti během operací ještě stále nebyla na pořadu dne. Pokud nepočítáme mytické a božské osobnosti jako je Apollo, Aeskulap, Chirón (též Cheiron) a další, prvé zmínky o chirurgických postupech jsou v Iliadě a Odysei, kde jsou omezeny na ošetřování poranění. Řekové pravděpodobně převzali postupy od Egypťanů. Nejstarší zmínky o operacích pocházejí od Hippokrata (cca 460–357 př. n. l.) a jeho žáků [23]. V textech Hippokratovy školy lze poprvé nalézt slovo anestezie v medicínském slova smyslu jako ztrátu citlivosti navozené ovšem nikoliv farmakologicky, ale chorobou, stejně jako popis různých typů bolesti zapříčiněných nemocí [24]. O tišení bolesti se píše v souvislosti s konzervativní léčbou, nikoliv s operací či traumatem. Kromě opia lze v textech nalézt i další přípravky jako mandragora, blín, čemeřice, med, ocet, pelyněk, pórek aj. [24]. Naše znalosti o lékařském umění ve starém Římě nejčastěji pocházejí z díla De medicina, které sepsal Aulus Cornelius Celsus (asi 25 př. n. l. – asi 50 n. l.). O jeho životě je známo málo, předpokládá se, že vytvořil encyklopedii zabývající se mnoha obory, z nichž se jako celek dochovala právě část věnovaná lékařství. Obsahuje celkem 7 knih (Dějiny lékařství, Patologie, Specifické choroby, Části těla, Farmakologie, Chirurgie a Ortopedie) [25]. V úvodní části 7. knihy Celsus píše, že „Chirurg by měl být v mladém věku nebo na začátku středního věku, mít silnou a pevnou ruku, která se nikdy netřese, a být připraven používat levou ruku stejně jako pravou, mít ostrý a jasný zrak a neohroženého ducha, být naplněn soucitem, takže si přeje vyléčit svého pacienta, ale přitom se nenechá pohnout jeho křikem, aby postupoval příliš rychle nebo řezal méně, než je nutné, ale dělá vše tak, jako by v něm křik bolesti nevyvolával žádné emoce.“ [26] (Obr. 5). Následuje výčet operací na jednotlivých částech těla, přičemž nikde není zmínka o anestezii či tišení bolesti, naopak je explicitně zmíněna nutnost pevného přidržení pacienta během operace katarakty a popsán způsob fixace při „řezu na kámen“ během odstranění kamenů z močového měchýře; operovaného (měl to být chlapec ve věku 9–14 let) držel a fixoval jeden pomocník, byl‑li slabý či operovaný naopak statný, doporučoval Celsus pomocníky dva [26]. Postup se nezměnil do objevu anestezie v polovině 19. století. Ani 6. kniha (Farmakologie) neuvádí tišení bolesti během a po operacích, jako analgetika při léčbě zánětů jsou jmenovány různé směsi vína, medu, makové šťávy, pepře, šafránu, kardamonu, kořene kadidla, fíků, hořčice, heřmánku, síry, bitumenu, bobulí vavřínu a dalších [26]. Rovněž Papavramidou et al. [27] ve svém přehledném článku citujícím díla některých řeckých a římských lékařů týkajících se postupů při operacích různých nádorů nezmiňuje v popisech nikde zmínku o potlačení bolesti během operací. Přesto se dá předpokláObr. 4. Obřízka – freska z hrobky v Sakkaře (2350–2000 př. n. l., 6. dynastie) Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY 4.0) Obr. 5. Řecký chirurg Iapyx odstraňuje šíp ze stehna Aenea. Freska z Pompejí Zdroj: Wikimedia Commons (CC BY 4.0)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=