Z HISTORIE OBORU / HISTORY OF ANESTHESIOLOGY Kdo podal první anestezii? 82 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2023;34(2):81-89 / www.aimjournal.cz „Doctors´ day“ dne 30. března [2]. Ještě o čtvrt roku dříve použil éter medik William Edward Clarke (1819–1898), který se během výukového volna v lednu 1842 vrátil domů do Rochesteru ve státě New York. Clarke zjistil, že sestře jedné z jeho spolužaček, slečně „Hobbie“, má být vytržen zub. Clarke použil inhalaci éteru nakapaného na kapesník k jeho bezbolestné extrakci. Jeho preceptor, profesor E. M. Moore, mu však naznačil, že by u slečny mohlo jít jen o hysterickou reakci, a na jeho radu Clarke dalších pokusů zanechal [3, 4]. Pokud by se touto radou neřídil, možná by byl on považován za objevitele anestezie. Byly to však opravdu první pokusy o potlačení bolesti při operaci? Floskule „již staří Římané“ v souvislosti s medicínou naznačuje, že by tyto metody mohly být známy již dříve a o prvenství se hlásí i orientální národy. Problém je v tom, že slovo anestezie a anestetický („anæsthesia“ a „anæsthetic“) v moderním slova smyslu – vyřazení vnímání pomocí chemické látky – navrhnul ve svém dopise z 21. 11. 1846 W. T. G. Mortonovi až Dr. Oliver Wendell Holmes, Sr. (1809–1894), lékař a současně známý spisovatel a esejista, s cílem, jak sám napsal, být spoluúčasten na tak velkém objevu [5]. Řecké slovo anaesthetos, v originále άναισθησία [6], „nedostatek citu“ má několik významů. Velmi podrobný rozbor publikovali Askitopoulou et al [7]. Slovo aesthesis vychází ze slovesa aesthanomae „vnímat smysly“ odvozeného od starořeckého aesthomae „vnímat“ pocházejícího z indoevropského kořene *awis‑dh- nebo *αFις‑θ- [7]. Anaesthetos je složené slovo an – negace + aesthesis, tedy „bez citu, bezcitný“. Platón (427–347 př. n. l.) použil slovo anestezie ve filozofickém významu jako „zapomenutí duše na pohyby (smysly) těla“ a Aristoteles (384–322 př. n. l.) ho používá jako antonymum k výrazu „zhýralost a rozvážnost“ a odlišuje mdlobu – „slabost smyslů“ od anestezie. Starověký výraz estetický se týká především smyslů nikoliv dnešního čistě intelektuálního významu. Během spánku lidé nevnímají okolní svět ani nevnímají prostřednictvím smyslů (estheticon), což znamená, že mají anestezii [7]. Ve stejném slova smyslu – ztráta pocitu, čití, byl termín používán i ve středověku [5, 8]. Davison i Mattern [9, 10] ve svých článcích věnovaných historii anestezie varují před přenášením dnešního postoje k bolesti do období před začátkem 19. století. Oba upozorňují na to, že věta, kterou většina historických prací o vývoji anestezie začíná, a to zvláště, pokud je píší anesteziologové, je chybná. Totiž představa, že „od pradávna se člověk snažil zmírnit bolest a utrpení“, vychází až ze současného pohledu. Znalost toho, že bolest lze oddělit od nemoci, která ji vyvolává, je poměrně nová. Davison [9] na toto téma uvádí: „Člověk ve starověku i středověku byl k bolesti tolerantní, a to zvláště, pokud ji měl někdo jiný“. Historicky se lidé spíše snažili bolest vyvolat, než ji potlačovat. Rituální chirurgické postupy, jako například obřízka či tetování nebo rituální mutilující výkony byly běžně doprovázeny bolestí, kterou musel dotyčný podstoupit, aby byl přijat mezi dospělé. To platí i dosud v některých primitivních kulturách. Mattern [10] ze své praxe uvádí, že v polovině 20. století poznal kontrakce během porodu u žen kmene Navajo pouze rukou položenou na jejich břiše, nebo tak, že je nechal udeřit při kontrakci na hotelový zvonek, nikoliv z citoslovce bolesti. Jejich postoj k porodním bolestem je naprosto odlišný nejen od dnešních matek v USA a dalších rozvinutých státech, ale i od žen, kterým poskytovali C. W. Long, J. Y. Simpson a J. Snow první analgezii k porodu. Vtipně k tomu poznamenává, že pokud by se jednalo o indiány Navajo, nikdy by anestezie nebyla vynalezena [10]. De Moulin ve své rozsáhlé práci hledá odpověď, zda lidé před objevem analgetik a anestetik cítili bolest jinak [11]. Na řadě citací od starověku až po 18. století prokazuje, že fenomén prožívání bolesti se neměnil, ale postoj k ní byl při nedostatku vhodné léčby opravdu jiný. Je pozoruhodné, že i on popisuje, že v době vzniku jeho článku (1974) holandské ženy stále odmítaly (nepotřebovaly) analgezii při porodu [11]. To samozřejmě neznamená, že se i dříve nevyskytli lidé, kteří se o použití anestezie snažili. Vždy však šlo o individuální počin, který byl dále většinou zapomenut. Příkladem je potlačení bolesti chladem. Je zaznamenáno už Hippokratem, později v saském rukopise okolo r. 1050, v r. 1595 Costaeus rovněž popsal anestezii chladem a v r. 1646 Barholin zmínil, že Severino z Naples používal led nebo sníh před řezem k odstranění kamenů z močového měchýře. Vrchní lékař Napoleonovy armády J. B. Larrey zjistil, že zchlazené či zmrzlé končetiny lze amputovat bez bolesti [12]. Přesto tento postup nebyl univerzálně využíván a opakovaně upadal do zapomnění. Ještě i po objevu anestezie byly amputace během občanské války v USA (1861–1865) prováděny často bez jakéhokoliv znecitlivění [12]. Stejně pravděpodobně upadlo v zapomnění používání anestetické houby známé ve středověku. Pokud tedy hledáme zmínku o anestezii před Mortonovou demonstrací, je třeba hledat v literatuře nepřímé odkazy na potlačení vnímání bolesti a změnu vědomí ve spojení s chirurgickými výkony. Ve skutečnosti šlo pravděpodobně o postupy, které bychom dnes označili jako hlubokou analgosedaci, někde lze nalézt anglický výraz „twilight anaesthesia“ překládaný jako šerospánek [13]. Vesměs šlo o podávání rostlinných výtažků orálně, ale i nazálně či lokálně. V dalším textu proto nebude zmiňován popis místních metod (např. výtažků z listů koky v Jižní Americe, či použití chladu v Evropě). Starověké civilizace Mezopotámie Známá historie začíná v Sumeru. Na tabulkách psaných klínovým písmem se podařilo objevit i léčebné postupy a recepty [14]. Osoby zabývající se léčením se dělily na dvě kategorie, jedna z nich byla pravděpodobně zaměřena na rituální a magické postupy, druhá se zabývala spíše ranhojičstvím a tehdy dostupnými operacemi [15]. V tabulce sepsané okolo r. 1060 před naším letopočtem jsou uvedeny postupy při drenáži abscesu na hlavě, krvácející ráně, repozici a fixaci zlomenin končetin a dokonce i drenáži empyému hrudníku, ovšem bez zmínky o zmírnění bolesti při nich [15]. Chammurapiho zákoník (cca 1 700 př. n. l.) zmiňuje mj. odměny za jednotlivé operace i tresty za jejich neúspěch. Otázkou je, zda opravdu při špatném výsledku byl operatér potrestán useknutím obou rukou – chirurgie by tehdy byla opravdu riskantní povolání. Ačkoliv Abdoli et al. [16] píší, že byly nalezeny recepty, které lze interpretovat jako pokusy o anestezii již 4 200 let př. n. l., jde pravděpodobně o omyl. Tabulky s klínovým
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=