přehledový článek / review article Ischemicko‑reperfuzní poškození v cévní chirurgii – nesystematický přehledový článek 20 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2023;34(1):15-22 / www.aimjournal.cz multipotentního využití levosimendanu svědčí nejenom jeho klasické uplatnění v kardiologii a kardiochirurgii, ale také výzkum u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku. Bohužel, ani výsledky poslední metaanalýzy 10 randomizovaných studií publikované v roce 2018 neprokázaly, že by podávání levosimendanu signifikantně snižovalo mortalitu septických pacientů, přestože bylo spojeno se zlepšením kardiální performance a tkáňové perfuze [72]. Další charakteristickou vlastností levosimendanu, v rámci jeho unikátního pleiotropního profilu, je snadný průnik hematoencefalickou bariérou a zvýšení cerebrálního krevního průtoku (cerebral blood flow, CBF). Pro svůj zvažovaný neuroprotektivní potenciál byl proto podáván nemocným s ischemickou cévní mozkovou příhodou, subarachnoidálním krvácením, traumatickým poraněním mozku, a také jako prevence ischemického postižení míchy při torakoabdominálních rekonstrukcích aorty [70, 71]. Stávající evidence je poměrně optimistická, ačkoliv není dostatečně robustní a čeká na potvrzení dalšími studiemi. V léčbě akutního srdečního selhání a kardiogenního šoku je primárně používán také milrinon, zástupce inotropik/vazodilatanciií ze skupiny inhibitorů fosfodiesterázy III (PDE3). Rovněž v jeho případě byl prokázán protektivní efekt vůči vlivu IRI na vzdálené orgány jako jsou plíce, ledviny, játra nebo mozek. Jedním z pravděpodobných mechanismů je optimalizace mikrocirkulace v důsledku vazodilatačního účinku milrinonu, a dále nárůst intracelulární koncentrace cyklického adenosin monofosfátu (cAMP), který je spřažen se zvýšením aktivity kalciových kanálů na mitochondriích, a také výrazným poklesem hladiny tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF‑α) [73, 74]. Jako další z mnoha se nabízejících alternativ farmakologické prekondice uvádíme inhalaci molekulárního vodíku (H2) nebo vzácných plynů jako je helium a xenon, nicméně úplný výčet všech možností je mnohem širší a svým rozsahem přesahuje zaměření tohoto článku. Na závěr je nutné zdůraznit, že většina preklinických i klinických prací, které se zabývají farmakologickou prekondicí je zaměřena na problematiku protekce myokardu v populaci kardiologických a kardiochirurgických pacientů. Z perioperačního období jsou navíc k dispozici práce především z oblasti chirurgie jater, ale celkově jde o téma s velkým potenciálem pro další výzkum a v současnosti není možné vyvozovat ani formulovat žádná konkrétní doporučení pro každodenní klinickou praxi. Závěr Ischemicko‑reperfuzní poškození je závažná a obávaná komplikace, která u vysoce rizikových pacientů v cévní chirurgii podstatnou měrou přispívá k pooperační morbiditě a mortalitě. Přestože znalosti týkající se základních patofyziologických mechanismů v posledních letech a desetiletích značně pokročily, a navzdory tomu, že byla navržena celá řada preventivních i léčebných postupů, nemáme k dispozici žádnou spolehlivou intervenci, která by uvedené patologické procesy vedoucí k orgánové dysfunkci, selhání nebo smrti dokázala účinně potlačit nebo dokonce zvrátit. Jedinou skutečně ověřenou praxí tak i nadále zůstává péče o zachování homeostázy organismu, případně snaha o její časnou restituci. Tato strategie je založena především na zajištění adekvátní dodávky kyslíku do periferních tkání v průběhu celého perioperačního období. Je to podmínka, která nemůže být splněna bez pečlivé monitorace makrohemodynamiky, sledování dostupných laboratorních markerů buněčné hypoxie (laktát, SvO2/ScvO2, Pv‑aCO2) a v indikovaných případech také rozšířených invazivních parametrů cirkulace v čele se srdečním výdejem. PROHLÁŠENÍ AUTORŮ: Prohlášení o původnosti: Práce je původní a nebyla publikována ani není zaslána k recenznímu řízení do jiného média. Střet zájmů: Autoři prohlašují, že nemají střet zájmů v souvislosti s tématem práce. Podíl autorů: Všichni autoři rukopis četli, souhlasí s jeho zněním a zasláním do redakce časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína. Autoři ML, LR a IČ se podíleli na tvorbě a finální úpravě článku. Financování: Podpořeno vnitřním grantem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Poděkování: NA. Registrace v databázích: NA. Projednání etickou komisí: NA. LITERATURA 1. Wu M‑Y, Yiang G‑T, Liao W‑T, Tsai AP‑Y, Cheng Y‑L, Cheng P‑W, et al. Current Mechanistic Concepts in Ischemia and Reperfusion Injury. Cell Physiol Biochem Int J Exp Cell Physiol Biochem Pharmacol. 2018;46:1650-67. https://doi.org/10.1159/000489241. 2. Castillo RL, González‑Candia A, Carrasco R. Editorial: Mechanisms of Ischemia‑Reperfusion Injury in Animal Models and Clinical Conditions: Current Concepts of Pharmacological Strategies. Front Physiol. 2022;13:880543. https://doi.org/10.3389/fphys.2022.880543. 3. Sinning C, Westermann D, Clemmensen P. Oxidative stress in ischemia and reperfusion: current concepts, novel ideas and future perspectives. Biomark Med. 2017;11:1103140. https://doi.org/10.2217/bmm-2017-0110. 4. Vollmar B, Glasz J, Menger MD, Messmer K. Leukocytes contribute to hepatic ischemia/ reperfusion injury via intercellular adhesion molecule-1-mediated venular adherence. Surgery. 1995;117:195-200. https://doi.org/10.1016/s0039-6060(05)80085-6. 5. Relander K, Hietanen M, Nuotio K, Ijäs P, Tikkala I, Saimanen E, et al. Cognitive Dysfunction and Mortality After Carotid Endarterectomy. Front Neurol. 2021;11:593719. https:// doi.org/10.3389/fneur.2020.593719. 6. Sakalihasan N, Michel J‑B, Katsargyris A, Kuivaniemi H, Defraigne J‑O, Nchimi A, et al. Abdominal aortic aneurysms. Nat Rev Dis Primer. 2018;4:34. https://doi.org/10.1038/ s41572-018-0030-7. 7. Gamulin Z, Forster A, Morel D, Simonet F, Aymon E, Favre H. Effects of Infrarenal Aortic Cross‑clamping on Renal Hemodynamics in Humans. Anesthesiology. 1984;61:394-9. https://doi.org/10.1097/00000542-198410000-00006. 8. Seal JB, Gewertz BL. Vascular dysfunction in ischemia‑reperfusion injury. Ann Vasc Surg. 2005;19:572-84. https://doi.org/10.1007/s10016-005-4616-7. 9. Johnston KW. Multicenter prospective study of nonruptured abdominal aortic aneurysm. Part II. Variables predicting morbidity and mortality. J Vasc Surg. 1989;9:437-47. https://doi.org/10.1067/mva.1989.vs0090437. 10. Sear JW. Kidney dysfunction in the postoperative period. Br J Anaesth. 2005;95:20-32. https://doi.org/10.1093/bja/aei018. 11. Urbanek T, Biolik G, Zelawski W, Hapeta B, Jusko M, Kuczmik W. The risk of renal function deterioration in abdominal aortic stent graft patients with and without previous kidney function failure – an analysis of risk factors. Pol J Radiol. 2020;85:e643-9. https://doi.org/10.5114/ pjr.2020.102194. 12. Walsh SR, Tang TY, Boyle JR. Renal consequences of endovascular abdominal aortic aneurysm repair. J Endovasc Ther Off J Int Soc Endovasc Spec. 2008;15:73-82. https://doi. org/10.1583/07-2299. 1. 13. Böckler D, Krauss M, Mansmann U, Halawa M, Lange R, Probst T, et al. Incidence of renal infarctions after endovascular AAA repair: relationship to infrarenal versus suprarenal fixation. J Endovasc Ther Off J Int Soc Endovasc Spec. 2003;10:1054-60. https://doi. org/10.1177/152660280301000605. 14. Saratzis A, Joshi S, Benson RA, Bosanquet D, Dattani N, Batchelder A, et al. Editor’s Choice - Acute Kidney Injury (AKI) in Aortic Intervention: Findings From the Midlands Aortic Renal Injury (MARI) Cohort Study. Eur J Vasc Endovasc Surg Off J Eur Soc Vasc Surg. 2020;59:899-909. https://doi.org/10.1016/j.ejvs.2019. 09. 508. 15. Saratzis A, Melas N, Mahmood A, Sarafidis P. Incidence of Acute Kidney Injury (AKI) after Endovascular Abdominal Aortic Aneurysm Repair (EVAR) and Impact on Outcome. Eur J Vasc Endovasc Surg Off J Eur Soc Vasc Surg. 2015;49:534-40. https://doi.org/10.1016/j.ejvs.2015. 01. 002.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=